I hate love

prolog

„Nepotřebovala jsem tvou pomoc!" vykřikla jsem bezmocně, zatímco jsem sotva popadala dech. Přestože jsem vypadal zuboženě, snažila jsem se, abych byla plná odhodlání. „Měla jsem plán, zvládla bych to, celé jsi to zkazil!" prskla jsem a rozkašlala se do své dlaně. Část mé duše byla ráda, že ji někdo přišel na pomoc, jelikož jsem bojovala z posledních sil. Silná čarodějka... to jistě jsem, ale ne proti celému covenu, který proti mně poslali. „Neprosila jsem se o pomoc někoho tvého druhu," dodala jsem znechuceně.

„Nemohl jsem si pomoct, když jsem zahlédl, jak se taková krásná slečna kroutí v bolestech," odpověděl s úšklebkem a nabídl mi pomocnou ruku. Přestože se mi celé tělo chvělo a nezbyl jediný zbyteček energie, odmítla jsem jeho ruku a pomalu vstala pomocí vlastních sil.

„Přestaň si hrát na svatouška," zachraplala jsem a chytila se za hlavu, která se rozpulsovala. „Udělal jsi to jen kvůli tomu, abych ti byla zavázaná,"

„Hezká a chytrá, však víš, lásko, vždy se hodí čarodějka, která ti něco dluží. Nemusíš se stresovat, brzy se ti ozvu a ty svůj slib budeš moct splnit," zašeptal a zeširoka se usmál. Sekundu na to zmizel do tmy. Stála jsem osamělá uprostřed parku. Sama ve tmě, zimě a kolem poválených 13 mrtvých těl, které ležely ve vlastní kaluži krve. Otřásla jsem se při pohledu na ně a při vzpomínce, kdo je na mě poslal.

Ospale jsem se přetočila v posteli na druhou stranu a snažila se opět usnout. Chvíli to i vypadalo nadějně, že budu mít svou vysněnou realitu zase na dosah, ale rozezvonil se můj vyzváněcí tón po celém apartmá. Naštvaně jsem se začala natahovat pro mobil a nevrle pozdravila.

„Ale ale, tady se nám někdo ani po tom roce nezměnil," pronesl pobaveně hlas, který bych nejraději už nikdy víc neslyšela. „Bridget, Bridget, ty se nepoučíš,"

„Klausi, jak ráda tě slyším," odpověděla jsem ironicky a hodila sebou opět na polštář. „Už se mladý pán rozhodl, co po mě bude chtít?"

„Ano, potřebuji, abys přijela do Mystic Falls. Doufám, že to stíháš do zítra, protože to už naše malé setkáníčko už musí probrané," rozkázal stále ve veselé náladě. „Doufám, že jsem nepřekazil žádné plány naší mladé slečny," dodal a hlasitě se zasmál.

„Budu tam," souhlasila jsem a típla jeho hovor. Neochotně jsem vstala z postele a začala si balit ty nejzákladnější věci. Přeci tam nebudu dlouho, že?

A když máme teď ten čas, tak vám můžu povědět, o čem teď příběh bude... Jsem čarodějka, která bydlí momentálně v New Orleanse. Je mi skoro dvacet pět, ale stárnu mnohem pomaleji než ostatní, takže vypadám na 19 podle toho, co se doslýchám. Mám blonďaté vlasy po ramena a zářivě modré oči. Podle některých lidí jsem velmi atraktivní, ale nemám moc přátel. No... tedy nemám žádné přátelé až na jednu. Na Katie. Katie je moje největší podpora, která tu pro mě vždy byla. Je to taky čarodějka. Všechno děláme spolu, což mi připomíná, že ji musím ještě vzbudit. Katie má podobné vlasy jako já, akorát celé tmavě hnědé.

Dalšívěc, co bych vám o sobě mohla říct je, že... čarodějky jsou počestné stvoření –snad jako jediné. Když jim někdo pomůže jejich povinností je pomoci zase jim. Ato je momentálně můj největší problém. Klaus Mikaelson – hybrid, stvořitelvšech upíru, ten nejhorší ze všech – mi zachránil život, což znamená, že mujsem zavázána a může si mě povolat kdykoli potřebuje, což je, jak se ukázaloprávě teď... Dost blábolů... pojďte se seznámit s mým příběhem na vlastní kůži.