Kate Walburga Blacková [pozastaveno]

11. Remus

Měla jsem dost času, takže jsem šla na snídani, kterou jsem do sebe rychle naházela a vydala se na ošetřovnu. Naštěstí mě tam Madam Pomfreyová pustila i když mě to celkem překvapilo. Poté odešla do jiné místnosti a nechala nás o samotě. 

Přišla jsem k posteli, kde ležel Remus.
,,Ahoj Kate" usmál se na mě.
,,Ahoj Remusi, jak ti je?" zeptala jsem se ho.
,,Už celkem dobře, dneska by mě měla pustit. Už jsem měl snídani, co ty?" zeptal se mě.
,,Už jsem byla taky na snídani a potom šla za tebou" usmála jsem se na něj. ,,A jak bylo?Stalo se něco zajímavého?" nastala osudná otázka. ,,Jo, stalo se toho hodně.Promiň Remusi, řeknu ti to později, nechci nám kazit pěkné ráno" vyhla jsem se jeho otázce. Remus se posadil. ,,Je to něco vážného, že? Pojď ke mně" řekl Remus a roztáhl ruce z čehož jsem pochopila, že mě chce obejmout.

 Ani chvíli jsem neváhala a vklouzla jsem do jeho objetí. A asi právě to bylo to, co jsem potřebovala. Obejmutí od někoho, do koho jsem šíleně zamilovaná. Ano, Sirius je taky fajn, ale snažila jsem se alespoň před ním předstírat, že jsem o něco silnější, než jsem doopravdy byla. Ano, pár slz mi před ním ukáplo, ale hned jsem je zadržela. To on byl ten, který potřeboval podpořit. A tak jsem se v Remusově objetí rozbrečela naplno. On mě jenom držel v objetí a hladil po zádech. V tu chvíli přišla Madam Pomfreyová, které jsme si nevšimli. Chvíli nás pozorovala, potom si odkašlala a řekla Remusovi, že už dneska může jít na vyučování. ,,Počkám na tebe před ošetřovnou" oznámila jsem mu a tak jsem taky učinila. 

Po asi pěti minutách Remus vyšel ze dveří ošetřovny. ,,Ptal jsem se Madam Pomfreyové kolik je hodin, vychází to akorát tak, že si stihnu vzít věci a dojít na vyučování" řekl mi Remus hned po tom, co vyšel. ,,Dobře, jdu s tebou" oznámila jsem mu i když jsem to brala jako samozřejmost. ,,Jsem rád, že tě mám,Kate, ani si nedokážeš představit jak moc" řekl a mě v břiše vzlétlo asi tisíc motýlů. Dal mi ruku přes rameno a vydali jsme se cestou do společenské místnosti. Celou cestu jsme si povídali a já už nemůžu popřít, že do něj nejsem zamilovaná, protože to by byla ta největší lež na světě. 

¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬¬

Dnes jsem na vyučování neseděla se Stellou. I když Remus zatím nevěděl co se stalo a i když to byla jeho sestra, pochopil to a poprosil Petera, ať si jde sednout za Stellou místo mě a já tak mohla sedět celé vyučování vedle Remuse, i když to znamenalo sedět ve předu, ale mě to pro dnešek vůbec nevadilo. Sirius seděl s Jamesem a Stella jak již bylo zmíněno, s Peterem. Ta k němu zatím necítila takový odpor jako já. 

A i když si to pořádně nedokážu přiznat, začíná mi Stella chybět. Ten její smích a ten pocit, že je tady někdo, kdo vás pochopí ve všem a to vždy. Přece jen, s klukama se nedají řešit takové ty holčičí věci a už vůbec s nimi nemůžete řešit kluky, co se vám líbí, hlavně, když ti kluci co se vám líbí jsou oni. Dneska jsem Stelle nesdělila, že Remus má dneska zase super vlasy, nepochlubila jsem se jí tím, že jsme si spolu povídali a on mě obejmul. A ona se neplácla do čela se slovy: ,,Kate, přestaň, vždyť je to můj bratr!" a věřte tomu nebo ne, i tohle mi začíná chybět. ,,Kate, zvonilo, půjdeme?" zeptal se mě Remus a já doufám, že poprvé, protože jsem se až moc zamyslela nad Stellou. ,,Jo, jasně. Půjdeme" odpověděla jsem a v rychlosti si naházela všechny věci do tašky. Z učebny už pomalu odcházeli naši spolužáci a u dveří na nás čekali James se Sirusem. Peter se naštěstí někam vytratil a Stella na nás nečekala, protože věděla, že by byla atmosféra napjatá. A to nechtěl nikdo z nás. Zároveň mi jí začínalo být líto, protože jsem ji nenechala nic vysvětlit. ,,Nebylo co"  okřikl mě můj vnitřní hlas. Ale rozhodla jsem se. Nechám si to dnes vysvětlit. Nebudu spát u kluků, půjdu normálně k sobě do pokoje. A Remusovi taky řeknu, co se stalo. Dneska večer, ještě než půjdu na pokoj. A i když bych měla být teď oporou Siriusovi, věřím v to, že až to Remusovi vše vysvětlím, pochopí to a dá na Siriuse pozor a bude mu oporou i za mě.