ROBOTS EYES - MOON, VITAA ✔

XII

Další den mě Vitaa nechal samotného doma. Ukázal mi všechno. Jak se zapíná televize, kde mám oblečení, kde si můžu udělat jídlo atd.

Probudil jsem se a vedle mě už nespal nikdo. Postavil jsem na nohy a vyrazil do obýváku ,kde jsem našel papírek ,na kterém bylo napsáno: "vrátím se až pozdě v noci, tak hlavně nic nerozbij -Vitaa".

Jen jsem se pousmál a odešel šouravými kroky do kuchyně ,kde jsem vzal misku, mléko a lupínky. Posadil jsem se ke stolu, zapnul si televizi a přemýšlel nad blbostma.

Co teď vůbec dělá Dominik? Hledá mě?

Tyto otázky jsem si pokládal pořád, vlastně už od doby, kdy jsem utekl.

Zadíval jsem se na televizi a zrovna běžel film, který mě nějak nezajímal, proto jsem přemýšlel dál nad věcmi, které jsou velmi divné.

---

Byla už půlnoc a Vitaa pořád nikde. Čekal jsem na něho až mi zase něco nového o tomto světě poví, ale jak přišel jen naštvaně třískl dveřmi a kroky se blížily k pokoji ,kde jsem právě byl.

Otevřel dveře a ani mi nevěnoval pohled a už si sedal na postel a bral do rukou mobil.

,, Děje sa niečo?" Snažil jsem se navázat konverzaci.

,, To neřeš.. Ty by jsi to stejně nepochopil." Sykl na mě. Nebál jsem se ho ale i tak jsem si odsedl dál a dělal mrtvého.

Lehl si do postele, zhasl lampičku a zavřel oči. Po asi pěti minutách se na mě otočil a tiše říkal.

,, Moone, promiň jestli jsem tě vylekal.. Jen mě naštval šéf." Jeho hlas mi udělal husí kůži po celém těle. Proč husí kůži ? Že bych se ho znova bál?

,, N-nevadí." Usmál jsem se na něj ikdyž to neviděl.

,, Tak dobrou noc." V lepil mi polibek do vlasů a náhle se odlepil a otočil se na mě zády. Nehybně jsem ležel a vstřebával to co mi právě udělal.

,, T-ty si mi dal pusu?" Zčervenal jsem se.

,, Ehm.. Jo, promiň jestli ti to vadí." Omluvil se.

,, Nie.. Bolo to len nečekané.." Řekl jsem a už se snažil usnout, ale nemohl jsem. Pořád jsem přemýšlel nad Vitou. Ikdyž jsem ty jeho rty cítil jen na čele byly tak měkké , chtěl bych je cítit na těch svých. Počkat co?!