ROBOTS EYES - MOON, VITAA ✔

XIX

,, Už by to mělo jít. Dal jsem vše do pořákdu." Doufal Maty a jediné pozitivum bylo ,že se robot probouzel. ,,Ahoj Same." Pozdravil Maty.

,,Ahoj." Pozdravil robot na zpátky a ohlížel se všude okolo ,ale pak se na něj znova podíval a běžel k němu ho uvítat v hřejivém objetí. ,, Moc si mi chýbal." Starší se jen zasmál a využíval této chvíle.

,,Na co si pamatuješ?" Optal se Maty.

,,No na všetko." Nechápal proč se ho na to ptá.

,,Řekni mi co se stalo včera." 

,,Tak bol som sám doma ,pretože Dominik odišiel do školy." Řekl a Maty se potěšil ,že nevymazal vše. Bohužel Vitaa už v jeho myšlenkách ani nebyl.

,,Dobrá ,tak já tě předám znova Dominikovi dobře?" Usmál se vyšší a opustil robota. ,,Hlavně buď opatrný a neutíkej." Zasmál se nad posledním slovem ,co řekl a už jen mával Samovi.

---

,,Ty si fakt na včerejšek nepamatuješ nebo to jen hraješ?" Optal se mě Dominik ,když jsme jeli v černém autě.

,,Áno pamätám si na to ,že sme sa pohádali a to je všetko. Mám ti vykladať celý deň, že si ho nepamätáš?" Řekl jsem až nevrle.

,,Ne jen.." Zasekl se a podíval se mi do očí.,, To neřeš mohlo by to s tebou něco udělat." Skousl si ret a otevřel dveře, protože už jsme tady byli.

,,Prečo som vôbec bol u Matyho? Niečo som mal v neporiadku? A prečo ma stále bolí tak chrbát?" Měl jsem plno otázek já vím ale potřeboval jsem znát odpovědi.

,,Teď na to není vhodná chvíle abych ti to říkal." Usmál se na mě a odešel do své ložnice a já do své.

Mám pocit jakoby mi něco tajil ,ale nehodlám to teď řešit. 

--------------

Ahoj! Zase já a to už podruhé za den, ale chtěla jsem vám poděkovat za 1k přečtení. Vážně si to cením.