Kate Walburga Blacková [pozastaveno]

9. Stella a ?

,,Kate, my už jsme unavení, nechceš jít s námi?" zeptal se mě Sirius.
,,Dobře, nesmím zítra zase spát na lektvarech, už jsem taky unavená."
,,Hej, slyšeli jste už ty drby, že váš milovaný bratříček má holku?" zeptal se nás najednou James.
,,Ne" odpověděla jsem.
,,Jasně že jo" odpověděl pro změnu Sirius.
,,A s kým teda chodí?" zeptala jsem se kluků, kteří vypadali, že vše ví.
,,To se právě neví. Zítra bychom to mohli zkusit zjistit" odpověděl James, když už jsme vycházeli z knihovny. V ruce jsme každý z nás drželi dvě obsáhlé knihy o vlkodlacích.

Sirius v ruce nesl Jamesův neviditelný plášť. Nebudeme se tam přece mačkat, v tuhle dobu tady stejně nikdo není, přinejhorším Nebelvírský prefekt.
Sirius šel první. Já jsem šla vedle Jamese. Najednou Sirius prudce zastavil. Skoro jsem do něj vrazila.
,,Co se děje, kámo?" zeptal se ho nečekaně James. Ale najednou jsme to i my dva viděli. Můj mladší brácha se tam objímal s nějakou holkou. Vypadá to, že si i dali pusu. Ne, ne a ne. To nemůže být pravda. Ta holka vypadá jako Stella. Vlastně Stella s námi ani moc nebyla. Sirius vypadal zklamaně. Hodně zklamaně. Už jsem mu z ruky brala neviditelný plášť, když v tom promluvil: ,,Tohle jsem od tebe vážně nečekal. Dost si mě zklamala. Tady se mnou flirtuješ a potom začneš chodit s mým mladším bráchou. Neskutečný". S lítostí jsem se na něj podívala. Stella se odlepila od Reguluse. Čekala bych od ní, že se mu půjde alespoň omluvit i když vlastně nemá za co. Ale má. Zlomila srdce člověku, který je mému srdci nejbližší. A to se jen tak nepromíjí. Ale ona prostě někam běžela a já ani nevím kam. A vlastně mi to bylo jedno. Jediný, co mě teď zajímalo bylo to, jak slepit Siriusovi jeho zlomené srdce.

Poté už se nic nedělo. Myslím tím vážně nic. V tichosti jsme šli cestou do Nebelvírské společenky. Sirius, který je normálně ukecaný nic neříkal. Šel pořád před námi. S Jamesem jsme si vyměnili jeden pohled a oba jsme věděli že tohle není dobré. Já jsem v tuhle chvíli nedokázala říct, jestli dokážu Stelle někdy odpustit to, že mému bráškovi zlomila srdce. A možná ho vlastně zlomí i tomu druhému.

Konečně jsme došli do společenské místnosti. Nechtěla jsem jít spát do svého pokoje. James to plně chápal, takže mě bez problému vynesl po schodech. Řekla bych, že kluci díky nám budou mít dost silná záda. Vlastně tu byla jedna postel volná. Ta Remusova. Nedokážu si ani představit, co teď zažívá. Už chápu všechny ty jeho jizvy. Už chápu, proč má takovou sílu. Protože je vlkodlak a za tohle všechno ten jeho vlkodlačí problém může. Je silný, má jizvy a přeměny jsou neskutečně bolestivé. Ono možná není tak špatné někdy zajít do knihovny.

Nemohla jsem usnout. Jelikož jsem věděla, že mě něco trápí a to je to, proč nemůžu usnout, tak jsem věděla, že Sirius to má stejně. Zvedla jsem se a s námahou jsem došla k Siriusovi. Nespal.
,,Můžu?" opatrně jsem se ho zeptala.
,,Ty? Vždycky." odpověděl. Objemula jsem ho, protože jsem věděla, že to je to, co oba potřebujeme.
,,Nejdřív Remus, teď Stella, co přijde dál?" vzlykla jsem.
,,Na to ti Katie nedokážu odpovědět" řekl. Za chvíli usnul a já jsem v klidu mohla usnout taky. Mít dvojče je většinou fakt super i když vás někdy štve.