The Dead Rustle

Každá cesta začíná prvním krokem

Stříbrný přívěsek ve tvaru kompasu na jutovém provázku poskakoval, když uprostřed noci balila věci do brašny.

Pohodila zavazadla na spícího muže.

„Hej! Co to-,“ zarazil ho pohled na čarodějku. Pomalu se rozpomínal k čemu se včerejší den zavázal.

„Budeš nosič,“ prohlásila s kamennou tváří.

„Sakra,“ povzdechl si a položil hlavu zpět na opěrku. „My se někam chystáme?“ uvědomil si náhle Will.

„Ano Williame, chystáme,“ zakončila Irei a otočila se k odchodu.

*****

Vyrazili za rozbřesku. Dům, který obývala necelých sedm měsíců spálila na prach, což nebylo tak těžké, uvážíme-li, že byl ze dřeva.
Namířila to na jih. Snažila se vyhýbat velkým městům, bylo jednodušší tak zůstat na cestě nepozorovaní. William byl zamlklý, díval se do země.

„Tuším, že máš jisté otázky,“ vybídla ho klidně ke konverzaci. „Strávíme spolu dlouhou dobu, takže by bylo zajisté lepší, abychom se stali přáteli,“ dodala, když jí Will neodpovídal.

„Jsem tvůj sluha, ne přítel. Protože přátelé na sebe nevrhaj žádný kletby, který je nakonec zabijou,“ odsekl naštvaně a pokračoval v cestě.

„Williame, snaž se pochopit mou situaci. Udělala jsem ti velkou laskavost a tys neměl nic, čím bys mi ji splatil. Chtěla jsem tě zabít, ale ty sám jsi v panice slíbil, že uděláš cokoliv. Přísahal jsi, že mi budeš sloužit. Tohle,“ poukázala na ornament na Willově zápěstí, „ti jen zabraňuje tu přísahu porušit.“ chvíli studoval vzor na své ruce. Se sklopením očí si povzdechl. Uznal svou chybu.

„Nejsme přátelé, Irei,“ odseknul znovu, „a taky nikdy nebudeme,“ po chvíli ticha dodal: „ale otázky mám.“

„Poslouchám,“ ujistila ho Irei.

„Tak pro začátek, k čemu mě potřebuješ? Můžeš někoho přinutit jen silou vůle nebo někoho ovládnout,“ zeptal se Will. Čarodějka si lehce povzdechla.

„Není to tak jednoduché. Ovládání lidí, anatomie, to není má specializace,“ snažila se vysvětlit.

„Specializace?“ otázal se Will znovu.

„Stejně jako jeden člověk umí péct a jiný tepat železo, jedna čarodějka umí pracovat s ohněm a jiná s vodou. Své specializace získáváme podle toho, který mág si nás vybere do učení.“

„Takže se prostě čarodějkou vyučíš?“

„Ne, tak to není,“ na chvilinku se odmlčela, hledala správná slova, „Magie je proud energie. Prostupuje vzduchem, který dýcháme. Vodou, kterou pijeme. Každý člověk dokáže tuhle energii vnímat jinak, někteří více jiní méně. Už ve věku pěti let se dá určit, jestli je dítě nadané a vnímá magii více nebo méně. Pokud si tě v té době čaroděj všimne, osvojí a vyučí tě, nejčastěji specializaci, které se sám věnuje. Potom dokážeš vzít onu energii ze vzduchu, vody, zvířat nebo květin a díky způsobu, kterým ses ji naučil ovládat ji změníš a vyjde jako nějaké kouzlo z tvého oboru.“

„Přefiltruješ ji?“

„Ano, něco takového. Jako by magie měla všechny barvy světa a ty z ní způsobem používání vytáhneš jenom barvu, kterou umíš ovládat.“ William byl potichu, přemýšlel o nových informacích.

„A co je s dětmi, které jsou málo nadané na magii. A co s těmi, které si nikdo nevybere, i když jsou vnímavé více?“

„Postupem času ztratí s magií spojení. Jako dítě si neuvědomuješ, že něco takového umíš a pokud tě nikdo neučí jak s tím zacházet, prostě to zapomeneš.“ znovu nastalo zamyšlené ticho. Irei přemýšlela, kam půjdou a William pátral v minulosti po nějakých znacích toho, že magii jako dítě vnímal.
Fantazírval o tom, co by bylo dnes, kdyby si ho někdo vybral do učení. Byl by velký kouzelník. Byl by mocný...A všichni lidé by ho nenáviděli. Jeho vlastní rodina by se s radostí dívala, jak shoří na hranici.

„Proč vás zabíjíme? Proč lovíme čarodějky?“ zeptal se spíše pro sebe, jelikož nečekal, že by Irei mohla mít odpověď i na tohle.

Ta s malím úsměvem stejně odpověděla, „Ze stejného důvodu, proč mě tajně nenávidíš i ty. Čarodějky jsou velká neznámá. Jsou silné a nebezpečné...Když v lese vidíš vlka, raději ho skolíš, než abys riskoval pokousání v budoucnu.“

*****

„Z jihu přichází bouřka,“ prohodila Irei zamyšleně. Šedivé nebe v kombinaci s přicházející tmou začínalo působit zlověstně a pomalu jim znemožňovalo pokračovat nadále v cestě.

„Utáboříme se,“ rozhodl nakonec Will.

Oheň rozdělali na kraji lesa. Potichu hleděli do plamenů a hlídali opékajícího se zajíce.

„A co tvoje otázky?“ Irei zamyšleně vzhlédla od ohně, „No, celý den jsem se ptal já. Je fér, že se o mně taky něco dozvíš,“ nabídl William.

„Ty o mně, ale nic nevíš,“ posmála se čarodějka.

„Co?“ zasmál se Will, „celý den jsem se tě vyptával na-“

„Jakou mám specializaci?“ přerušila ho vědomě Irei. Nesměla si takhle zahrávat, ve skutečnosti si nepřála, aby to zjistil, ale chtěla mu dát lekci.

„No, to...“ Will usilovně hledal v předešlých dialozích zmínku o Ireině oboru. „Lektvary a přeměny," střelil první věc, která ho napadla. Ani nevěděl, zda taková specializace existuje.

„Opravdu?“ ujistila se lstivě kouzelnice. Přiblížila tvář k ohni a s prudkým fouknutím se odtáhla. Plamen vyšlehl o dvě hlavy výše. William ve vší překvapenosti ucouvl dozadu.

„Sakra,“ v náhlém náporu horka odvrátil tvář. Po pár vteřinách se plamen vrátil zpět ke klidnému plápolání. Zaječí maso ohořelo a větvička na které bylo připevněno sotva držela.

„Nikdy nenabízej informace za nic. Zvláště ne ty osobní.“