ROBOTS EYES - MOON, VITAA ✔

XXIII

,, Rád by som to hral, ale ja vás vážne nespoznávam. Ospravedlňujem sa."

,, Co? Same notak~ Na tyhle hrátky nemám čas." Zavrněl jsem mu u ucha a následně ho zkousl. Cukl sebou a znova se ode mě oddálil.

,, Pane nechajte ma. Ja vás nepoznám." Začal jsem to brát vážně a můj úsměv sklesl.

,, Same jestli si ze mě děláš prdel ,moc mi to vtipné nepřijde."

,, Já si z vás srandu nerobím, ani neviem odkiaľ poznáte moje meno a ani neviem ,prečo ste po mňa tak vyštartoval." Začal jsem si připomínat to ,co mi říkal Maty. Žeby mu vymazali vzpomínky jen na mě?

,, Takže ty si nepamatuješ, co se stalo předevčírem?" Kývl na souhlas.

,, Predvčerom som bol sám doma pretože Dominik bol v škole." V mojich očích se začaly tvořit slzy ,které mi jedna po druhé stékala po tváří.

,, To ti nemohli udělat." Schoval jsem si tváře do dlaní a brečel jako šílený. Cítil jsem jak mě hladí po zádech.

,, Možno mi niečo pripomenie vaše meno. "Byl chvíli ticho a přemýšlel.,, Povedzte mi svoje meno."

,, Říkal jsi mi Vitaa a já tobě Moon podle noci, co jsme se poznali. Už od té doby jsem byl do tebe blázen a v den, kdy jsi to přiznal i ty tě unesli." Utřel jsem poslední slzu rukávem a pohlédl na něj.

,, Na toto si nepamätám. Možno ste si ma z niekým pomýlil." Snažil se o úsměv ,kterému jsem nemohl odolat. Dohnalo mě to k úsměvu taky.

,, Asi máš pravdu. Zvedl jsem se a z posledním pohledem na něj a odešel a přemýšlel zda mám zkoncovat s životem..