Nepochopená láska - Drarry | POZASTAVENO

KAPITOLA 8 - ČISTÁ LÁSKA

Až teprve naše společná láska mi ukázala co je v životě důležité . Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když ti z něj nemá kdo pomoci. S tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...
                                     -William Shakespeare

__0__

Draco nikdy nevěřil, že některé z těchto řečiček jsou pravdivé, ale teď, když měl to, po čem celou dobu tak toužil - to, co mu chybělo ke štěstí jim porozuměl. Získal člověka, se kterým může sdílet své emoce, nemusí se schovávat za svou Malfoyovskou masku a může být sám sebou.

Milovat a být milován ... jedinečný pocit, který nelze nic nahradit, žádné peníze ani sláva se tomu nevyrovnají. V ten moment kdy se jeho rty setkaly s těmi Harryho mu v břiše vybuchlo hejno motýlků. Jejich křídla třepotala a dotýkala se stěn jeho žaludku. Samozřejmě ne doslovně, ale ten pocit byl naprosto stejný. Bylo to nádherně mučivé, dotýkat se ho s cítit jeho ruce na svém těle. V ten moment se cítil celý - našel svou druhou polovinu, člověka, kterého tolik postrádal, přestože o tom pravděpodobně ani nevěděl. Dvě poloviny spojeny v jeden silný celek, plný lásky.

Cítil jeho jazyk ve svých ústech, poté co ho tam nedočkavě vpustil. Cítil jeho horký a rychlý dech na tváři. Cítil jeho ruce za svým krkem, přitahujíce si ho k sobě blíž, ten milimetrový úsek mezi nimi jim připadal jako kilometrová propast. Vsunul své ruce do jeho vlasů, které byly to nejhebčí, čeho se kdy dotknul. Cítil doteky na svých zádech, stále níž a níž, až potom ... bylo to úžasné. Všechno co se dělo bylo tak úžasné.

Modlil se k Salazarovi, aby to nebyl jen nádherný sen, ze kterého se probudí do tvrdé a kruté reality. Až Harry ho ujistil, že to není jenom výplod jeho fantazie, protože něco takového si nelze vymyslet. Ten pocit je nenahraditelný a jeho mysl by to nezvládla vyfantazírovat.

Byl s ním, to bylo hlavní. Všechno tohle dělal s ním. Na ničem jiném nezáleželo. Zemřel by pro něj, zabil by pro něj. Opustil by všechno jen aby byl s ním. Nemyslel na jeho otce, na Voldemorta, ani na své přátelé a spolužáky. Jediné na co myslel byl on, Harry. Poprvé ve svém životě byl nefalšovaně šťastný.

__0__

Opírali se o sebe čely. Na tvářích měli úsměvy a Draco si chtěl tento pohled vrýt do paměti. Harryho krása volala do nebes. Jeho lehce zpocené vlasy se mu kupodivu nelepily na čelo, ale měl je ve stejném tvaru kolem hlavy. Zelené oči vyzařovaly lásku a touhu. Když se usmíval, dělaly se mu malé ďolíčky ve tvářích, což ještě podtrhovalo jeho krásu. Kulaté brýle mu visely trochu nakřivo a Draca začala pálit ruka, jak mu je toužil narovnat. Místo toho ale ucítil něco teplého a hebkého ve dlani. Podíval se dolů a spatřil, že se drželi za ruce. Usmál se, až mu trochu vykoukly zuby a stiskl Harryho ruku.

,,Asi ... asi bychom se měli vrátit na koleje." zašeptal Draco.

,,Máš pravdu, kdokoliv tady na nás může přijít a navíc bude podezřelé, jestli nepůjdeme na večeři."

,,Ty máš hlad?"

,,Ne, ale jak říkám - bylo by to podezřelé." Harry se tiše zasmál.

,,Pro jednou to přeci nebude nic divného."

,,Hmm, snad máš pravdu. Tak dobře, nepůjdu. Proč vlastně nechceš? Stejně bychom tu nemohli zůstat."

,,Ne, to ne ... ale - nechtěl bys mě doprovodit?" zeptal se Draco tiše a cítil, že se mu hrne krev do tváří.