PŘEŽÍT JE DAR✔️

XXXI. KAPITOLA: Poslední dny

Byl to on - Frederic. Uvědomila jsem si, že minimálně napůl mluvil Denis pravdu. On se spojil s Robertem!

„Ahoj Kate, jsi překvapena?" zeptal se s úsměvem ve tváři. „Nejsem Fredericu, asi tě zklamu, ale fakt nejsem. Vím, že ty všemu tomu velíš a zklamal si svůj tým a porušil snad všechny pravidla," odpověděla jsem mu naštvaně. „Máš pravdu, ty si opravdu zvláštní, přesně jak mi to vedoucí Babuli řekl, přesně jak mi to řekla tvá matka," odpověděl s posměchem. „Narvi si mou matku do prdele, opustila mě," odpověděla jsem mu ještě víc naštvaně, než předtím. „Ale, ale, Kate, ty si mi nějak za těch několik dní změnila, to se mi vůbec nelíbí," odpověděl mi Frederic. „Drž už klapačku Fredericu, nemáš žádné právo mě odsuzovat, si úplně stejný!" odpověděla jsem mu chladně. „Máš pravdu, jsem stejný jako ty. Jsem stejné monstrum jako ty, a proto to právo mám, protože to samé děláš ty, mám pro tebe nabídku," řekl. Chvíli jsem se na něj dívala, ale na tuhle věc jsem mu už odpovědět nechtěla, na tohle jsem náladu neměla. „No, vidím, že se asi nezeptáš, a tak ti ji řeknu sám. Takže, máš pouze dvě možnosti: 1. Můžeš klidně odjet zpátky domů, za svým zbytkem rodiny. 2. Zneškodním nejprve tvé přátele, a to před tvýma očima a potom i tebe. 3. Zabiju tě a tví přátelé budou volní a nedozví se, jaká si byla doopravdy.

Spoustu věcí o mně vůbec nevíš, ani Diana o mě spoustu věcí neví, a to je moje sestra, ano je to moje sestra, neptej se na nic, nech mě domluvit. Nikdo ti třeba neřekl, že jsem vědec, že tohle vše bylo plánované. Věděl jsem, že pojedeš na stejnou dovolenou, jako tvá matka, na stejné místo, ale stačilo si jen zjistit kdy. No a tak jsem si zjistil datum, kdy pojedeš i ty a zavolal jsem tvým přátelům s nabídkou na dovolenou, vzal jsem pár dalších lidí, aby to nevypadalo podezřele, a čirou náhodou jsem narazil i na Raye, myslel jsem, že to bude dobrý nápad. Domluvil jsem se s ostatními lidmi, kdo v jakém týmu bude a ono vše vyšlo. Jediné co mi bránilo v cestě, byla tvoje odhodlanost. Myslel jsem, že budeš po matce. A jak vlastně znám tvou matku? Chvíli jsme spolu byli, ale potom si našla tvého otce. Povedlo se mi ho zbavit, ale byl statečný jako ty, ale jen o trošku míň než ty, přežil o hodně kratší dobu na ostrově... Proč se tváříš tak zklamaně a smutně? Já myslel, že nemáš city. No, ty si samé překvapení Kate," v tu chvíli jsem ho přerušila. Byla jsem tak rozzuřená, já jsem se netvářila zklamaně, já jsem na něj byla naštvaná, byla jsem naštvaná na matku... Nevymýšlel si, to jsem poznala. Byla jsem tak neuvěřitelně naštvaná a přerušila jsem ho mými slovy: „Fredericu, jsi příšerný, jsi větší monstrum než já, propusť všechny mé přátelé, propusť konečně i Dianu a jejího přítele Majka a ty dvě děti, které patří Zayře a mě třeba vyzvi k boji, stejně mi na mé rodině nezáleží, má rodina mě zradila, otec před tím, než odjel tedy sem, tak zklamal jeho i matčinu rodinu, ale matka zase zklamala jeho a mě a ty si zklamal sebe Fredericu, zklamal si sebe, zklamal si svou rodinu, pokud nějakou máš, uvědomuješ si to!" Frederic řekl: „Ano, uvědomuji. Moje rodina mě nikdy neměla ráda a sebe jsem nezklamal, tohle jsem já, tohle je ten Frederic, který žije a je úspěšný, nikoho jsem nezklamal, to ty si zklamala svého přítele - Denise a tím si zklamala i ostatní tvé blízké. Kdyby si tu už dávno nebyla, tak bych se třeba nemusel zbavit Petera, který už něco tušil."