Nepochopená láska - Drarry | POZASTAVENO

KAPITOLA 5 - BOLEST

Ten večer Harry nemohl usnout. Nelitoval svého rozchodu s Ginny, už dlouhou měl pocit že něco chybí ... a to něco byla jeho náklonnost k sestře svého nejlepšího kamaráda. Stále ji měl rád, už ale jenom jako kamarádku a ne jako přítelkyni se kterou by se měl líbat, milovat a spát s ní. Jak tak nad tím přemýšlel, tak si pomalu uvědomoval, že to není přímo Ginny co mu vadilo - ne, bylo to něco hluboko v něm, o čem dosud nevěděl a netušil že to tam je. Tento pocit v něm vzbuzoval strach, ale také odpor. Odpor vůči němu samotnému. Nechápal proč, ale pak si vzpomněl na událost z předešlých dvou let. Tenkrát se s Seamusem líbal jen spíše ze srandy, protože mu jeho spolužák řekl, že když už ho obejme, tak proč ho rovnou nepolíbí ... a tak to Harry udělal. Jenže jemu se to líbilo. Líbil se mu ten pocit chlapeckých rtů na jeho vlastních. Líbilo se mu, jak necítil žádná otravná prsa na své hrudi a že ho nešimraly dlouhé vlasy ve tváři. Bylo to jiné, hezčí. Ke svému nebelvírskému kamarádovi nic necítil, ale přesto to bylo dobré.

Ale co v něm znovu vyvolalo tuto dávnou vzpomínku, na kterou úspěšně zapomněl hned ten večer co to vyřešil s Terrym? Že by to byl Malfoy a jeho city k Harrymu?

Ach ano ... Malfoy. Ta bílá fretka ho doteďka zvládla rozlítit tak, jako nikdo nyní. Ale teď už k němu snad ani nenávist necítil, spíše ... sympatie. Ale ne ty které cítil k Ronovi a Hermioně, toto byly jiné sympatie. Něco podobného jako to, co cítil ze začátku k Ginny.

Že by to mohla být pravda? Mohl by se mu líbit jeho největší sok na škole?

Vzpomeň si jak ses k němu ještě dnes choval.

Ale ne! Ten hlásek má pravdu. Vždyť on ho vpodstatě násilím donutil říct pravdu. Nenechal ho to povědět v klidu a z vlastní vůle, ale manipulativně a ... a zle.

Co teď? Nemůže za ním jen tak nakráčet a říct mu, že se vlastně spletl a že ho miluje! A nebo může? Ne! Sakra, co s tím nadělat?!

__0__

Zatímco nebelvír diskutoval a hádal se sám se sebou, na druhé straně hradu se blonďatý zmijozel převaloval v zelených přikrývkách a z čela mu tekl studený pot.

,,Ne, prosím ne. Už přestaňte, prosím. Ne!" z mumlání se stal výkřik a Draco se prudce posadil a dech měl rychlý, jako kdyby právě uběhl maraton.

Jakmile se trochu uklidnil, zavřel oči a složil se zpátky do postele. Od té doby co ho otec donutil přijmout znamení zla se mu pořád zdály jen noční můry. Voldemort se nedávno přestěhoval na Malfoy Manor a od té doby se neděje nic dobrého. Jeho, i jeho rodinu už ten slizký hadí muž několikrát mučil Cruciatem a někdy použil i Sectumsempra.

Zadání jeho úkolu se blížilo a mladý zmijozel věděl, že od té chvíle se jeho život ještě více zhorší. Ať už to bude cokoliv, bude to určitě nelegální a v nejlepším případě ho to připraví o život - to má být trest pro jeho otce za události z minulého roku. Teď už ale není cesty zpět, přijmul znamení a odstranit ho už nic nedokáže.

Jako kdyby tetování cítilo, že o něm přemýšlí, začalo ho pálit a had se začal kroutit. Draco vystřelil z postele a jeho srdce začalo tlouct na poplach. Mladý smrtijed ale neotálel a přehodil přes sebe černý plášť s kapucí. Poté už vykročil za svým obvyklým domácím skřítkem, který ho přemístil do temné síně Malfoy Manoru. Chlapec se otřásl zimou, ale nějak se nepozastavoval a mířil do jídelny, kde mívali smrtijedi schůzky.

V místnosti stál dlouhý masivní stůl ze dřeva očarovaného na černo. Ostatní členové nejbližšího okruhu Voldemorta už zde seděli, každý na svém předurčeném místě. Není čemu se divit, že Pán Zla seděl v čele a Dracova teta Bellatrix po jeho pravici. Jeho rodiče seděli uprostřed - Lucius se na něj pouze chladně podíval, ale Narcissa měla v očích starost a strach - strach o jejího jediného syna. Když vešel dovnitř, všechny pohledy se okamžitě stočily na něj.

,,Mladý Malfoy ... konečně jsi sssse k nám připojil." zasyčel muž bez nosu.

,,Ano můj pane, omlouvám se za zpoždění."

,,Pro nyní nevadí, ale příště už budeš mussset být potressstán, můj malý příteli." Voldemort se usmál, což bylo snad ještě děsivější, než když zuřil.

,,Rozumím, můj pane."

,.Dobrá. Začněme nyní tedy proč jsem vásss zde všechny sssvolal. Je na čase, mladý Malfoyi, abys odčinil hříchy svého otce. Sice jsem tě, Malfoyi sssstarší vysvobodil z Azkabanu, ale to není dostatečný strest, nedáte mi za pravdu?" všichni zakývali hlavami ,, správně, takže milý Draco, dávám ti tvůj první úkol - zabij Albuse Brumbála. Jestliže to nedokážeš, tak nezemřeš jenom ty, ale také tví rodiče. A abych tě trochu motivoval ..." Voldemort vytáhl z kapsy hábitu hůlku a její konec namířil na vystrašeného blonďáka.

,.Crucio." řekl mazlivě.

Draco se složil na zem a vykřikl v agónii bolesti. Připadalo mu, jako kdyby se mu hlava proměnila ve sklo a to se poté roztříštilo na milion kousíčků. Nekontrolovatelně škubal končetinami. Když po několika nekonečných minutách Voldemorta mučení omrzelo, zrušil kletbu a beze slova se zvedl ze židle. Jak procházel kolem zhrouceného chlapce na zemi, řekl : ,,Hodně štěstí, Draco." a odešel z místnosti pryč. Hned potom se začali trousit ven i ostatní smrtijedi. Jeho otec mu ani nevěnoval pohled, ale matka se na něj dívala s bolestí v očích. Draco nic z tohoto nevnímal. Když se totiž vrátil ke smyslům, byl v jídelně sám.

Zmijozel se bolestivě pokusil postavit na nohy. Jakmile se mu to podařilo, za pomocí zdi, zavolal na domácího skřítka.

,,Sansey!"

,,Ano pane?"

,,Vezmi mě na kolej."

Skřítek popadl Draca za rukáv a s hlasitým prásk! je oba přemístil před vchod do zmijozelské koleje. Blonďák se makýmí krůčky vydal k holé zdi, které řekl heslo. Zeď ukázala otvor, kterým prošel dovnitř. Ani se nedivil, že ve společenské místnosti nikdo nebyl - bylo už několik hodin po půlnoci. Draco došel do svého pokoje, kde si lehl na postel. Už ani neměl sílu se převléct z hábitu do spacího oblečení. Prostě usnul tak, jak byl.

__0__

Ráno přišlo až příliš brzy. Blaise se probudil díky budíku tak, jako obvykle, ale jejich kamarád zůstal ležet s pevně zavřenýma očima. Už se ho chystal jako obvykle probudit, jenže si všiml něčeho nezvyklého - Dracovi z očí tekly slzy a jeho polštář na sobě měl velkou mokrou skvrnu. Zabini se zastavil a nevěděl co teď. Nechtěl ho budit, jenže by bylo špatné kdyby si ostatní všimli blonďákova stavu ... proto vytáhl svou hůlku a zamumlal několik zaklínadel. Skvrna z polštáře zmizela a Draco měl zase suché tváře.

Blaise si povzdechl. Věděl, že nemá cenu to, co se stalo s ním řešit až se vzbudí. Pohladil ho po vlasech a raději odešel, než ho Pansy zase seřve.

__0__

Zlaté Trio došlo na snídani v tichosti. Hermiona i Ron si všimli že Harry má špatnou náladu a raději ho ještě nerozrušovali otravnými otázkami. Jejich kamarád totiž už od rána byl mrzutý, s nikým nepromluvil a když vrazil do malého nebelvírského prvňáčka, ignoroval ho a šel dál.

Když spolu zasedli u stolu, Harry se jen natáhl pro sklenici dýňové šťávy a zatímco ho Hermiona zamyšleně sledovala a Ron se ládoval jako obvykle, zjizvený chlapec jen srkal jeho pití a s neurčitým výrazem se díval do blba.

Vyvolený věděl, že tímto chováním ničemu neprospěje a jeho zmijozelský princ se ho najednou nepřestane bát, ale Harry si nemohl pomoct. Nevěděl co dělat, komu se svěřit a s kým se poradit. Stočil oči ke stolu Zmijozelu a hledal hlavu blonďatého aristokrata, jenže Draco tam nebyl. Sice zahlédl jeho přátelé, ale on tam nebyl.

Co se mu u Merlina stalo?

Jsem zpátky!
Páni, mám už o dost víc přečtení a dokonce svou první hvězdičku 🥳. Sice pořád nula u komentářů, ale neztrácím naději ❤️. Tohle je trochu kratší kapitola, ale od příště se pokusím psát delší a lepší, proto se prosím nedivte že mi to bude trvat déle. ✊🏻
~Aragen