Nechtěná

- 12 -

Nestačila jsem nic říct. Pokývat hlavou na souhlas,nebo zavrtět jako nesouhlas. Nestihla jsem se  s ním jakkoliv domluvit. Jen jsem vykulila oči a vyjekla bolestí,když mi bez jakékoliv přípravy vrazil na sucho péro do zadku. Stáhla jsem půlky k sobě a překřížila nohy a vzápětí se mi dostalo plesknutí přes záda.

,,Tohle nedělej,není to hezký," řekl. 

Z mých očí se stalo slzavé údolí. Tvář jsem měla zkřivenou bolestí a zuby pevně zkousnuté. 

,,Zavzdychej,zahekej,dělej něco!" křičel,ale já ho nevnímala. Skrz zaťaté zuby nešlo procedit ani slovo. Jen jsem se v duchu modlila,ať už to skončí.

Bolest pomalu ustávala,nebo jsem si na ní začala zvykat? Spíš si troufnu říct,že už jsem ani nebyla při smyslech,proto jsem ji necítila. Trvalo to už jen chvíli a tlak v mojí prdeli povolil. Cítila jsem,jak mi tekutina stéká po stehnech. Udělal se. Svezla jsem se na kolena,rukama se opřela o postel a neopovažovala jsem se otočit. 

,,Tady máš ty ufňukaná krávo!" hodil na postel několik papírových bankovek a ty se ve vzduchu rozletěly na všechny strany. Když za sebou zabouchl dveře,zvedla jsem se na rozklepané nohy a šla jsem sebrat peníze. Strčila jsem si je za korzet,hodila na sebe župan a pospíchala jsem pryč. Už jsem v tom pokoji nechtěla být ani minutu.

U nás v pokoji jsem si dala horkou vanu s mořem pěny. Pustila jsem si písničky,zakouřila jsem si a potichu jsem brečela. Když jsem ale vedle v pokoji zaslechla hlasy,otřela jsem si oči,zabalila jsem se do ručníku a šla jsem tam s úsměvem na tváři,jako by se nic nestalo.

Úsměv mi z tváře ale rychle zmizel,když jsem v místnosti objevila Nicole,která přišla s Parvatti. ,,Ahoj,co to děláš? Nemáš teď mít kšeft?" zeptala se Parvatti a pohlédla na mě tázavě. ,,Jo,vlastně mám mít... Nejradši bych se ale na všechno vykašlala," snažila jsem se zatlačit knedlík,který se mi tvořil v krku. Pomalu jsem se usadila na postel. Když jsem zadkem dopadla na měkkou matraci,znovu jsem se nadzvedla a pomalu dosedávala. Stále to dost bolelo. Nicole si všimla bolestivého výrazu v mé tváři.

,,Nebyla jsi teď se starým Rogerem?" 

Přikývla jsem.

,,Zřejmě tvůj první anál,viď?" pohlédla na mě soucitně. Nejdřív jsem myslela,že si ze mě chce dělat srandu,ale byla jako vyměněná. Vůbec to nebyla TA NICOLE,která mi vyhrožovala a vytrhla mi z hlavy chuchvalec vlasů.

,,Parv? Nechtěla by sis vydělat něco navíc? Říkala jsi přece,že šetříš na dovolenou ve Španělsku," řekla najednou. 

,,Klidně," pokrčila Parvatti rameny.

Nevěřila jsem svým očím. Nicole domluvila s Parvatti,aby šla místo mě na 2 za zákazníkem,soucitně se na mě koukala,podala mi kapesník,když už jsem nevydržela a ukápla mi slzička a dokonce mi i nabídla,že mi bude dělat společnost,jestli mám zájem.

,,Moc ráda. Nechci teď být sama. Je to pro mě dost těžké tenhle...začátek," řekla jsem.

,,Začátky tu byly tvrdé pro každou z nás,ale až tu budeš tak dlouho,jako třeba já,bude to zase jiné a budeš umět se zákazníky komunikovat,uvidíš," usmála se na mě. ,,Co bys řekla na to,kdybychom si šli dát dolů čaj a já bych ti poradila nějaké finty?"

Za chvilku už jsem seděla na pohodlné pohovce v hale. Nicole zanedlouho přišla za mnou s tácem v ruce,na kterém nesla dva šálky horkého heřmánkového čaje. ,,Na,vypij to. Uleví se ti. A usneš po něm jako miminko."

Tak jsme popíjeli,smáli jsme se,povídali,drbali a klábosili až najednou bylo 6 hodin. Každá jsme dala Davidovi peníze. Dnes jsem mu nic nedlužila. Dala jsem mu to,co požadoval a ještě mi zbylo. Přesto se ke mně ale naklonil a pošeptal mi do ucha: ,,Po večeři přijď za mnou do kanceláře."

Ve večeři jsem se jen trošku povrtala a šla jsem ji odnést. Vůbec jsem neměla chuť k jídlu a to lívance miluju. Jsem asi přetažená.

Ještě jsem si zaběhla do kuchyně udělat další heřmánkový čaj. Chvíli jsem počkala,než vychladne a usrkla jsem si ze šálku. Vůbec ale nechutnal jako ten od Nicole. Vyplivla jsem ho do dřezu a vylila. Nechápu to. 

Vedle v hale hrála hlasitá hudba. Skončilo totiž uspokojování zákazníků,ale začínala noční shpw,jako každý večer. prostě sem chodí chlapi očumovat nahé tanečnice. Když jsem vyšla z kuchyně,v jídelně už nikdo nebyl. Ani nevím proč.na schodech jsem se ještě ohlédla do haly osvícené barevnými světly a najednou ve mě hrklo.

To se mi snad zdá?!