Kate Walburga Blacková [pozastaveno]

16. U strýce

Pohled Reguluse

Odfrkl jsem si a vydal se za Charlotte. Nevím, proč tohle všechno vlastně dělám. Vždyť před Kate se přetvařovat nemusím, ta ví, jaký doopravdy jsem. Teda doufám. Neměl jsem teď moc času být s ní, ani o minulých prázdninách. Co když mě už nemá ráda? Začaly mi říkat myšlenky, které jsem často míval ve snech. Hodněkrát se mi zdálo, že se obrátila proti mně. Častokrát jsem se budil v noci, zrychleně jsem dýchal. Zdálo se mi o ní. Měla pocit, že jsem se změnil. Že už jsem jenom takový, jak mě vychovávají rodiče. Ale to není pravda! Měl jsem co dělat, abych se udržel a nic nerozbil.

,,Jsi v pořádku, Regulusi?" zeptala se mě Charlotte.
,,Ano, proč bych neměl být?" odsekl jsem jí trochu drsněji, než jsem chtěl.
,,Takže jsi se nezměnil, dobře. Já jenom že máš zatnuté ruce a nevypadáš zrovna v pohodě" odpověděla mi. Nechápu, jak může být pořád tak milá.
,,Dobře, možná se tak trochu psychicky hroutím, ale to není tvoje starost. Kde je můj pokoj?" zeptal jsem se, ne zrovna hezkým tónem hlasu.
,,Tady. Tak se uvidíme u večeře" řekla mi neutrálním tónem hlasu a zmizela.

Vešel jsem do pokoje a vydechnul jsem si. Nebyl jsem zvyklý, že by se o mě někdo upřímně zajímal. Kate si se mnou od jejího prvního ročníku přestala povídat, asi si za to můžu částečně sám. Moji "kamarádi" ze Zmijozelu nejsou moji kamarádi. Všechno je to jenom povrchní, dělají to hlavně kvůli rodičům. Prostě "skvěle" vychování, stejně, jako jsem vychovaný já.

Špatně vychovaný, prolítla mi hlavou myšlenka.
,,Nechceš už konečně zmlknout?" zeptal jsem se svého vnitřního hlasu.
,,Ne. Já jsem tvůj strach, tvé obavy, nemůžeš mě jen tak umlčet"
Připadal jsem si jako blázen. Bavím se tady se svým hlasem, který je jenom v mé hlavě. Naštěstí součástí tohoto pokoje byla koupelna, tak jsem se šel vysprchovat. Chtěl jsem smýt všechny špatné myšlenky, chtěl jsem je vytěsnit ze své hlavy. Aspoň na chvíli, než nad tím zase budu muset přemýšlet.

Po tom, co jsem se vysprchoval, jsem to vzdal a šel jsem si lehnout. Postel byla celkem pohodlná, to se musí nechat. A tak jsem se jenom díval do stropu, než mě zavolali k večeři.

Pohled Kate
Aby vás to nezmátlo, je to hned po tom, co Regulus odešel s Charlotte
Následovali jsme se Siriusem strýce do jeho pracovny.
,,Takže se to nakonec projevilo u Kate? Měl si k tomu předpoklady ty, Siriusi" řekl strýc a mě to zrovna moc na jistotě nepřidalo. Naštěstí Sirius začal mluvit i za mě.
,,Jo, Kate mi o tom, že si myslí, že umí ovládat oheň, řekla nedávno. Celkem mě to překvapilo, ale vyzkoušeli jsme to, co otec zkoušel u mě, když jsem byl mladší. Představa plamenů ohně vycházející z dlaní. Její teplota rukou se rapidně zvýšila" řekl mu Sirius.
,,A zkoušeli jste i něco víc?" zeptal se strýc.
,,Ne, nezkoušeli" odpověděla jsem mu pro změnu teď já.
,,Víte, je tu ještě jedna možnost. Totiž, nestává se moc často, že by Ignisliu mělo jenom jedno dvojče. To víš, moc lidí tuhle schopnost nemá a kdo ji má, většinou nemá dvojče. Ale co tím chci říct. Někdy u dvojčat nastane to, že jedno z dvojčat má tuhle schopnost úplnou, druhé dvojče většinou oheň dokáže pouze ovládat, ne vytvořit. Zkusíme to" řekl strýc a my mu na to jenom přikývli. Strýc zapálil oheň v kamnech.
,,Siriusi, představ si, že ten oheň trochu zmenšuješ, potom zkusíme něco s tebou, Kate" řekl nám strýc.
Sirius vypadal zamyšleně. Po chvíli jeho soustředění, kdy nikdo nic neříkal, se to najednou stalo – oheň se dost zmenšil, takže to nemohla být náhoda.
,,Tak to vypadá, že dokážeš oheň alespoň ovládat, což je dobře. Teď ty, Kate" oslovil mě.
Oheň jedním mávnutím ruky uhasil.
,,Dívej se tam, kde byl před chvílí oheň. Soustřeď se na to místo. Ruce před sebe a představuj si, že máš moc energie. Poté vyslov slovo firento a tím bys měla zapálit oheň" oznámil mi.
Chvíli jsem se na to všechno soustředila.
,,Firento" vyslovila jsem a čekala, co se bude dít.

Tímhle končím tuhle kapitolu. Příště bude pohled Kate nebo Siriuse, budou prázdniny a za chvíli už budou i s ostatními Poberty dohromady!