Nepochopená láska - Drarry | POZASTAVENO

KAPITOLA 2 - TAJEMSTVÍ

Jakmile lektvary skončily s Snape propustil otrávené Nebelvíry a Zmijozely na další hodiny, Pansy vystřelila z lavice, popadla ruku svého kamaráda s čokoládovou pletí a táhla ho s sebou pryč z učebny. Nedbala na Blaisovo reptání a upozorňování na třetího ze zmijozelského tria. Černovláska věděla, že si Draco jejich nepřítomnosti ani nevšimne a proto pokračovala v cestě až na záchodky, kdy konečně pustila Blaisovu, již pořádně otlačenou, ruku.

,,Co to mělo znamenat, Pansy?!'' rozkřikl se na dívku okamžitě.

,,Tohle znamená, že hodlám pomoct našemu kamarádovi, který se -jak sis jistě všiml- trápí. Myslím že už je na čase aby se ta situace nějak hnula, ať už ke štěstí nebo neštěstí.'' řekla hrdě.

,,Pansy," vzdychl Blaise ,,já mu taky chci pomoct, opravdu, ale jak? Sama víš, že tohle nemá budoucnost. I kdyby se Potter do Draca zamiloval, tak co myslíš že by se stalo? Lucius by to přivítal s otevřenou náručí? A co teprve Pán Zla? Jakmile by se to dozvěděl, považoval by ho za Potterovu slabinu."

,,Opravdu teď řešíš tohle? Kdyby spolu něco měli tak se navzájem ochrání! Brumbál má výjimečně v tomhle případě pravdu : láska je nemocnější magie."

,,Zapomínáš na fakt, že Potter má přítelkyni."

,,No právě!" vykřikla teď už zoufalstvím zmijozelka ,,o tom mluvím... myslíš že by mohl být alespoň bisexuál? Že by mohl mít Draco alespoň malinkatou šancičku?" zašeptala zbytek.

,,Víš... nevím co je na tom pravdy, ale kdyby ve čtvrtém ročníku jsem slyšel jeden drb o tom, že prý Terry Boot viděl Pottera jak se v sovinci líbá s Finniganem." ušklíbl se Blaise.

,,Tím pádem se vše mění! Nejdříve bychom ale měli asi zjistit jestli to je vůbec pravda..."

,,Hodláš nakráčet k Finniganovi a zeptat se ho jestli se před dvěma rokama vykousával v sovinci s Potterem? Tak to teda hodně štěstí."

,,Nepůjdu za ním. Ne, mnohem jednodušší než se ptát nebelvíra, je se ptát havraspára.'' usmála se zmijozelka tajemně a jelikož zrovna v ten moment zazvonila ma hodinu, vydali se oba  ze záchodků pryč aby stihli dojít do správné učebny dříve než učitel.

Ani jeden z nich ovšem netušil, že se jejich rozhovor dostal k nepovoleným uším.  Uším jistého nebelvíra s černým vrabčím hnízdem na hlavě, kulatými brýlemi, jizvou ve tvaru blesku na čele a vyděšeným výrazem ve tváři.

__0__

Mladý chlapec utíkal ztemnělými chodbami. Cestou nepotkal jediného živého člověka, a ani se nedivil, když byli všichni na obědě. Černovlasý hrdina ale věděl, že jeden člověk na obědy nikdy nechodí. Ano, Terry Boot ještě nepozřel ani sousto z jediné hostiny v čase oběda.

Harry dorazil před vstup do havraspárské společenské místnosti. Před ním stál kamenný havran a Harry čekal až mu zadá pták obvyklou hádanku.

,,Co bylo první - kuře nebo vejce?" promluvila socha.

Harry se zamyslel a snažil se přijít na uspokojující odpověď, která by vyhovovala soše a havran by ho pustil dovnitř.

,,Vejce. Dinosauři již kladli vejce, ale kuřata v té době nebyla."

,,Správná odpověď." odklopil havran dveře a Harry vběhl dovnitř.

Když dorazil do havraspárské společenské místnosti, pokračoval napravo kde by podle jeho paměti měly být chlapecké ložnice.

Nyní stál chlapec s jizvou na čele před dilematem - které dveře by asi mohly být ty Terryho? Nechtělo se mu zkoušet všechny, ale náhle se ozvala tupá rána a nečí zaklení hned z pokoje u kterého zrovna stál.

Harry vydechl a popadl kliku. Snažil se uvolnit, ale moc mu to nešlo. Stlačil a pomalu otevřel těžké dubové dveře.

,,Terry?" zeptal se potichu

,,Pottere? Co ty tady děláš? A jak ses vůbec dostal dovnitř?" vyjel na něj hned jmenovaný

,,Uhádl jsem hádanku. Poslyš Terry, musím s tebou mluvit a je to velice naléhavé, takže mě prosím alespoň vyslechni. "

,,Co může být tak naléhavé, že tem to donutí vloupat se do cizího pokoje v cizí věži?"

,,Pamatuješ si na ten incident před dvěma lety? Jak jsi mě načapal se Seamusem?"

,,Samozřejmě že si na to pamatuju, na to se nedá zapomenout." ušklíbl se Boot.

,,Já... mám od tebe prosbu. Jestli se tě na to někdo zeptá, tak prosím řekni že jsi nás neviděl. Že to jsou jen hnusné pomluvy a já nic takového neudělal." řekl zoufale.

,,No dobrá, ale mám to u tebe a až za tebou příště přijdu s něčím já, ty mi okamžitě vyhovíš!"

,,Ano, samozřejmě. Strašně moc ti děkuju, Terry." úlevně vydechl černovlasý.

,,No jo, no jo.  A teď už vypadni, už chci být sám." zamračil se havraspár.

,,Jasně, už běžím. Ještě jednou moc děkuju. Měj se!"

,,Čau." odpověděl brunet, ale to už Harry neslyšel, protože vyběhl z místnosti a zamířil na svou další zastávku - za jistým blonďatým zmijozelem.

Tak!
Další kapitolu máme za sebou. Vydala jsem ji takhle rychle protože se to snažím už trochu rozjet a tím pádem i trochu zvednout počet přečtení. Musím uznat, že mě celkem zklamala ta nula u komentářů a hvězdiček, ale stále doufám , že se číslo zvedne. 🥰
~Aragen