Nepochopená láska - Drarry | POZASTAVENO

KAPITOLA 3 - SAMI

Draco zrovna vycházel z Velké Síně a šinul si to na zmijozelskou kolej. Pro dnešek už měl volno a svůj večer hodlal strávit ležením v posteli a představováním si věcí, které by mohl dělat se svým nebelvírem, ale nemůže. Na chodbách míjel své štěbetající spolužáky, kteří se bavili o největších marnostech. Vždyť to vůbec není podstatné, jestli jí ladí lak s barvou na vlasy.

Rozhodl se jít zkratkou, aby se vyhl co největšímu kontaktu s lidmi a mohl být zároveň dříve v bezpečí postele. Blonďák zrovna šel kolem pootevřených dveří prázdné učebny, když ho neviditelná síla stáhla dovnitř.

Zmijozel klopýtl dovnitř a kvůli tomu, že ho síla zničeho nic znovu pustila, tak upadl na chladnou kamennou podlahu. Dveře se s bouchnutím zavřely a silný poryv větru strhnul z neznámého plášť, který ho činil neviditelným.

__0__

Po boku snědého chlapce kráčela svižným krokem štíhlá černovlasá dívka. Společně mířili po schodišti vzhůru, do patra kde se nacházela havraspárská klej a kde se i nacházel chlapec, na kterém závisela jejich jediná naděje. Oba přátelé dorazili před kamennou sochu ptáka, který byl inteligentnější než polovina lidí na této škole. Neočekávali, že by uvnitř mělo být nějak moc lidí - spíše tak pár prváků a ten, kvůli kterému sem přišli. Terryho totiž viděli odejít od večeře již před půl hodinou a tak tedy chvíli počkali a vydali se za ním.

Socha se otočila jejich směrem a otevřela neživý zobák.

,,Co bylo první - kuře nebo vejce?" promluvil havran.

Pansy se zarazila a podívala se v očekávání na svého společníka, Blaise měl ale ve tváři stejně zmatený výraz jako ona. Černovláska si tedy povzdechla a soustředila všechny své mozkové buňky na vyřešení této zvláštní hádanky - jistěže první byla první kuřata a ta teprve snášela vejce, ale to by bylo moc jednoduché... ne, bude v tom někde háček.

Blaisovi najednou zazářily oči : ,,První byla vejce! Dinosauři snášeli vajíčka a teprve potom přišly na svět slepice." otočil se s očekáváním na sochu.

,,Správná odpověď." zamručel havran - to už bylo dnes podruhé co se sem dostali lidé, kteří nemají na havraspárské koleji co dělat.

Pansy se s uznáním podívala po snědém zmijozelovi, který už ale pokračoval v chůzi směrem k chlapeckým ložnicím. Dívka si tedy povzdechla a rozeběhla se za ním. Blaise už stál před úzkou chodbou vedoucí k postelím různých studentů.

,,Takže... co teď?" zeptala se opatrně

,,Teď poslouchej u dveří a až uslyšíš Bootův hlas tak mi dej vědět." rozkázal chlapec a sám se vydal k prvním dveřím nalevo, zatímco dívka se rozešla k těm napravo.

Oba už byli v polovině, když najednou zmijozelka zaslechla hlas, který zněl úplně stejně jako hlas, který slýchávala při společných hodinách s Havraspárem.

Hey, Blaisi! Myslím, že ho mám." sykla směrem ke svému kamarádovi. Ten k ní okamžitě přiběhl jako pejsek a také se zaposlouchal, jestli se Pansy náhodou nespletla, ale skutečně uslyšel hlas jejich oběti na kterou se chystali vrhnout dýkami v podobě otázek.

Blaise na nic nečekal a rozevřel dveře dokořán, až mladý havraspár, který seděl na posteli a četl si nahlas nějakou knížku leknutím nadskočil. Blaise s Pansy vkráčeli dovnitř a pak za sebou zavřeli dveře. Nyní stáli nad nadmíru vyděšeným chlapcem, který si už ale stihnul vyndat hůlku a nyní s ní mířil na statnějšího z obou přátel.

,,Klid Boote, nejsme tady abychom ti ublížili, takže můžeš tu hůlku dát dolů." ušklíbla se jediná dívka v místnosti a sklonila havraspárovu hůlku zpátky směrem na postel.

,,Tak proč tady teda jste?" zeptal se roztřeseným, ale zároveň odhodlaným hlasem jmenovaný.

,,Abychom se tě zeptali na jednu malou, ale důležitou věc." usmála se na něj černovláska.

Havraspár už začal tušit o jakou věc se jedná, ale nedal na sobě nic znát.

,,A smím vědět co je to za tak důležitou věc, že vás to donutí vrazit bez dovolení do mého pokoje?" hlas bruneta přímo přetékal ironií.

,,Jistě. Stalo se to už před nějakou dobou, ale pamatuješ si na jeden drb, který byl velice populární ve 4. ročníku?"

,,Hmm, ne nepamatuji si co by to byl za tak důležitou pomluvu ve které jsem byl i já zapojený..." zalhal Terry.

,,Ježíši, vždyť vy havraspárové máte být chytří! Nehraj si tu na nás Boote a řekni nám co bylo pravdy na tom, že jsi viděl Pottera se cicmat s Finniganem." zavrčela teď už nabroušená zmijozelka

,,Ach, nevím co vám je do toho, ale že jste to vy tak vám to řeknu... je to jen hloupá lež, když jsem si spletl Cho Changovou se Seamusem a připadal jsem si strašně hloupě, takže prostě..." pokrčil brunet rameny. Mrzelo ho, že musel lhát, ale Harry ho požádal a sliby by se měly dodržet.

__0__

Draco překvapením zalapal po dechu a zbledl ještě více než jak byl bledý předtím. Zíral do tváře své životní lásky. Harry Potter nad ním stál a díval se mu do očí s kamenným výrazem. Blonďák těžce polknul a neobratně se zpátky postavil na nohy.

,,C-Co má tohle znamenat, Pottere?" pokusil se znít alespoň trochu arogantně, přestože se mu třásl hlas.

Harry neodpověděl, ale místo toho popadl zmijozela za límec a přirazil ho k chladné zdi.

,,Víš, zaslechl jsem takovou zajímavou konverzaci těch tvých dvou poskoků... mluvili o tobě a o tvém momentálním 'stavu' a já bych rád věděl co je na tom pravdy, rozumíš mi?!" zasyčel výhružně.

Draca polil studený pot a jeho tělem projela nepříjemná husina. Otřásl se a pokusil se vymanit z jeho sevření.

Harry ho ale držel pevně a když ucítil blonďákovo škubáni sebou, tak ho jenom natlačil na kamenné stěny ještě pevněji.

,,Odpověz mi." zavrčel nebelvír s přivřel oči.

,,Já-já nevím co odpovědět... t-ten rozhovor jsi neměl co sly-slyšet a když už ano, tak je to čistě moje věc a-a tobě do toho nic není." zvedl na něj hlas bledý chlapec.

,,Myslím, že jelikož se to týká mě, tak je to i moje věc, nemyslíš? Takže chci jasnou odpověď : Ano nebo ne?"

,,Ano." zašeptal Draco a zavřel oči.

Harry se na něj překvapeně podíval a odstoupil od něj. Nevěděl co si myslet, v hlavě měl hrozný zmatek... byl sice bisexuál, ale jediný kdo to věděl byli Ron a Hermiona, dokonce ani Ginny o něm nevěděla. No jistě - Ginny! Vždyť on má přítelkyni se kterou je šťastný. To poslední co teď potřebuje je dělat si starosti s Malfoyem.

Za tu dobu co přemýšlel si ani nevšiml, že zdroj jeho momentálních problémů vyběhl z místnosti a utekl chodbami pryč.

Harry si povzdechl a odešel zpět na svou kolej.

Tadaa!
Stihla jsem další kapitolu ještě dneska. 🥳 Tak tedy, mám opravdu málo přečtení, ale to by mi ani nevadilo tolik jako to, že nevím jestli by kdokoliv z vás stál o pokračování... jakýkoliv komentář nebo hvězdička by mi opravdu zvedla náladu a přesvědčila o tom, že mám pokračovat. 😕😔
~Aragen