Nechtěná

- 15 -

Vyšla jsem ze záchoda a ubrouskem si otřela pusu. V chodbičce už čekal David a udiveně na mě koukal.

Otráveně jsem obrátila oči v sloup a pokračovala k umyvadlu,aniž bych na něj jen koutkem oka pohlédla.

,,V pohodě?" zeptal se.

Pohlédla jsem na sebe do zrcadla,pramen vlasů si zastrčila za ucho a přikývla jsem. Znovu jsem se na něj ani nepodívala a to ho asi znervóznilo.

Přistoupil ke mně. Rukama mě jemně chytil za boky,naklonil se ke mně a chystal se mě políbit na krku.

,,Nech toho," vysmekla jsem se mu. Zamračeně jsem na něj pohlédla. Hned jsem ale pohled odvrátila a šla jsem k ručníku,abych si otřela ruce.

,,Myslel jsem... Myslel jsem,že budeme pokračovat...Že navážeme tam,kde jsme přestali," prohlásil nervózně a nakonec se sladce usmál.

,,Hrabe ti,nebo co?" věnovala jsem mu další nasupený pohled.

,,Ne já jen...vždyť víš," sáhl si na penis a i přes kalhoty jsem poznala,že mu stojí.

,.Arrrghh,pane bože!" zvedla jsem oči v sloup. ,,Řekni Nicole,je to přece naprostá jednička!"

Otevřela jsem dveře a upalovala pryč. Klidně jsem ho tam nechala stát a zírat.  Já se budu neustále ponižovat a dělat ze sebe ješt větší děvku,než jsem?

Zapadla jsem do pokoje. Naštěstí jsem tu byla sama. Zítra je Silvestr,oslava příchodu Nového roku,takže všichni jsou ve městě,nakupují,setkávají se se svou rodinou,jen já trávím veškerý volný čas šukáním svého šéfa. Bomba. Lepší práci jsem si nemohla přát. Nad vlastními slovy jsem protočila oči a zahnala myšlenky na Davida někom hluboko do své mysli. Dnes už jsem to jeho debilní jméno nemohla vyslovit už ani v duchu.

No jo,ale co teda budu dělat? Za tu dobu,co tady pracuju jsem z podniku ještě nevytáhla paty... Opravdu jsem veškerý čas trávila v kanceláři svého šéfa...

Vstala jsem z postele a otevřela spodní zásuvku svého šatníku. Z pod hromádky spodního prádla jsem vytáhla bílou obálku. Z ní jsem vytáhla pár bankovek a uklidila je do peněženky.

Oblékla jsem se do věcí,co mi nejvíc sluší. Dlouhé vlasy jsem si spletla do drdolu. Oblékla jsem si teplý zimní kabát,na rameno hodila kabelku a šla jsem ven. Nemůžu tu být přece zavřená donekonečna.

Zamířila jsem do oblíbené kavárny,kde vypomáhá moje máma. Posadila jsem se k oblíbenému místečku u okna a začala listovat v nabídce. 

,,Bonnie,krásný svátky přeju! Lituju,ale Lucy tu dnes není," pozdravil mě číšník jménem Barney. Je to dlouholetý přítel mojí mámy,který jí právě zařídil tuhle práci. 

,,Ou,aha. Myslela jsem,že má směnu. To nevadí,dám si horkou čokoládu," řekla jsem. 

Po chvíli mi Barney přinesl extra velký šálek a v něm čokoládu s velkou kopou šlehačky. Usmála jsem se. Vždycky mi říkával,že jsem VIP host.

,,Ehm. Můžu si přisednout?" ozvalo se nade mnou.

Vzhlédla jsem k sympatickému klukovi,možná v mém věku. V tu chvíli jsem asi místo panenek měla srdíčka,jak krásnej byl. ,,Jasně,mám tu volno" usmála jsem se a rozpačitě si otřela šlehačku ze rtů.

,,Nikde už není volný stůl a venku je pořádná zima. Moc se mi užnechce hledat jinou kavárnu," vysvětlil mi. Usmála jsem se a chápavě přikývla.

Notak Bonnie,zapoj komunikační schopnosti! řekla jsem si v duchu.

,,No,to nevadí. U mě je místa dost," ukázala jsem rukou na další dvě volná křesla u mého stolu. 

,,Nikoho nečekáte?"

,,No...Ne," řekla jsem možná trošku zklamaně.

,,To se divím."

,,Proč?" zeptala jsem se udiveně.

,,Nestává se mi často,že bych narazil na tak hezkou,milou,sympatickou holku,která je sama," řekl mile a usmál se.

,,Já ale neřekla,že jsem sama. Jenom dnes nečekám společnost," řekla jsem trochu rozpačitě. nakonec to vyznělo úplně jinak,než jsem chtěla.

,,Takže někoho máš?"

,,Ne," řekla jsem suše a on se rozesmál. Začala jsem se smát taky.

,,Jmenuju se Matthew..Matt," řekl a podal mi ruku.

S Mattem se povídalo opravdu báječně. měli jsme spoustu společných zálib,témat,dokonce i stejný smysl pro humor. Dost mě zamrzelo,když mi o dvě hodiny později řekl,že už musí jít. 

,,Já už půjdu taky," řekla jsem. On mi šarmantně pomohl do kabátu a společně jsme po zaplacení opustili Barneyho kavárnu. Doprovodil mě kousek k parku.

,,No Bonnie,tady se naše cesty rozdělí," řekl a já se zasmála.

,,Tak ahoj,Matte. Krásně jsem s tebou zabila čas... Ehm,chci říct,že jsem ráda za čas strávený s tebou,bezvadně se s tebou povídá..." komunikační schopnosti mě zradily. Zamotala jsem se do slov,která jsem chtěla říct a tak zase všechny ty milé věty,které jsem plánovala vyslovit zněly úplně jinak...

Matt mě ale nenechal na holičkách.

Vzal můj obličej do dlaní,zadíval se mi do očí a políbil mě. Byla to prostě jen pusa. obyčejná,ale kouzelná. Po chvíli jsem otevřela oči a spatřila jeho úsměv.

,,Doufám,že se brzy uvidíme," řekl a dal se na odchod.