Nechtěná

- 8 -

,,Mmm,trošku přidej a strkej si ho hlouběji," zamumlal a položil mi svojí velkou pracku na hlavu. Vzápětí mi začal rukou "pomáhat" a opravdu to netrvalo dlouho a ucítila jsem jeho žalud na mandlích. Co s tím každý chlap má? Copak nevidí,že to ženě nedělá dobře? Copak jim není ani trošku hloupé nás...mě takhle mučit když slyší,jak se dávím a mám co dělat,abych se nepozvracela?

,,Kéž by to takhle uměla i Mary. Moje žena," prohodil mezi vzdechy. 

,,Víte,něco vám povím. Ženy jsou jako...jako potok. Jako malý bublající potůček. Z ženy se může vzápětí stát burácivý vodopád,ale musí dostat příležitost. Myslíte,že se z potůčku může stát vodopád,když za ní přijdete jen,když to chcete? Naskáčou vám snad ryby na prut jen proto,že chcete? Ne! Chce to trpělivost a hlavně ženu odměňovat. Muži často dělají tu chybu,že ho párkrát strčí dovnitř a ven a na nic jiného nemyslí. Poslyšte,kdy jste naposledy vaší ženě koupil nějaký dárek? Nebo jak jinak jste jí naposledy projevil lásku?" spustila jsem najednou. Jeho penis pomalu vadnul. Už jem se ho nedotýkala.

,,No... Asi před půl rokem jsem ji pozval na večeři," odmlčel se. 

,,Večeři? To snad ne. Každá žena umí být divoška. Ale jestli jste ji naposledy vyznal lásku před půl rokem a ještě k tomu večeří,tak se nedivím,že vám nechce dát a musíte chodit za děvkama," zasmála jsem se.
Na to se zvedl z postele a strčil do mě tak silně,že jsem letěla pomalu přes celý pokoj. 

,,Co si to dovoluješ ty jedna kurvo? Nepřišel jsem,abych poslouchal přednášky. Přišel jsem,abych si užil a udělal ti kšeft,ale to vem čert. Sem už nepáchnu!" 

Pozorovala jsem,jak se znovu souká do těch těsných kalhot. Propadala jsem v zoufalství. Charlie mi řekla,jak to tady chodí. Za každý kšeft shrábneme peníze hotově a z tržby za celý den potom musíme určitou čásku dát Davidovi,zbytek je náš. Pokud David nedostane na konci dne určitou částku,následuje trest. David mě zabije.

,,Ne,počkejte."

,,A na co jako? Na další přednášku? Nechceš mi tentokrát třeba říct,jak mám vychovávat svoje děti?" jeho hlas zaburácel. 

,,Vím,proč jste přišel," řekla jsem klidně a pomalu jsem si začala rozepínat kniflíčky u košile. Ne,že by to bylo třeba,košile už takhle byla průsvitná,že viděl všechno. ,,A to taky dostanete," dodala jsem.

Nechal kalhoty spadnout na zem a přiskočil ke mněaby mi s rozepínáním pomohl. Bez váhání mi sundal tanga. ,,Tu si nech," řekl,když jsem se chystala sundat si sukni. Košili jsem si rozepla,ale nechala jsem si ji na sobě. V jeho slipech už to zase hrálo,jak byl vzrušený. 
Vyzvedl mě a neohrabaně položil na postel. 

Musela jsem si kleknout na čtyři zády k němu. On stál za mnou. Když do mě neopatrně vniknul,jen tak tak jsem se ubránila výkřiku. Bolelo to. 

Přidával na tempu a přirážel,jak nejvíc to šlo. V tu chvíli jsem jeho penis cítila snad až v krku. ,,Líbí se ti to?" zeptal se a plesnul mě po zadku. ,,Moc...Moc se mi to líbí," odpověděla jsem a neubránila jsem se slze. Další už jsem ale ven nepustila a zahnala jsem je do slzných kanálků. Přece nebudu brečet. Co jsme si nadrobila si taky sním.

Naštěstí pro mě to už netrvalo dlouho a ucítila jsem na zádech teplou lepkavou hmotu. ,,Dík,ušlo to," řekl,hodil na postel pár bankovek a když se nasoukal do oblečení,beze slov se dal na odchod.

Otřela jsem si ubrečené oči a zamířila rovnou do koupelny,abych se mohla umýt. 

,,Bonnie?!" ozvalo se po chvíli. Vylezla jsem z koupelny zabalená v ručníku. Ve dveřích stála jedna z dívek v králičích uších a korzetu. ,,Jdu sem poklidit. Dalšího klienta máš prý na 10," řekla a usmála se. Jen jsem přikývla a zamířila na pokoj s číslem 10.

Až do 6 hodin jsem už neměla žádné zákazníky. Dnes to tedy byli dva chlápci,které jsme jakž takž přežila bez úhony. Když jsme se v půl 7 sešly všechny dívky v hale na večeři,seděla jsem u stolu s úsměvem. Byla jsem na sebe pyšná,že jsem to zvládla. Na 10 jsem navíc měla postaršího pána,který chtěl jen uspokojit pusou,takže jsem moje rozbolavělá místa mezi nohama nechala odpočinout. Taky přišel David a obcházel stoly,aby mu každá dívka dala 200 dolarů z dnešní tržby. Byly tu holky,které davidovi daly to,co po nich požadoval a ještě jim 500 dolarů zbylo. Některým zbyly jen drobné do automatu na kafe,ale nezoufaly,protože nás čeká víkend a to se tu prý dveře netrhnou. Já jsem se z toho těšila o něco méně.

Pak jsem tu ale byla já. Za dnešek jsem si vydělala 150 dolarů. ,,Davide...já...já víc nemám," pošeptala jsem mu. David se na mě zamračil. 

,,V 8 tě budu čekat v kanceláři. Tady musíš poslouchat Bonie,nejsi tu na rekreačním táboře!"