Texting-(FF Harry Styles)

10

"Psst„ uslyšela jsem vedle sebe,otočila jsem se na dotyčného/nou. Když jsem ji viděla nemyslela že to bude právě ona.
"Ahoj,já jsem Danielle„ představila se mi a usmála se na mě zněla mile a taky tak vypadala.Myslela jsem si že to bude něco jako ahoj já jsem někdo a ty jsi nicka ne vůbec, připadala mi že je to ten typ holky který se rád seznamuje a je až moc přátelská což mě vůbec nevadí. Měla hnědé vlasy do půlky zad a modré oči.
"Ehm..Ahoj já jsem Hope„ představila jsem se jí když jsem se vzpamatovala.

"Ticho! Kaneová! Dallasová! Seznamovat se můžete někdy jindy„ zakřičel na nás profesor
"Aby vám nepraskla cévka„ řekla jsem si pro sebe slyšela jsem jak se přede mnou zasmál někdo potichu zasmál.
A ten někdo byl Harry a vedle něho seděl Louis a ten se držel aby se nerozchechtal na celý kolo. A Danielle ta byla celá v obličeji červená jak se snažila nerozesmát.
"Dost!„ křikl učitel když viděl jak se tam potichu smějeme už jsme měli po menším záchvatu smíchu takže jsme se už uklidnili.
"Co děláš dneska po škole?„ zeptala se mě Danielle potichu
"Um.. nevím proč?„
"Noo,jestli bys s námi nechtěla jít po škole do kavárny„ to není dobrý nápad notak Hope buď chytrá a něco vymysli!
"Já, víš, nemůžu, mamka má po dlouhý době v práci volno takže...„
rychle jsem něco vymyslela za tohle půjdu do pekla.
"Jo, jasně, chápu„ řekla chápavě
"Promiň„
"To nevadí„
A tady naše konverzace s Danielle končí.
Vytáhla jsem si skicák a začala malovat to co jsem nestihla kvůli Cameronovi. Skoro nic nebylo slyšet jen tikání hodin na zdi, moje tahy tužkou a psaní na papír ostatní lidí co něco nestihli.
"Hej„ zaslechla jsem ale ignorovala jsem to nemuselo to být na mě taky žejo.
"Hope„ když jsem slyšela jeho chraplavý hlas zvedla jsem hlavu a podívala se na něho, měl ke mě pootočenou hlavu. Polkla jsem přebytečné sliny a nabrala do plic vzduch.
"No?„
"Co to maluješ?„
"Krajinu kolem, myslím tím jako lesy a tak„
"Jojo, umíš malovat dobře„
"Dík„
Už jsem se s ním nebála mluvit jako dřív ale pořád tady bylo to, že..byl to ten kluk co mi psal..Kluk co mě mlátil ve škole... Nevím jak se k tomu mám postavit k tomuhle potřebuju pomoc, takovou tu matčí pomoc, objetí které mají jen maminky...

"Pane Stylesi,pokud se ihned neotočíte zpátky k vaší práci spíše neparáci tak vám slibují že tu budete i zítra klidně i pozítří a tak dále ale je to   jen na vás„ upozornil děda Potter Harryho. A ten se s omluvným pohledem pro mě a s nechutí pro Hewkinse otočil.
Byli jsme tam ještě další půl hodinu ale konečně zazvonilo takže jsme mohli jít už domů. Konečně!
Zbalila jsem si všechny věci do batohu a šla si dát ještě učebnice na zítra do skříňky.  Cítila jsem jak mě někdo propaluje pohledem tak jsem se tam koukla ale to jsem dělat neměla. Stál tam Dallas. Jaké to na něho mám štěstí že ano? Až moc velké. Než jsem stihla něco udělat tak jsem byla přitisklá na skříňkách. Ale co mě překvapilo byl tady sám, neměl sebou své "kamarády"

"Co ode mě chceš tentokrát?„ zeptala jsem se provokativně
"Nějak drzá ne?„
"Ani ne„
"Camerone„ ozvalo se za tím debilem
Pustil mě a otočil se, za ním stála Danielle s Louisem a Harry.
"Čaute lidi„pozdravila jsem je i když jsme se ani ne před 5minitami viděli. Víte,já jsem ten typ člověka který se směje v tu nejméně v hodnou chvíli. A pak se mi to vymstí.
Jo.. Proč ne? Žejo.
Všichni tři po mě hodili pohled jako vážně? A já se jak kráva na ně usmála.
"Nech jí být„ promluvila klidně Danielle, bylo to od ní hezké, známe se tak půl hodiny a už mě chrání.
"Nechci„
Já se na něho divně podívala.
"Ale já jo„ promluvil Harry
"Mě nezajímá co chceš ty Stylesi, nikdo mi nebude rozkazovat co mám nebo nemám dělat,je ti to jasný?„ a celou dobu co Cameron mluvil tak se k zmiňovanému přibližoval.

"Asi zapomínáš že nejsi jediný kdo na týhle škole má vybudováný respekt a lidi se ho bojí„ dořekl Harry svůj krátký monolog, Cameron se uchechtl  nikdo z nás nevěděl proč.
"Jo, přesně tak, všichni se vás bojí„ přejel je pohledem "nebo bych měl říct že se bojí tebe?„ odmlčel se a pak zašeptal "hlavně tebe a hlavně ona„ ještě se na mě podíval a...nikdo z nás nestihl zareagovat a už jsem ležela na zemi.
Tedy, nevím jestli by vůbec někdo z nich nějak zareagoval. Ale teď.. Au!
"Panebože!„ klekla si ke mně Danielle
"Jsi v pohodě?„ zeptala se mě
"J-jo„ zakoktala jsem se
Čekala jsem tuhle reakci od Danielle?
Asi ano.
Ale nečekala jsem reakci co udělal Harry
"Vážně?„ přiklekl si ke mě
Podívala jsem se na něho a odpověděla: "Jo„ zalhala jsem
Rychle jsem se zvedla ze země když jsem slyšela hlas navíc.
"Děcka co tady ještě děláte?„
otočila jsem tam hlavu jako všichni ostatní.
"Emm..mi, víte-„
"Řešili jsme tady úkol z chemie a pak jsme se zapovídali, omlouváme se že jsme vás zdrželi od dokončení práce,pane škoníku„ přerušila jsem jí
"Nic se neděje,Hope, jen jsem se divil že jste pořád ve škole„ a mile se má mě usmál.
"Dobře tak mi už půjdeme„ ukončila jsem to
Vyšli jsme před školu a celé parkoviště bylo prázdné, tak aby ne žejo už je dávno po škole.
"Vážně jsi v pohodě? Nevypadala si tak„ starala se Dan
"Danielle,je od tebe hezké že se takhle staráš ale nic to není vážně„ ujšťovala jsem jí a k uvěření jsme se k tomu ještě pro jistotu usmála.
"No tak dobře ale kdyby něco tak volej ano?„ na hodině co jsme byli po škole jsme si vyměnili čísla.
"Dobře„ zasmáli jsme se nad Danielleiním ochranářským já.

"Jo a lidi, chtěla jsem vám všem poděkovat za to jak jste se mě zastali na tý chodbě„ poděkovala jsem jim a ještě je přejela pohledem a usmála se na ně. U Harryho jsem chvíli zůstala dokud nepromluvil.
"Nemusíš děkovat je to samozřejmost„
"Ale i tak, děkuju„
Zasmál nad mým neodbytností
"Nemáš zač„
"No nic,tak já půjdu, ahoj„
rozloučila jsem se s nimi a šla pryč z parkoviště.
"Počkej!„ zavolal na mě Hazza
Zastavila jsem se a otočila se na něho.
"Nechceš svízt?„
Už jsem se nadechovala na odpovědět že to je v pohodě, že to dojdu,ale přeběhl mě.
"A ne neberu jako odpověď„
Zasmála jsem se.
"Fajn„ a šla jsem k němu
Otevřel mi dveře od auta a já si nemohla odpustit tu štíplvaou poznámku
"Páni!„
"Co?„
"Ty jsi i gentleman„
Tomu jsme se zasmáli oba dva. Což bylo trochu divný protože mi dva se spolu nikdy nesmáli.Přece jen  pořád to byl kluk co si mě vždycky po škole odchytil a zmlátil mě, pořád to byl kluk který mi píše a toho kluka co mi píše asi mám ráda sice nevím jistě jestli to je on ale myslím si že ano. Jen se bojím odpovědi, pravdivé odpovědi.

Ahojky,tak je tady po delší době, další kapitola doufám že se vám  líbila, chtěla bych vám jen poděkovat za tu aktivitu tady, moc vám děkuju🖤.
Natálie xoxo
Lawuju vás