Nepochopená láska - Drarry | POZASTAVENO

KAPITOLA 10 - LAPEN

„Lásku si nelze vynutit ani vyloudit lichotkami, přichází sama, nehledaná, nečekaná, nežádaná."
Pearl S. Buck
__0__

Nemohl dýchat. Nebo naopak. Dýchal až moc. Zalykal se přebytkem kyslíku v plicích. Slzy máčely jeho bledé tváře. Stříbrně studánky byly téměř bílé. Slzy nepřestávaly. Neubývaly. Tekly dál a dál. Hrdlo opustilo zoufalý vzlyk. Ucítil ostré píchání v boku. Nejdřív nepatrné, ale poté stále narůstající. Už dál nemohl. Zastavil a opřel se rukou o zeď. Vydýchával se. Rozhlédl se kolem sebe, aby zjistil kde to vůbec je. Nikde nic až na ne moc daleké záchody. Rozběhl se do nich a rovnou zamířil ke skořápkově bílému umyvadlu. Podíval se do zrcadla visícího nad umyvadlem.

Ach bože.

Vypadal příšerně. Rty měl ještě stále rudé a oteklé z líbání s Harrym. Oči měl červené jak angorák a stále z nich tekly potůčky slz. Vlasy měl ještě rozcuchanější než po ránu. Tváře červené po běhu. A zlomené srdce. Kvůli sobě. Ne - kvůli Harrymu. Pro Harryho.
Musel ho ochránit.
Musel ho ochránit před sebou.
Musel ho ochránit takovým způsobem.
Musel mu zlomit srdce.
Musel. Musel. Musel.
Proč se snaží přesvědčit sám sebe, že to není jeho vina? Je to je ho vina. Všechno to je jeho vina. Stal se Smrtijedem. Poklonil se před Voldemortem. Poslouchal svého otce. Nezvládl ochránit matku. Selhal.
Šikanoval ostatní ve škole. Dělal jim ze života peklo. Harry by ho měl nenávidět. Draco se nenáviděl. Ale Harry se rozhodl ho milovat. Snažil se mu do života přinést radost. Ale radost k Malfoyovi nepatří. Žádná radost - jen povinnosti. Žádná zábava - jen povinnosti. Malfoyové nemají přátele - jenom lidi, kteří se jich bojí a respektují je. Nemají lásku - jenom vhodné manželství.

Draco to porušil. Zažil radost, když byl malý a mohl být o samotě s matkou. Zažil zábavu, když byl s přáteli. Měl přátele, protože poznali jaký je ve skutečnosti. Ano, lidé se ho sice báli a respektovali ho, ale to jenom kvůli otci. A našel lásku. Měl ji přímo před nosem. A on odmítl. Odstrčil ji od sebe. Zlomil ji. Zničil ji.

Za to může on. Otec. To on ho donutil dodržovat tyhle nesmysly! Za všechno může on!

Lomcoval jím vztek. Nedokázal se udržet. Napřáhl pěst a praštil s ní do zrcadla. Sklo padalo na zem a některé střepy se mu zabodly do dlaně a kloubů. Tekla mu krev, ale ignoroval ji. Bolelo to, ale ignoroval bolest. Ignoroval všechno. Byl otupělý. Vzal si jeden ze střepů do ruky a strčil si ho do kapsy. Strnule přešel ke dveřím a odešel. Za sebou stále tekoucí voda, rozbité zrcadlo s krví na sobě a střepy na podlaze. Bylo to jedno. Všechno to bylo jedno.

__0__

Harry stál jako zmražený na tom samém místě, kde ho Draco opustil. Proč? Proč? Proč? Co udělal špatně? Vždyť to vypadalo tak dobře, tak nadějně. Řekl snad něco špatně? Líbal špatně?Ublížil Dracovi? Co. Udělal. Špatně?

Vyšel tranzu. Snažil se udělat jeden krok, ale spadl na všechny čtyři. Slzy si našly svoji cestu ven a stékaly mu po tvářích dolů na dřevěná prkna. Zavřel oči a vydal ze sebe srdcervoucí vzlyk. Nemohl přestat. Ruce vypověděly službu a on spadl na zem. Tam dál pokračoval s nekontrolovatelným vzlykáním. A takhle to pokračovalo na dobu, která se zdála jako věčnost.

Došly mu slzy. Zatraceně, už nemohl. Bolelo ho hrdlo a pálily oči. Přetočil se na bol a chytil se za srdce. Připadalo mu, jako kdyby mu ho Draco vyrval ze svého místa v hrudníku. Chtěl by brečet dál, ale už nemohl.

'Co to vůbec dělám?'
'Brečím tu jako puberťačka se zlomeným srdcem.
'A to taky jsem.'
'Zlomené srdce.'
'Proč to tak bolí?'
'Proč Draco brečel?'
'Proč?'
Proč?
Proč.
Proč!
PROČ!