I hate love

8. kapitola

Ihned jsem se chopila šance a oznámila všem, že jdu s Katie nakupovat. Potřebovala jsem na chvíli být jen s mojí Katie, nic nepředstírat, být sama sebou.

„Proč jsi mi nic neřekla? A celkově ses strašně moc dlouho neozvala..." začala mluvit Katie.

„Já vím, mrzí mě to," odvětila jsem a mile se na ni usmála.

„Tak teď to řešit nebudeme. Změníme téma," navrhla. Tohle jsem na ni milovala. Vždycky věděla, co je komu nepříjemné a nabyla natolik zvědavá, aby se v tom tolik hrabala. „co mu dáš k Vánocům?" šeptla nadšeně a plácla mě do ramena.

„No... když už jsme tady, tak jsem myslela, že bych to mohla objednat," začala jsem a ukázala na halu velkého nákupního střediska.

„Cos pro něj chtěla?" ptala se se zájmem.

„No myslela jsem zlaté kapesní hodinky, kdyby se otevřely z jedné strany, tak by tam byla naše společná fotka a z té druhé... tam by byl nápad. Miluju tě... napořád – Bridget," dokončila jsem s vysvětlováním svého úžasného dárku. Plánovala jsem na Vánoce nějakou hádku, abych ho opustila a on mohl být s Caroline, ale také jsem chtěla, aby věděl, že ho doopravdy miluju.

„To je tak sladké," rozplývala se Katie. Jo, kdybys věděla. Už mě tahle hra nebavila. Musela jsem lhát i vlastní kamarádce. Kdyby jenom jim, tak to překousnu, ale Katie? Té jsem nikdy nic nezatajila.

„Víš Katie, něco ti musím říct," začala jsem opatrně.

„Chceš mě jako družičku, viď? Já to věděla! Neboj, klidně si obléknu přesně to, co mi nevěsta nařídí," pištěla nadšeně.

„Jo," protáhla jsem. „přesně to jsem měla na mysli," zašeptala jsem si pod vousy. Nebudu ji kazit radost, ne teď a ne tady.

„Tak jdeme objednat ty hodinky! Jak dlouho ti trvalo to vymyslet?" ptala se.

„Moc dlouho ne. Zrovna tohle mi problém nedělá," odpověděla jsem a věnovala ji, co nejzářivější úsměv, který jsem v této situaci dokázala.

***

„Katie? Katie!" křičela jsem přes celý obchoďák. Bylo mi jedno, kolik lidí se na mě otáčí, potřebuju ji najít.

„Ahoj sluníčko," oslovila mě vysoká černovláska, které krása rozhodně nechyběla.

„Pardon, ale my se známe?" ptala jsem se mile a hleděla ji přímo do očí.

„Máme jednoho společného přítele," zašeptala tiše.

„To je sice pěkné a někdy si můžeme zajít na kafe, ale teď někoho hledám, takže," odpálkovala jsem ji a obloukem ji obešla.

„Tady Katie nenajdeš," křikla za mnou, prudce jsem se otočila se slovy, co jsi říkala? „Víš, ten náš společný známý se jmenuje Klaus Mikaelson," začala a obcházela mě kolem dokola. „dalo mi zabrat, než jsem našla jeho snoubenku. Víš, odkopl mě kvůli jiné," řekla a kvůli jiné z jejích úst zněla jako ta nejhorší nadávka. „Jsem si skoro stoprocentně jistá, že to bylo kvůli tobě," obvinila mě, ale stejně pokračovala v řeči. „jenom stále nechápu, co na tobě vidí," uvažovala nahlas.

„Víš, lásce neporučíš," odsekla jsem, a ne moc pěkným pohledem jsem si ji změřila.

„O tom pochybuju. Klaus nikdy nikoho nemiloval, ani nebude. Já bych spíš tipovala, že mu o něco jde, ale nejsem si jistá o co. Nějaký zvláštní plán k moci?" stále uvažovala a šťouchala do mě svými dlouhými gelovými nehty jako by si chtěla ověřit, že jsem skutečná.