Nad sklenkou vína |Hasan, Nik Tendo|

Spojené rty a ruce na bocích

,,Ty..ty jsi to četl?" určitě jsem okamžitě zrudla, protože to se mi stává 90 % času.

,,Četl. Přišlo mi to docela roztomilé."

,,Co ti sakra přijde roztomilé na tom, že jsem ti psala sračky, když jsem byla opilá. Já jsem tak nějak doufala, že jsi to přehlídl ve všech těch zprávách, co určitě dostáváš. Ježiši, já se cítím jako totální kretén." musela jsem být rudá jako rubín. Chtělo se mi ale smát, protože fakt takovou debilitu udělat.

,,Nestyď se. Není důvod, mám tě docela rád za tu krátkou dobu."

,,Nemůžeme na to prostě zapomenout a dát si zase víno?" souhlasil a popíjeli jsme spolu prostě víno a povídali si. Dozvěděla jsem se konečně víc o jeho hudbě, dokonce mi i nějaké tracky pouštěl. Naštěstí nevěděl, že jsem se na něj byla kouknout. Docela nadšeně mi to všechno ukazoval, šlo vidět, že si myslí, že o tom nevím. Nechala jsem ho v tom.

Večer šel v pohodě. Povídali jsme si, smáli se a popíjeli. Takový ideální večer. Poprvé jsme si přesedli vedle sebe, jindy jsme byli vždycky naproti. Pokaždé, když se usmál jsem si myslela, že umřu. Ani jsem nechápala, jak si tolik můžeme povídat a pořád máme o čem. Atmosféra se mezi námi hodně uvolnila. Poprvé, co jsme se potkali byl takový odtažitý, styděl se, ale mě totálně okouzlil hned napoprvé.

Bar o půlnoci zavíral, přece jen je úterý. Vlastně už středa. Zaplatili jsme tedy, vlastně on. Pozval mě i přes mé nesouhlasy a škemrání, že si to chci zaplatit sama. Oblékli jsme se a vyrazili jsme z baru. Sotva jsme vylezli, Hasan mě chytil za ruku. Koukla jsem se na něj nechápavě a on se zase jen usmál. Nechala jsem se prostě unášet momentem.

,,Doprovodím tě domů, kudy?" otočil se na mě.

,,Je to deset minut asi, povedu tě. Děkuju." usmála jsem se na něj a vydali jsme se ke mně domů.

,,Hele, proč sis vlastně sedl ke mně, když jsi vešel do toho baru?"

,,Víš, ten večer jsem byl psychicky celkově v prdeli. Řekl jsem si, že si skočím na sklenku něčeho a popřemýšlím. Chtěl jsem být sám, ale ty jsi byla tak hezká a roztomilá na první pohled, že jsem si chtěl i přes to sednout k tobě. Nechtěl jsem si sundat ty brýle, protože jsem nechtěl, abys viděla mé napuchlé oči."

,,To je docela hezký. Docela dost. Těší mě, že si myslíš, že jsem hezká. Tak jsem ráda, že nejsem jen hezká a asi i v pohodě, když ses chtěl vidět i příště." usmála jsem se na něj a už viděla pomalu svůj barák.

,,Jsme tady. Díky za doprovod." otočila jsem se na něj a on pustil mou ruku.

,,Rád jsem tě viděl. Napíšu ti." konečně. Konečně budeme udržovat kontakt jako normální lidi a ne jen jednou týdně na pár hodin.

,,Nechceš na můj koncert? Příští týden, ale je to v Praze." koukl na mě a čekal na odpověď.

,,Jo klidně, měla bych mít víkend volný, tak tě ráda uvidím." Je to hrozné takové to začátečnické seznamování a divné momenty, které nám později přijdou cringe, ale ze začátku jsou prostě roztomilý.

,,Tak já půjdu, ještě jednou děkuji i za pozvání."

,,Není za co." usmál se zase tím čarovným úsměvem a v tu chvíli, kdyby to neudělal mohl ten večer dopadnout úplně jinak. V ten moment nechápu, co se stalo, ale zatáhla jsem ho k sobě. Položila si jeho ruce na své boky a těmi svými jsem chytla jeho obličej, za který jsem ho přitáhla ještě blíže k sobě. Políbila jsem ho a chvíli jsem čekala jestli zareaguje, jestli chce, abych pokračovala. Po asi 2 sekundách, co jsem od něj odtáhla své rty mi stiskl boky, zadíval se mi do oči a jen zašeptal: ,,Proč jsem to neudělal první." a začal mě líbat. Mezitím se moje ruce přesunuly do jeho vlasů. Jeho se přesouvaly pomalu pod mé tričko. Když mi jej zvedl a odhalil kousek mé kůže, ucítila jsem chlad a trochu sebou škubla. Hned mě přestal líbat a kouká se na mě: ,,Jsi v pohodě, mám přestat?"

,,Ne, jen je mi zima. Pojďme ke mně." chytla jsem ho zase za ruku a rychle odemykala vchodové dveře. Schody jsme vyběhli a rychle jsem odemkla i do svého bytu.

Zabouchli jsme za sebou, zamkla jsem zatímco Hasan se rozhlížel po bytě: ,,Máš to tu fakt hezký." obdivoval můj studentský byteček.

,,Hej, nevzala jsem tě tu, abys obdivoval interiér mého bytu." odhodila jsem na zem bundu, vyzula si boty a vrhla se na chudáka kluka. Líbali jsme se zatímco jsem se snažila ho nasměrovat k posteli. Jen jsem jej hodila na postel a skočila na něj. Nikoho jsem neměla snad rok, už jsem byla docela hladová. On byl ze mě úplně zmatený, jde vidět, že to vůbec nečekal.

,,Jsi v pohodě? Nenutím tě do ničeho?" jen zatřepal na mé otázky hlavou a chytl mě za záda a začal mě líbat úplně jinak, tak jistě. Kalhoty se mu najednou začaly zmenšovat, tak jsem mu je jen rozepnula, chtěla jsem ho provokovat déle. Začal mi pomalu rozepínat podprsenku, k mému obdivu mě hned zalila úleva po celém dni nošení, protože do sekundy ji zvládl odepnout. Vytáhla jsem si podprsenku přes rukáv. Hladil mě mezitím po těle, když jsem mu seděla na klíně. Začala jsem si sundávat tričko a když jsem ho měla dole, začal někdo zuřivě klepat.

,,Otevři prosím, tady Julie. Dělej, vím, že jsi doma. Je to důležité!" bušila na dveře Julie a my oba jsme hned vyskočili z postele. Hodila jsem na sebe tričko, ale Hasan mi strčil i tak pod něj ruce a mačkal mi prsa.

,,Promiň. Musím zjistit, co se děje. Obleč se a zůstaň tady. Já ji zavedu do kuchyně a jestli chceš, potichu odejdi, jinak počkej tady." Dala jsem mu jen pusu na tvář a smutně odešla.

Zavřela jsem dveře do pokoje a šla odemknout vchodové.

,,Ježiši, co se děje proboha?Však je tak jedna ráno vole." otevřela jsem pomalu a uviděla ubrečenou Julii.

,,Co se stalo? Pojď dovnitř." hned jsem se uklidnila a bylo mi ji líto, i když jsem měla nadrženého kluka ve svojí ložnici.

Zavedla jsem ji do kuchyně. Neměla jsem vůbec tušení, co se mohlo stát v jednu ráno.

,,Já nevím, nechápu, co se to stalo." celou dobu vzlykala. Přitáhla jsem si k ní židli a objala ji a přitáhla na hruď.

,,Prostě jsem byla v práci do půlnoci. Když jsem šla domů tak.." rozbrečela se úplně šíleně a já jsem ji jen blíže přitiskla.

,,Ano, šla jsi domů a?" vyptávala jsem se, i když mě už trochu napadalo, co se stalo. Přece jen, když jde hezká holka pozdě domů.

,,No, šla jsem teda domů a najednou se přede mnou objevil vysokej kluk. Ptala jsem se jestli něco potřebuje.  Neodpověděl mi a prostě přišel ke mně a přitiskl si mě k sobě, abych se nemohla hýbat. Zašeptal mi do ucha, že se mi to bude líbit a začal mě tahat do auta. V tu chvíli jsem se mu snažila vyrvat ze sevření a naštěstí se mi to podařilo a radši jsem běžela hned k tobě, protože jsem byla už blízko a bála jsem se pokoušet cestu ještě dále. Promiň, že jsem tě vzbudila."

,,To je hrozný. Tak tady zůstaň do zítra, u mě jsi v bezpečí. Ráno tě domů doprovodím." v tu chvíli jsem slyšela zavření dveří. Odešel, což mi hodně pomohlo, když tady měla zůstat.

Obě jsme se osprchovaly a šly si lehnout. Semlelo se toho strašně moc. Snad to Hasan pochopí, že to bylo důležité. Sakra, že jsme ke mně nešli dříve.

Julie už chrupkala a já jsem si řekla, že mu alespoň napíšu:

@Hasanspace Promiň, ale slyšel jsi to, příště ti to vynahradím

Zhasla jsem mobil a přitulila se k Julii.

Děkuju, že čtete příběh totálně neznámé autorky a ještě k tomu můj první "pořádný". Za den z ničeho nic vás tady přibylo hodně a tak jsem napsala delší kapitolu. Bude to teď na nějakou dobu poslední, zítra je škola a uvidím, jestli bude přes týden čas. Tak ještě jednou děkuju♥♥♥