ROBOTS EYES - MOON, VITAA ✔

X

Když jsem došel do pokoje, už jsem viděl spícího Vitu na posteli. Ještě v ruce držel mobil ,který zářil. Vzal jsem mu ho, vypnul a položil na stůl vedle něj.

Lehl jsem si na postel a usnul.

---

Ráno jsem čekal jako u Dominika velkou snídani, jenže jak jsem se probudil ,Vitaa svým tělem zabíral celou postel okrem mě. Jeho dlaň měl na mém hrudníku a tu druhou měl na zemi.

Nějak jsem se dostal z postele a došel do kuchyně ,ale vařit neumím ,takže jsem z místnosti rychle odešel.

---

,, Dobrý den, neviděl jste kluka menší postavy, blond vlasy a zářivé modré oči?" Ptal se až zoufale Matyáš kolem jdoucích v Praze. Byl od Samuela neskutečně blízko, ale přesto tak daleko.

Bloudil mezi lidma. Když viděl podobného kluka ihned ho oslovil, bohužel žádný se neotočil a nepřipomínal Samuela.

,, Same kdepak jsi?!" Držel v sobě slzy. Zatímco se Maty procházel Prahou, hledal svého robota ,který byl pěkně v teplíčku u cizince ,který si spokojeně chrupkal v posteli.

,, Vito?" Ďubal do spícího až mrtvého človíčka v posteli. ,, Mám hlad , urobíš mi niečo?" Vitaa se přetočil na záda, ale stále spal. Samuel se začal zajímat o jeho obličej.

Prsty přejel po jeho dokonalé lícní kosti ,až k jeho rtům. Palcem sjel po jeho spodním rtu a poté si prohlédl jeho pocity v obličeji. Začal se probouzet aspoň tak to vypadalo. Vitaa otevřel své první očko a první věc ,co spatřil byl Samuel ,který byl pár milimetrů od jeho tváře.

Jemně sebou škubl, protože se děsně vylekal.

,, Same... Děsně jsem se vylekal. Co chceš?" Promnul si očka a posadil se. Potom se protáhl a podíval se na robota vedle něj.

,, Len mám hlad, tak čakám na teba až sa prebudíš." Řekl.

,, Proč na mě? Však máš ruce." Vydechl.

,, No .. Ja neviem variť .. Nikto ma to neučil." Na to se začal smát.

,, Každý to umí."

,, Ale ja nie. som výnimka." Vitaa skřížil ruce na hruď.

,, Jaká výjimka?" Robot se odmlčel. Vitaa nadzvedl obočí ale jeho pohled pořád nechal viset na Samuelovém obličeji.

,,Nie som ako ty .. Som robot. "