PŘEŽÍT JE DAR✔️

XVII. KAPITOLA: Bitva

Jak vylezli ze stanu, Zayra s Petrem odešli spolu, nevím kam. Jediné, co jsem věděla, bylo to, že se do sebe nejspíš zamilovali. Říká se tomu „láska na první pohled".

Jakmile jsme všichni byli připravení, vydaly jsme se na cestu do jiného kempu.

V noci, když byla tma, nebyli jsme vidět a dostali se k území vyznačeného kempu. Schovávali jsme se za kameny, stromy, vysoké tropické rostliny a podobně. Měli jsme splývající oblečení s okolím.

Byla to skupina Taki. Když byli venku jen „branaři", připravovali jsme se na útok. Peter a já jsme šli směrem k branářum. Jelikož tam byli čtyři lidi, zavolala jsem ještě Denise a Zayru.

Přepadení se povedlo a teď, aby se povedl i ten útok. Ukázala jsem gesto a začali jsme se všichni plížit. Začala jsem střílet lukem do všech, kdo byli z Taki. Bohužel, to už tak potichu nebylo a probudili se všichni z Taki. Naši bojovali nejen s lukem, ale i s dýkami a meči a vším možným. Všechno začalo tak rychle!

Byla to velká akce, měli jsme dobrou obranu. Bohužel spousta lidí umíralo.

Padlo mnoho vojáku nejen u nich, ale i u nás, mnozí měli jen lehké zranění!

Jakmile jsme většinu zabili, nebo zranili, tak zpoza skal vylezli lukostřelci, zabíjeli ve velkých počtech. Měli luky, ale i pistole! Zranili tři mé hodně dobré přátelé... Petera... Denise a Raye taky, ale šíp se o jeho ruku jen malinko otřel. Nejhorší to bylo u Petera.

Všimla jsem si toho, bála jsem se o ně, ale musela jsem je bezmocně nechat ležet na zemi. Ray i přes zranění bojoval.

Konečně, asi po třech hodinách, jsme je porazili, a buď je zabili, nebo vyhnali. Po skončení jsem řekla, ať mě ostatní brání, že Denise a Petera zanesu do bezpečí a Rayovi pomůžu.

Jakmile byli v bezpečí, rychle jsem vylezla ven a řekla ostatním, ať jdou rychle pro zásoby.

Kupodivu sem, za mnou, kde byli Denis s Peterem, přišli i Majk se Zayrou. Majk za Denisem, Zayra za Petrem.