Nepochopená láska - Drarry | POZASTAVENO

KAPITOLA 4 - ROZCHOD

Udýchaný blonďák vběhl do svého pokoje a poryv větru za ním zabouchl dveře tak silně že se téměř až otřásla země. Z hrdla mu vycházely nekontrolovatelné vzlyky a z očí mu vytékaly slané slzy. Opřel se o dveře a zavřel tyto šedivé studánky bolesti a utrpení. Zpod víček mu sice stále občas vykoukla nějaká ta neposedná kapička, ale rozhodně jich byl menší počet než když utíkal chodbami pryč z učebny. Pryč od něj.
Mladý zmijozel prudce vydechl a snažil se uklidnit svůj splašený dech. Měl nohy jako z rosolu, takže se ani nedivil když se mu podlomila kolena a on se zády stále natisknutými na dřevěné dveře pomalu sklouzával dolů na zem. Když dosedl na chladné kameny, objal si rukama kolena a do takto vzniklé prohlubně si uložil hlavu.

Nemohl přestat myslet na Harryho rozhněvanou tvář. Jak se na něj díval s nechutí, jako kdyby byl nějaký odpad, něco do čeho omylem šlápl.

Takhle to nemělo být, nebelvír si měl uvědomit že ke svému sokovi něco cítí, něco jiného než jak to bylo s Weasleyovou a měli se políbit v temnotě prázdné učebny.

__0__

Harry dorazil do svého červenozlatého pokoje a opatrně za sebou zavřel dubové dveře. Cítil se neuvěřitelně zvláštně - jakoby prázdně a až moc neutrálně. Jako duch došel ke své posteli a hodil sebou do peřin. Zabořil hlavu do polštáře, ale žádné slzy se nedraly ven. Černovlásek si povzdechl a otočil se tak, aby obličejem směřoval ke stropu.

Přemýšlel nad Malfoyem. V ten moment kdy se ho zeptal na konverzaci jeho přátel v umývárně nevypadal vůbec jako ten arogantní aristokrat, kterého znal a tolik ho nenáviděl. V ten moment vypadal tak zranitelně, jako kdyby se mohl rozpadnout a Harryho to jako kdyby ještě více roznítilo. Ten zmijozel tam stál přišpendlený ke zdi a v bouřkových očích se mu leskly slzy a on místo toho aby odstoupil a pokusil se ho trochu uklidnit na něj jenom syčel ta slova. Nevěděl jak se teď může blonďák cítit, ale nebelvír věděl že to nemůže být nic příjemného.

__0__

Další den našli přátelé obou chlapců své třetí díly jejich tria ležet schoulené na postelích s nešťastnými výrazy ve tváři.

Když Draco převyprávěl Pansy a Blaisovi co se stalo, v tu chvíli se nemohli cítit hůř. Vždyť to oni za to můžou! Sice chtěli, aby se to Potter už konečně dozvěděl, ale ne takhle, u Merlina. Měl mu to říct sám blonďák a neměl to odposlouchávat na záchodcích, kde ani mimochodem neměl co dělat - vždyť se schovali k Uršule a to je dívčí umývárna!

Jejich kamarád se choval jako nějaká mrtvola, jakmile jim řekl co se včera stalo, jenom na ně vrhl pohled plný výčitek a zoufalství a už s nimi nepromluvil.

Pansy i Blaise spolu šli zrovna na snídani, věděli totiž, že přesvědčovat Draca aby šel s nimi nemá smysl.

Zrovna míjeli hlouček mrzimorských druhaček, které jakmile je spatřili tak rychle odcupitaly pryč. Zmijozelka je ignorovala, ale její společník se trochu nešťastně díval na jejich vzdalující záda. Nechtěl, aby se ho pořád všichni báli ... copak si nikdo nevšímá, že už se nikomu neposmívají a na nikoho nevrhají jen tak zničehonic kletby?

Oba přátelé dorazili před několikametrové dveře vedoucí do Velké síně. Snědý chlapec se po očku podíval na svou kamarádku a vstoupil dovnitř. Zamířil ke svému kolejnímu stolu a mezitím pohlédl k tomu nebelvírskému. Viděl tam sedět hrdinu s jeho dvěma přáteli. Tedy, musel uznat, že Potter dneska vypadal přímo příšerně. Pod očima měl černé kruhy jako kdyby nemohl v noci spát a dokonce se zdálo, že záměrně ignoruje tu zrzavou nádheru.

Usadil se na dlouhou lavici a Pansy se usadila po jeho pravici. I ona si všimla jak se dnes Chlapec, který přežil divně chová. Doufala jen, že to je kvůli tomu, jak se choval k jejich příteli, protože pak si to zasloužil.

__0__

K večeru téhož dne si Ginny všimla, že s Harrym není něco v pořádku. Nepromluvil s ní ani slovo a pořád jenom nad něčím přemýšlel. Proto se rozhodla zvednout mu náladu. Oblékla si svoji nejkratší sukni a téměř průhlednou halenku pod kterou si (což asi ani není třeba říkat) nevzala podprsenku.

Mířila k chlapeckým ložnicím, kde by měla být její platonická láska sama.

Zrzavá dívka se sama pro sebe usmála a nasadila smyslný pohled, který tak dlouho trénovala. Otevřela dveře a vstoupila dovnitř.

Harry seděl za stolem a psal cosi na zažloutlý pergamen. Jakmile si všiml, že se otevřely dveře, tak vyskočil na nohy a vytasil hůlku, protože nikoho nečekal. Ale byla to jen jeho přítelkyně, se kterou teď vážně neměl náladu mluvit.

Sklonil magický proutek a sedl si zpátky za svůj domácí úkol. Nebelvírka si všimla jeho chladného počínání, ale nehodlala se vzdávat tak brzo.

,,Ahoj, Harry" řekla sexy hlasem, který slyšela v nějakém romantickém filmu.

,,Co chceš, Ginny?" odpověděl jí mrzutě.

,,Trochu ti zvednout náladu. Když jsi totiž ty smutný, tak jsem i já smutná a to bys přeci nechtěl..." vykládala zrzečka a mezitím co mluvila tak přicházela stále blíž a blíž k sedícímu chlapci, kterému si potom sedla do klína a dala mu ruce kolem krku. Podívala se mu do očí a usmála se pravým koutkem úst.

,,Ginny, já na tohle teď vážně nemám čas. A nemusíš se kvůli mě oblékat jako levná děvka, jen abys mě dostala do postele." zavrčel nepříjemně.

Dívce poklesl úsměv a vyskočila z jeho klína. Podívala se na něj rozzuřeným výrazem své mámy a držela se aby svého přítele neproklela nějakou ne moc příjemnou kletbou.

,,Jako levná děvka?! Já se tady snažím, aby se cítil lépe, protože mi na tobě záleží, víš?! A tohle lidé ve vztahu dělají - navzájem se podporují! A ne že ignorují jeden druhého a dělají že ten druhý neexistuje!"

,,Copak jsi úplně slepá?! Já kdybych viděl že se takhle chováš, tak ti dám prostor! A nevezmu si na sebe nějaké tangáče a pokusím se tě dostat do postele!" teď už křičel i Harry.

,,Proč se takhle najednou chováš? Já už si všimla dříve že je něco špatně, ale myslela jsem si, že to je třeba jen stres ze školy a nebude to nic váženého..." změnila najednou tón a mluvila sklesle.

,,Tak teď už víš že to je něco vážného." pronesl černovlasý chladně.

,,A stejně, myslím, že je čas abychom si dali pauzu." pokračoval stejným tónem.

,,Ty se se mnou rozcházíš???" zašeptala Ginny.

,,Ano." řekl stroze dívčin nyní už expřítel.

Zrzka cítila jak se jí do očí derou slzy. Připadalo jí, jako by se její srdce tříštilo na miliony kousků. Už tam nemohla zůstat. Nemohla se dál dívat na chlapce s ledovým obličejem, s chlapcem, který jí právě zlomil srdce.

Otočila se a vyběhla z místnosti. Zatímco utíkal do svých komnat, ucítil jak jí po tváři stékají slzy, které už neudržela. Vlétla do svého pokoje, zamkla za sebou a hodila sebou do postele, kde jí slzy máčely polštář.

Nemohla uvěřit, že to udělal. Že by jí vážně pustil k vodě a ještě se na ni tak chladně a povýšeně díval. V tu chvíli tam neviděla Harryho, jejího Harryho, ale viděla tam někoho jiného - Malfoye.

No a další kapitola je na světě.
Pořád ještě nikdo z vás nic nenapsal a mně připadá, že tuhle povídku píšu spíše pro sebe. Většina z vás si přečetla jenom první kapitolu a pár lidí i tu druhou, ale třetí nikdo. Takže si teď dávám pauzu, uvidím jak se pohneme a jestli pořád nic, tak tenhle příběh nechám tak jak je a skončím.
~Aragen