Texting-(FF Harry Styles)

13

Další den ráno jsem se vzbudila s příjemným pocitem a víte proč?
Je SOBOTA! To znamená chodit spát kdykoliv, ráno vstávat v deset a hlavně žádný Dallas a to znamená žádné modřiny. Jo Hope! Tobě to dneska ale pálí! Uchechtla jsem.
Vstala jsem a šla si udělat snídani; lupínky s mlíkem. Sedla jsem si s tím k televizi a sledovala SpongeBoba. Když jsem to dojedla a dokoukala odnesla jsem misku do myčky. A šla do pokoje, když jsem si lehla do postele, všimla jsem si že mi na nočním stolku svítí mobil.
Instagram
Harry vám poslal/a zprávu

Harry: Dobré ránko 😊

Já: Dobré

Harry: Jak se máš, princezno?💞

Já: Výborně🥰 co ty?

Harry: Dobře 💞

Já: Co děláš?

Harry: Ležím,ty?

Já: Taky

Harry: Hope?

Já: Ano?

Harry: Já se nudím

Já: A co s tím mám dělat?

Harry: Pošleš mi tvojí fotku?

Já: NE!

Harry:  Fajn,klid, jen jsem se ptal

Teďka mi to moje tvrzení o tom že by Harry Styles mohl být klukem který mi píše přišlo až příliš nereálné.
Protože proč by Harry, ten Harry který se mnou chodí do školy psal tohle?

Já: Fajn.

Harry: Ty jsi naštvaná?

Já: Proč bych měla být naštvaná?

Harry: Udělala jsi za slovem tečku

Já: A?

Harry: Každá holka to dělá když je naštvaná

Já: Hm..ale já nejsem jako každá víš?

Harry: Jo, to vím

Zamračila jsem se nad tím. Jak to sakra může vědět?!

Já: Už mě to začíná solidně srát

Harry: Co? A nemluv sprostě!

Já: 1. To že nevím kdo jsi
      2. Budu si mluvit tak já budu chtít a ne jak ty ok?

Harry: Hele je mi to líto ale já prostě nemůžu ti říct kdo jsem pak by naše psaní skončilo a já nechci a by tohle skončilo, píše se mi s tebou moc dobře...

Já: PROČ?!

Harry: Nemůžu, promiň :-(

Já: Fajn... Tím pádem, sbohem

Naštvaně jsem vydechla, nesnáším když nevím něco co potřebuju vědět.
Uslyšela jsem bouchnutí dveří, nahlas jsem polkla, posadila se na posteli a šla pomalu ke dveřím, když jsem je pootevřela viděla jsem jak mamka?vyndává nákup. Nemá být v práci?
Seběhla jsem schody a zamířila do kuchyně a když se otočila rychle jsem ji objala vypadala zaskočeně. Ale tohle jsem potřebovala, strašně moc dlouho. Mamičino objetí které umí jen ona.
"Ale copak„ zasmála se zaskočeně
"Nic,jen jsem ráda že jsi doma„ usmála jsem se na ni když jsem se odtáhla, ale.. když jsem to dořekla  vypadala smutně.
"Promiň zlatíčko ale já budu muset jít do práce jen jsem skočila na nákup„
omluvila se mi a já si už mylslela že budem aspoň jeden den spolu
"Aha„ řekla jsem jen " ale to si nemusela já bych tam klidně zašla,mohla si říct„ dodala jsem rychle.

"To je v pořádku, ale teď už budu muset jít„
"Jo, jasně„
"Tak pa„ dala mi pusu na čelo
"Pa, dávej pozor„ řekla jsem rychle než stihla zavřít dveře, nasedla do auta a jela a já. Byla zase sama. Jak neobvyklé. Šla jsem do pokoje a pustila si písničky.
James Arthur- Impossible.
Miluju ho. Jeho písničky mi vždycky aspoň o procento zlepší náladu.

(Kdo chce můžete si jí pustit)

Někdy si říkám proč táta musel odejít tak brzy, proč se v ten den nezvládl vrátit domů, Proč?
Pravdou je že vím od mámy jen že nezvládl řízení když jel z práce domů v ten den byla velká bouřka a táta nezvládl řízení a pak se mu smeklo na silnici a narazil do stromu. Ale když to policie řešila, zjistili že mu pořádně nefungovali brzdy. Máma neví že to vím. V té době mi bylo 14, když písnička skončila napadl mě nápad.
Hřbitov. Zajdu za tátou možná se tam složím ale potřebuju s ním mluvit.
Vzala jsem si na sebe černé legíny mikinu a bundu a do kapci od bundy jsem si dala cigarety se zapalovačem a vzala si mobil se sluchátky a mohlo se jít. Ne nemohlo! Co svíčka Hope? Hm..na tu bys úplně zapoměla co?
Já vím žejo
Takhle si povídám normálně takže žádná novinka, ale aspoň něco než abych dělala něco ujetějšího,vzala jsem svíčku, obula se a vyšla směrem k hřbitovu. Když jsem tam došla otevřela jsem černé vrata porozhlédla jsem se tady a... vypadalo to tady mrtvě a bylo tu moc ticho...
Vole a co čekáš Hope?? Že si ty mrtvoly s tebou budou povídat? Potichu jsem se zasmála mému velice chytrému myšlení a šla k hrobu kde ho měl táta.
Byl trochu zaprášený ale jinak vypadl jako všechny ostatní. Došla jsem k té boudičce a zapálila svíčku. (pardon nevím jak se tomu říká :DD).

"Ahoj tati„ začala jsem s ním mluvit a sedla se na zem,
"vím že jsem tu dlouho nebyla ale já nemohla věř mi je to teď hrozně těžký,
ale..ano, ano tím hlavním problém jsou kluci„ uchechtla jsem se nad vzpomínkou o tom jak jsme se s tátou bavili o klucích.

FlashBack

Byl to obyčejný den jako každý jiný ale v jednom se lišil - mamka s taťkou měli výročí, tadááá. Taťka se mě zeptal jestli bych mu nepomohla s nákupem, dneska si vzal v práci volno a mamka musela do nemocnice zařídit papíry, naštěstí jen papíry, chce jí prý překvapit a udělat radost. Už jsme měli nakoupené všechno; svíčky, růže, lístky kolem stolu, jídlo, šampaňské prostě dokonalá oslava na výročí. Taťka se rozhodl že uvaříme lososa s brambory a zeleninovou oblohou. Začali jsme vařit a u toho jsme si i povídali, bavili jsme se o všem možném, táta mi vyprávěl o tom jak se s mámou poznali, co se jim stalo než měli mě a podobně možná to zní pro někoho jako nudně strávený den ale já si užívala každé chvíle strávené s rodiči. Milovala jsem tihle chvíle. A moci ty chvíle chybí.

"A co ty a kluci?„ zeptal se taťka z ničeho nic, přestala jsem škrábat brambory a podívala se na něho jako kdyby po mě chtěl vyřešení té nejtěžší rovnice která kdy existovala.

"Já a kluci? Nemyslím si že to je nejlepší nápad na konverzaci radši mi řekni něco o- „
"Ale já si to myspplím, teďka chvíli povídej ty „ podíval se na mě pohledem  který doslova chtěl abych začala mluvit. Povzdechla jsem si a začala:
"Ehm..fajn, víš ono vlastně není o čem mluvit,ale...je tu jeden kluk, kluk který se mi líbí ale jako vážně se mi libí mám ho vlastně i ráda, jenže...ten kluk o mě ani pohledem nezavadí„ řekla jsem s náznakem smutku v hlase a přitom cítila dvě věci: tátův pohled a smutek toho že mě nikdy nebude milovat, že mě nikdy nebude milovat Harry Styles.

Pokračování příště xd