Nechtěná

- 9 -

Další zákazník byl jen starší pán,který chtěl uspokojit. Bylo mu jedno jak to udělám,hlavně,aby to netrvalo dlouho,ale i tak si to užil. Rozhodla jsem se pro chvilkové dráždění rukou a nakonec jsem to povadlé cosi vzala i do pusy a přivedla dědu k rozkoši. Byla jsem nakonec ráda,že tenhle pán přišel a dostala jsem ho za úkol já,protože jsem si mohla odpočinout a u jeho uspokojávní jsem odpočinek dopřála i místu mezi nohama,které bylo opravdu bolavé. Když pominu to,že děda každých deset vteřin křičel,že ho bere křeč a že mu lupe v kříži,celkem si to i užil a zaplatil víc,než jsem čekala.

Tím už moje směna skončila. Dál už mi žádný zákazník přidělen nebyl. Bylo to neuvěřitelné,ale brali v potaz to,že se zaučuju. Spíš mi ale přišlo,že si kamioňák u někoho postěžoval a tak nechtěli riskovat,že bych zkazila kšeft i u ostatních zákazníků.

V půl sedmé už jsme všechny holky a všichni bodygardi,zkrátka všichni,kteří jsme dnes měli směnu,seděli v jídelně a dopřávali si zasloužený relax u večeře a výborného kafe.

,,Za chvíli přijde David,tak si připrav peníze," sykla na mě přes rameno Parvatti.

,,Peníze?"

,,David obyvkle při večeři přijde a na chvíli nás vyruší svým povídáním. Řekne něco o tom,jaká byla dnes tržba,pořpípadě jestli vznikly nějaké nepříjemnosti... No a nakonec obejde stoly a od každé dívky,co dnes pracovala na pokoji,vezme 200 dolarů z tržby. Zbytek je tvůj a můžeš si s ním dělat co chceš. Tohle je vlastně tvoje výplata," vysvětlila mi Charlie a nepřestávala na tváři koizlit ten svůj šíleně sympatický a vlídný úsměv. Znám ji sotva den,ale už mi strašně přirostla k srdci. Mrzí mě,že na mě Parvatti kouká skrz prsty a nepadla jsem ji do oka tolik,jako její sestře. Parvatti se na mě očividně zlobila,protože jsem šla pracovat na "její" pokoj a ona teď musí pracovat jako tanečnice,které si zdaleka nevydělají tolik,jako my děvky.

,,Bonnie?" přistoupil ke mně David.

,,Ano?"

,,Jak to dnes šlo?"

,,No...Celkem fajn," špitla jsem.

,,Super. Takže dostanu 200 dolarů z tržby," řekl a usmál se.

To je ten problém...Díky té potyčce s kamioňákem jsem dostala jen něco přes stovku a dědula mi za tříminutovou kuřbu taky zrovna super kšeft neudělal...

,,Davide já...Já tolik nevydělala," zabořila jsem pohled do země. Neodvážila jsem se na něj podívat. Určitě mu teď z očí šlehají plameny.

,,Přijď po večeři ke mně do kanceláře. Vyřešíme to tam..." řekl a odešel.

Po večeři jsem se vydala rovnou do Davidovy červené kanceláře. Zaklepala jsem,ale na vyzvání jsem nečekala. David na mě od stolu hodil tázavý pohled.

,,Napadlo mě,že bych ti mohla dát těch 150 co jsem vydělala," řekla jsem.

,,Tak jistě. Ale pořád jsi s padesátkou v minusu," řekl nepřítomně.

,,Tu bych ti splatila jinak," řekla jsem a sundala jsem si svetr,pod kterým jsem měla už jen zářivě rudou podprsenku. I bez push-up efektu mi dělala moc pěkný dekolt.