Nechtěná

- 2 -

David mi gentlmansky otevřel dveře jeho BMW u spolujezdce a já se snažila do něj co nejmíň nemotorně nasednout. Když se mi to povedlo,práskla jsem za sebou dveřmi a na to se mi dostalo poučení o tom,že to není žádný favorit z roku 93,ať se k tomu trošku chovám. Omluvila jsem se a dál jsem se už radši ničeho v autě nedotýkala.

Když asi po čtvrt hodince cesty auto zastavilo na rozlehlém parkovišti před obrovským stavením,raději jsem počkala v autě,dokuď mi David neotevře. Naštěstí ho to napadlo možná ještě dřív,než mě a tak rychle obešel auto,aby mě náhodou nenapadlo na něco sahat.

Zvenku se mi dům moc líbil. Byl velký,obrovský. Všímala jsem si hlavně detailů,třeba že omítka nebyla popraskaná,zřejmě byla před nedávnem dělaná nová fasáda. taky v každém okně visely červené závěsy a na terase byl u každého stolku stejný počet židlí. 

,,Co na to říkáš?" zeptal se Dave. Přestala jsem pozornost věnovat domu a otočila jsem se na něj. ,,Je to...velké. Moc pěkné," pokrčila jsem rameny. Chystala jsem se víc rozpovídat. Můj otec byl totiž stavař. Stavěl jedny z nejhezčích domů,jaké jsem viděla. Najímalo si ho spoustu lidí,měl našlápnuto na skvělou kariéru,ale potom začal pít... Raději jsem ale mlčela a k domu už jsem se dál nevyjadřovala. Zajímalo mě,co v takové luxusní vile může být za práci?

,,Počkej,až to uvidíš zevnitř," řekl natěšeně a dal se do kroku. Rukou mi pokynul,abych šla za ním.

Vystoupali jsme pár schůdků na dřevěnou terasu a přede mnou se ocitli velké prosklené dveře,za kterými ale nebylo nic vidět,protože skla byla zatmavená. Nad nimi se tyčila umě vyvedená cedule ozdobným písmem s nápisem "Laskavý dotek". nebyla na nich žádná klika,jen vedle dveří byl zvonek. Začala jsem mít pochybnosti.
,,Davide? O co se vlastně jedná? Nejsem si jistá,co si pod tím mám představit," řekla jsem rozpačitě. Na to ale David dveře otevřel kartou s kódem a strčil mě dovnitř. Dveře za sebou rychle zavřel. A já byla v šoku.

Ocitli jsme se v obrovské hale. Napravo od nás stál pult a za ním stála nakrátko ostříhaná blondýna. na sobě měla černý korzet,který jí mačkal prsa,že jí skoro vypadla. 

Ani nevím,co popisovat dřív. Za recepčním pultem stálo několik kožených pohovek a křesel vyskládané do čtverce kolem malého konferenčního stolku plného latáků a časopisů. Na největším z gaučů seděl muž a kolem něj se lísali 3 holky v podvazkách,stejně divných korzetech a králičích uších přidělaných na čelence. ty holky ho osahávali,mazlili se k němu a šeptali mu do ucha. 

V hale hrála hlasitá hudba,ale ne tak hlasitá,aby šla slyšet až ven. Místnost osvicovala kombinace bodovek a  červeno-růžového světla. Uprostřed stál bar,na který bylo napojené vyvýšené podium a uprostřed něj 3 tyče. U dvou z nich tančily další dvě spoře oděné dívky. 

Všude bylo hodně lidí,kombinace chlapů cirka od 20 až snad do 70 let a dívek ve spodním prádle. některé měli na hlavě čelenky s králičíma a kočičíma ušima. všimla jsme si,že jen pár dívek,asi 6 mělo na sobě stejné prádlo a byli tak asi rozdělené do skupinek. Byla to kombinace žluté a černé,zelené a bílé a černé a bílé. jelikož se u tyčí točily dvě v černobílém kompletu,usoudila jsem,že ty zbylé 4 jsou také tanečnice a střídají se.

Zní to,jako bych se po místnosti rozhlížela půl hodiny,ale celé to "ticho" trvalo asi minutu a pak do mě David rýpnul loktem. ,,Co na to říkáš teď?"

,,Co to jako je? Taneční klub?" vyprskla jsem. David se chvíli smál a když se uklidnil,spustil: ,,Tohle není taneční klub. takhle to tak možná vypadáš,ale ty,co vidíš v téhle místnosti, je sotva čtvrtina. Ve skutečnosti u mě pracuje přes 80 holek. Každá má na daný den svůj plán. některé tančí,jiné obsluhují hosty na baru,jiné se starají o striptýz a ty zbylé jsou na pokojích. A ty,které se sem nehodily,dělají v terénu."

Už jsem to pochopila. Tohle je bordel. 

,,A co po mě chceš? Co mám dělat? Mám být tanečnice,nebo barmanka?" propadla jsem v zoufalství.

,,Ne zlato,máš být šlapka."