POV; HOPE Když jsem se ráno vzbudila bylo teprve šest hodin, takže to znamená že máma by měla už být v práci nikdy jsem nebyla šťastnější že je v práci. Nedávejte mi to za zlé ale vážně nepotřebuju aby mě máma viděla takhle domlácenou. Radši jsem už vstala s šla jít ze sebe udělat člověka, nejdřív jsem udělala hygienu, zuby,vlasy a však to znáte.
A pak přišla ta horší část: zakrýt na obličeji modřiny nemyslím si že to bude nejlehčí. Vytáhla jsem si kosmetickou taštičku ve které mám maximálně; dvě řasenky, jednu rtěnku, pudr štětce a možná ještě někde něco. Vzala jsem si pudr a přepudrovala jsem si na pravém oku monokl aby to nešlo tolik vidět, když to nebylo zas tak hrozné přešla jsem na ret ale ten byl naštěstí jen roztržený takže jsem s ním nemohla a snad i naštěstí nic nedělala. Horší bylo břicho, tam byli fialově-modré modřiny jen jsem si povzdechla, dneska je konečně pátek. Takže doufám že aspoň na víkend budu mít klid.
Tričko jsem dala dolů a šla si vybrat oblečení na sebe; šedé tričko s uzlem dole, černé jeany, červeno- modrou košili a bílé tenisky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dole jsem popadla jablko - jako každý den a šla do školy ale před dveřmi mě čekalo překvapení. Stál tam on. Co tady sakra dělá?
"Ehm..ahoj, víš myslel jsem si jestli bys nechtěla svíst do školy„ řekl nervózně "Jo ráda, Harry„ usmála jsem na něho Usmál se na mě a pak už jsme šli vedle sebe do auta, otevřel mi dveře od spolujezdce, poděkovala jsem mu a nastoupila obešel s auto a šel si taky sednout. Nastartoval a vyjeli jsme směr škola.
POV; HARRY
"A jak se máš?„ jako vážně Stylesi?! Debilní otázku si nemohl vymyslet?!
"Ehm...jde to„ řekla téměř smutně až vyděšeně "co ty?„ dodala otočila na mě hlavu a usmála se.. ne moc.
"Jo, v pohodě„ oplatil jsem jí úsměv. A tady naše konverzace končí protože jsme dorazili ke škole další důvod proč jí nemám rád. Myslím tu školu. Vypnul jsem motor a vystoupili jsme, když jsme tak učinili všichni na nás koukali jak na znovuzrození Michaela Jacksona. Podíval jsem se na Hope a ta koukala úplně jiným směrem než já, koukl jsem se tam a viděl jak se navzájem s Dallasem propalují očima navzájem. Něco se stalo... "Hope„ zavolal jsem na ní "jdeme?„ Vykročila ke mě a spolu jsme šli ke klukům a Danielle. Pozdravili jsme se holky se dokonce i objali. Měli jsme ještě chvilku čas než bude zvonit tak jsme si sedli ke stolu.
"Hej, Hope?„ oslovil jí z ničeho nic Naill "No?„ "Proč máš roztržený ret?„ zpozorněl jsem
POV HOPE Kurva! Viděla jsem jak Harry zpozorněl a podíval se na mě.
"Cože?„ dělala jsem blbou "Ptám se tě proč máš roztržený ret„ zopakoval svou otázku Naill
"Nevím, asi jsem si ho rozkousla„ "Takhle ale nevypadá rozkouslý ret, vypadá to spíš jako- „ někdo ho přerušil. "Ahojte lidi„ a ten někdo byl Dallas "Co tady chceš?„ vyprskl na něho Harry a postavil se naproti němu. "Ale..jen jsem se přišel zeptat Hope jak se má?„ otočil hlavu ke mě a zašklebil se. Hajzl! "Proč tě to zajímá?„ vyprskla jsem hnusně, teďka nás sledovali všichni u stolu a v tu dobu zazvonilo. Všichni jsme si sebrali svoje věci a šli do tříd. Cameron a ti jeho poskoci tu už nebyli. Když nám skončila poslední hodina a my teď měli oběd alias žrádlo pro psy. Dávala jsem si učebnice do skříňky a když jsem tam měla všechno a zavřela čekalo tam na mě překvapení v podobě Danielle a Tomlinsona. Nestačila jsem nic říct a už mě táhla mě neznámo kam.
"Hej, Danielle počkej! Kam mě sakra vy dva táhnete?!„ "Potřebujeme s tebou o něčem mluvit„ zastavila až venku před školou kde byli všichni z jejich party; Harry, Naill a Liam. Zvedla jsem obočí aby mi vysvětlili co se stalo. "Chceme vysvětlení„ řekl jen Harry "Jaký?„ "Proč máš roztržený ret?„ Naill "Proč se tě brácha dneska ráno ptal jak se máš„ Danielle " Tak za prvý, nevím a za druhý nevím„ odvětila jsem z toho Všichni co přede mnou stáli tak se na mě dívali nedůvěřivě až to docela "bolelo". "Mám otázku„ prolomil dvou sekundové ticho Harry, nadzvedla jsem obočí v náznaku že může pokračovat. "Obě dvě otázky, mají něco společného s Dallasem žejo?„ došlo mu to. "Proč by měli?„ zalhala jsem. Zamračil se na mě. "Nelži nám Hope, celý den se skoro až držíš za břicho a Cameron se dneska až moc usmíval takže?„ dokončila svůj krátký monolog Danielle.
"Já...už budu muset jít„ vyvlekla jsem se z toho a rychle kolem nich prošla aby mě ani jeden z nich nemohl zadržet.
