I hate love

6. kapitola

„Máš všechno, zlato?" ptal se Klaus.

„Snad ano..." odpověděla jsem oklikou. „Musí tam být Elena? Já ji nemám ráda a ona mě taky ne," dodala jsem.

„Všechno bude v pohodě," řekl a věnoval mi polibek na čelo.

„Jedeme hrdličky," křikla Rebekah a vyběhla z domu.

„Jak to tam bude?" zeptala jsem se nesměle.

„Jak to myslíš?" odpověděl otázkou.

„No..." odkašlala jsem si. „budeme mít jednu ložnici...?" dokončila jsem svou myšlenku.

„Samozřejmě," odvětil s úsměvem.

„Fakt se nemůžu dočkat," poznamenala jsem jedovatě.

„Úsměv a na scénu," řekl přísněji.

„Jak jinak," odsekla jsem a obešla ho směrem, kterým vešla Beky. „Miláčku, doufám, že mi vezmeš věci. Přece nechceš, abych se přetrhla!" křikla jsem za ním a na tváři se proti mé vůli objevil úsměv.

„Co bych pro tebe neudělal, krásko," ozvalo se hned vedle mě, až jsem nadskočila.

„Nechceš jít otravovat někoho jiného, než jsem já?" navrhla jsem a znechuceně nakrčila ret.

„Jak bych mohl opustit svou krásnou a úžasnou snoubenku, která mě nadevše miluje?"

„Klausi ty jeden par-" okamžitě jsem zmlkla, když k nám přišla Beky, která zářila jako sluníčko i v tomto hrozném počasí.

„Panebože, já se absolutně nemůžu dočkat! Vy jste tak dokonalý pár a už mám vybrané svatební šaty! Jenom jedna otázka. Chceš krátké nad kolena, nebo až na zem?" začala mluvit strašně moc rychle, že jsem toho moc nepochytila, ale než jsem stačila cokoliv namítnout, tak mě už táhla do autobusu, který objednal Klaus.

Cesta byla dlouhá, namáhavá a nudná. Momentálně jsem nechtěla nic jiného než si jít lehnout do postele a nic nedělat. Celou cestu jsem seděla vedle Rebeky, která mi neustále říkala své tipy, rady i triky na svatbu. Která se nakonec ani konat nebude. Doufám, že to nebudu já, kdo ji to sdělí, protože to, jak je z toho nadšená... nevím, proč ji to Klaus dělá. Chudák. Ta to ponese ze všech nejhůř a jak to, tak vidím, nebude se už nikdy bavit jak s Klausem, tak se mnou. Klaus seděl vedle Caroline. Celou cestu jsem je pozorovala v zrcátku u řidiče a Beky neustále říkala, neboj, on má oči jenom pro tebe. Kdyby to ta holka jenom věděla... kdyby věděla, že tohle všechno je jenom blbé divadlo pro Caroline. Ovšem nemohla jsem ignorovat ty letmé pohledy, kdy se naše oči setkaly. V tu chvíli mi vždy věnoval jenom z těch jeho dokonalých pousmání, které jsem měla tolik ráda.

Nakonec jsme přeci jen konečně dorazili, a když jsem vešla dovnitř, zůstala jsem omámeně stát. Celá chata byla ozdobená všemi možnými vánočními ozdobami. Od postříbřených šišek, přes betlém na obřím krku, také nesmím zapomenout na všude přítomná barevná světýlka, která rozzařovala celou místnost. V rohu byl obrovský strom, který byl také ozdobený do modrostříbrných barev.

„Wow," poznamenala jsem jen.

„Tak co, lásko," oslovil mě Klaus. „Líbí se ti to tu?"

„Panebože! To je dokonalý!" začala jsem básnit. „Jak jsi to všechno stihnul?" zeptala jsem se omámeně a nadšeně přešla po místnosti, kde se mísily ty nejkrásnější vůně, které připomínaly Vánoce.

„Pro tebe všechno," řekl láskyplně, ochranitelsky mě objal a věnoval mi něžný polibek na tvář. Ještě se nenaskytla chvíle, kdy jsem si tak strašně moc přála, aby tohle bylo skutečné.