The Dead Rustle

Zvědavost ranního úsvitu

Zamyšleně v prstech převalovala černý kamínek. Prohlížela si ho proti vycházejícímu slunci a zkoumala drobné třpytky na jeho povrchu.
Byl to tektit - kámen z mimozemského tělesa, které spadlo na Zem.

„Irei?“ zeptal se Will. Seděl naproti vyhaslému ohni, rýpal větví do ohořelých uhlíků. Čarodějka k němu otočila hlavu, pohodlně ležela opřená o cestovní tašku, kterou s sebou měli.
„Co se stalo v tom lese? Víš kdo to byl?“ Irei s úsměvem stočila hlavu zpět ke kameni. Dusil v sobě tu otázku dva týdny a jeden den, ale nedokázal to déle držet. Jeho zvědavost začíná pomalu vyplouvat na povrch, důsledkem toho, že se stávají s Irei více než jen věznitelem a vězněm.

„Nikdy nevyměňuj osobní informace za nic, pamatuješ?“ ušklíbne se čarodějka.

„To je pro tebe osobní informace?“ podiví se Will. Jeho nevědomost přijde Irei až směšná.

„Ano, popravdě velmi osobní,“ potvrdí nakonec.

„Tak co o mně chceš vědět? Vyměním pár faktů o sobě za to, co se stalo a kdo to byl,“ navrhl nakonec Will. Kouzelnice se s povzdechem posadí.

„Co jsi dělal před tím, než tě ta Substintka z Clothu proklela?“ neměla ve skutečnosti zas takový zájem o Willův minulý život, ale nevěděla na co se ptát.

„Pracoval jsem v dolech,“ konstatoval velmi krátce.

„A dál? Co tvoje rodina, kamarádi, cos dělal?“ nebo možná chtěla o Williamovi vědět více. Možná si přála poznat kým byl před ní, před tímhle vším. Ale jenom trochu...A jenom možná!

„Žil jsem se ségrou a tátou. Měl jsem spoustu kámošů, ale nikoho moc blízkího, protože jsem se musel věnovat rodině,“ doplnil úsečně. Myslel, že se Irei nebude zajímat o jeho rodinu. Měla na výběr ze spousty věcí, ale stejně se musela zeptat na tohle.

„A co je s nimi teď, co se stalo s tvojí matkou?“ ptala se Irei dál. Cítila, že už zachází příliš daleko. Viděla, že William by radši změnil téma, ale otázku už zpět vzít nemohla.

„Víš co je s mojí mámou? Umřela. Při porodu mý druhý ségry, která to taky nepřežila. Měla se jmenovat Annie! A táta onemocněl. Od tý doby jsem chodil do barů  a heren ve městě, abych nemusel myslet na to, že taky brzo umře, protože je to v jeho rodině už po generace děděná nemoc. A taky abych nemusel myslet na to, že brzo chcípnu i já a nechám Cally samotnou nebo že snad ona umře přede mnou a já se pak budu muset upracovat k smrti, protože bez ní nedokážu žít!“ vybuchnul Will nasupeně. Cítila jeho náhlé uvolnění, tu tíhu strachu ze smrti jeho nebo jeho sestry, která z něj spadla. Těžce oddechoval, opravdu bylo osvobozující to někomu říct. Vyřvat na někoho své zoufalství.

„Nikdo není připraven na odchod milované osoby. Nikdo ani nečeká, že se s tím smíříš. Není to fér. Proč oni? Proč né my? Proč né třeba někdo úplně jiný? Je v pořádku být frustrovaný a zoufalý,“ ujistila ho Irei. Občas bývalo snadnější mluvit k cizím lidem než s těmi, které znáte. Svěřování se působilo bezpečněji, protože vás názor cizince nezajímal.

„Teď ty,“ vydechl hlubším hlasem. Irei s malým povzdechem začala.

„Přepadl mě lovec. Kdybys nepřišel, asi by mě zabil...,“ odskočila najednou od odpovědi čarodějka. „Ještě jsem nepoděkovala. Za záchranu života,“ uvědomila si náhle. Stala se dlužnicí.

„A co Nax? Hlavně díky ní žiješ,“ upozornil jí William.

„Té už jsem splátku za svůj život nabídla, ale odmítla,“ obeznámila ho Irei a pohroužila se do chvilkového mlčení. Bylo těžké uvést věci minulých týdnů na pravou míru bez prozrazení celého děje.

„Ten lovec...Byl můj bývalý učedník. My-,“ zarazila se, „ro-rozdělili jsme se. Já, nevěděla jsem, že po mně jde, měla jsem být mnohem opatrnější. Je na úplně jiné úrovni než „lovci“ se kterými jsem se do nedávna setkávala,“ bude muset oprášit staré triky. Přesunout se do jiné části země...Což se velmi příhodně shoduje s jejím plánem jít na jih.

„Můžu mít ještě jednu otázku, Irei?“ zeptal se zamyšleně Will.

„Jistě,“ vybídla ho čarodějka.

„Co je tvá specializace?“ Irein výraz zkameněl a pak se pomalu změnil v něco nebezpečně a hrozivě nepřátelského.

„Williame, poslouchej pozorně. Moje specializace je něco, co se z mých úst nikdy nedozvíš, ale jestli na tuhle pohřbenou a zapomenutou minulost, kterou už nechci nikdy žít přijdeš, zabiju tě,“ vysvětlí mu velmi jasně než se vrátí ke studování černého kamínku.
A skutečně tomu v tu chvíli tak bylo. Pokud by se Will jakýmkoliv způsobem dozvěděl o jejím oboru, i přes to, že jí na něm trošku záleží, by ho bez váhání zabila. I přes to, že se o něj trochu zajímá, by ho uložila k věčnému spánku.

Ano, prozatím je to pro ni jediné možné řešení.