Kate Walburga Blacková [pozastaveno]

13. Tímhle to nekončí

Pohled Kate

Byla jsem ráda, že mě Remus pochopil. Poté, co jsme přišli k nim na pokoj, James samozřejmě nemohl říct nic jiného, než jeho blbý vtip o mě a Remusovi, doprovázený Siriusovým smíchem, mým zrudnutí a zabití ho pohledem. Remusovi to očividně bylo jedno, nebo se tak aspoň tvářil.

,,Tak já jdu, hlavně neponocujte a v deset spát!" řekla jsem naoko vážně. ,,Ano, mami" odpověděl James. ,,Reme, dej pozor na tyhle dvě paka" poprosila jsem ho ještě před odchodem. ,,Můžeš se spolehnou" odpověděl mi a já se pro sebe usmála. ,,Dobrou noc" naposled jsem se na ně otočila a zmizela ve společenské místnosti.

¬¬¬

Přišla jsem na pokoj, kde už byly holky. ,,Zase jsi byla u kluků, Kate?" zeptala se mě Lily. ,,Tak kde jinde bych asi byla?" zeptala jsem se jí. Na to už mi neodpověděla. ,,Stello, musíme si promluvit, nechci, aby to mezi námi bylo takový....divný" řekla jsem jí. ,,To já taky nechci, ale kde si chceš promluvit?" odpověděla mi na to. ,,Následuj mě" odvětila jsem jí a vydala se dnes již podruhé do komnaty největší potřeby.

¬¬¬

Komnatu nejvyšší potřeby jsem si pro tentokrát představila jako útulnou místnost, kde byly dvě křesílka. ,,Víš, jsem vážně hrozná kamarádka. Vůbec jsem tě nevyslechla. Jsem ta nejhorší kamarádka, protože jsem se tě nesnažila pochopit. Ale uvědomila jsem si to a doufám, že mi to vysvětlíš teď, když jsem tě předtím nevyslechla. Promiň" omluvila jsem se jí a čekala na její reakci.

,,O můj bože Kate! Já myslela, že na mě budeš naštvaná a že mi tady budeš vyčítat, že jsem byla s Regulusem. A vážně to není tak jak to vypadá. Víš, pamatuješ si, jak si mi o něm říkala v prvním ročníku? Řekla jsi mi, že je to v pohodě kluk, který se chová špatně jenom kvůli rodičům. Jinak je prý fajn. Strašně jsem ho chtěla poznat. Když nastoupil do prvního ročníku, byla jsem zklamaná, a to dost. Samozřejmě, že se dostal do Zmijozelu. Řekla jsi mi, že ten rok bez tebe ho změnil. A teď, ve třetím ročníku, se tady začali šířit drby, že má holku. Zaslechla jsem to náhodou, když jsem šla za Křiklanem, se ho zeptat na něco k lektvarům, protože to bylo se mnou vážně špatné. Potřebovala jsem se ho jenom na něco zeptat. To bylo včera. Jenže jsem za ním nedošla. A víš proč? Protože jsem viděla tvého bráchu. S tou holkou. Nějaká kravička posedlá čistokrevností ze Zmijozelu. Právě se s ním rozešla. Jelikož si myslel, že na té chodbě nikdo jiný není, hned, jak odešla, složil se z toho. Nečekala jsem, že by rozchod mohl zlomit dvanáctiletého kluka s chladnou maskou, který nikdy nedává najevo emoce. Taky, o čem je ve dvanácti vztah? Chytnou se za ruce, obejmou se. Možná pusa na tvář. Neříkám, že jsme ve třinácti o tolik rozumnější, ale už víme přece jenom o něco víc. Navíc, nemáme vztah, jen se nám ti fakt kluci líbí a hraničí to se zamilovaností. Ale zpět k Regulusovi. Když mě uviděl, postavil se a chtěl odejít. Řekla jsem mu, že se přede mnou nemusí přetvařovat, že ho znám více než všichni studenti Zmijozelu, že jsi mi o něm říkala. A i když chvíli přemýšlel, a asi i kvůli tomu, že byl na tom emočně špatně, se na tu svoji chladnou masku vykašlal. Bylo jasné, že v tuto chvíli tam nikdo nepřijde. Tak jsme si tam sedli a začali si povídat. Řekl mi toho hodně. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem poznala toho Reguluse, o kterém jsi mi říkala. Toho, který se nepřetvařuje a je i celkem milý. Nabídla jsem mu, že se můžeme sejít v noci. Tak jsme si povídali a najednou jste se tam objevili vy. Ano, obejmuli jsme se, protože bylo vidět, že to potřebuje. A Remus už vám to asi řekl, když jsem viděla, co nesete za knížky. Doufám, že mě chápeš" dopověděla Stella a já na ní zírala s otevřenou pusou.

,,Tobě se podařilo seznámit se s opravdovým Regulusem? Který není ovlivněn rodiči? Protože on už se tak ani přede mnou nechová. A Stello, tohle je asi ta nejlepší verze toho, jak to mohlo být. Zase kámošky?" zeptala jsem se jí. Ona jenom kývla hlavou a hned na to se obejmuly.

,,Myslíš, že to Sirius přijme?" skousla si ret a zeptala se mě. ,,Byla bych moc ráda, ale víš, jaký je... myslím si, že ne, protože je tvrdohlavý, ale udělám vše pro to, aby tomu uvěřil, protože nechci, abyste se trápili. Oba" řekla jsem a vydaly jsme se na cestu do našeho pokoje, abychom zítřek přežili ve zdraví.

P.S. Ještě takové trochu objasnění- Stella ví o tom, že je Remus vlkodlak. Ona vlkodlak není, jelikož za úplňku byla v Bradavickém hradu, tak to našim milým Pobertům došlo. Když jim Remus řekl, že jim musí něco říct, tak jí bylo jasné, že to bude to, že je vlkodlak, protože se o tom jednou bavili. +Vote a komentář moc potěší.