I hate love

11. kapitola

„Tak," začala Rebekah, když jsme se všichni posadili kolem dokola stolu. Nebo spíše, jak nás posadila ona. Je hrozný organizátor. Teda skvělý, ale hrozně otravný. Takže nakonec jsem skončila vedle Klause a z druhé strany vedle Stefana. Ten seděl vedle Katie, který byla ze všech nejvíc nadšená. Z druhé strany měla Damona, který byl vedle Eleny a vedle ní Caroline. Kruh uzavírala Beky, kde momentálně bylo prázdné místo, protože, jak jsem naznačila, stála uprostřed, aby nám něco vysvětlila – nejspíš. „takže chtěla jsem, abychom se lépe poznali, takže jsem připravila lístečky," Klaus hlasitě vyjádřil svůj nesouhlas povzdechnutím. „Ticho," sykla na něj a pokračovala. „kde jsou pozdravy z cizích zemí,"

„Jako vážně?" skočila jsem ji do řeči a Klaus se jenom pobaveně uchechtnul.

„Hele je to jenom jednou, tak to přežijte, jo," řekla podrážděně. „a ten kdo si vylosuje třeba podání ruky, tak si vezme další lísteček, kde je zase jméno, koho má tak pozdravit. Všichni chápou?" když nikdo nijak nereagoval, tak se pohodlně usadila se slovy, já začnu. Vytáhla si růžový papírek. Jo je jasně vidět, kdo to dělal. Pousmála se, vytáhla druhý papírek, který byl obyčejně bílí, a pomalým krokem přešla k Damonovi, kde ho políbila na tvář. „No teď ty," dodala a podala mu klobouk s papírky.

„A k čemu to je dobrý?" zeptala jsem se. „To jsme museli vstávat kvůli tomu, abych tady někoho políbila?" řekla jsem podrážděně.

„Klídek," zašeptal mi u ucha Klaus a přitáhl si mě k sobě na klín. „Nekaž ji tu radost," zavrněl mi do vlasů. Mezitím se vystřídalo spoustu pozdravů a spoustu smíchu. Ke mně přišla Elena a musela se uklonit, na to jsem nasadila triumfální úsměv. Potom jsem šla já a měla jsem pozdravit Stefana jako Eskymák. To jest, měli jsme o sebe třít naše nosy. Stefan měl věnovat Katie dva polibky na každou tvář, ta měla podat ruku Beky, která měla Damonovi stisknout rameno – skončilo to tak, že se válel na zemi, protože Beky stiskla trochu moc. Který měl obejmout Caroline. A ta měla dát pusu Klausovi. Odvrátila jsem pohled a zkoumala své zaneprázdněné nehty. „Jste v pořádku, slečno?" ptal se Klaus a já překvapeně zvedla hlavu.

„Co to děláš?" ptala jsem se nechápavě.

„Mohu vám pomoci na nohy?"

„Klausi, fakt mě děsíš," odpověděla jsem, ale i tak jsem mu podala svou ruku. Když mě zvedl tak mě na ni lehce políbil.

„Tak Klaus měl poslední papírek. Co budeme dělat teď?" řekla Beky a já se začala smát.

„Bože, já myslela, že ti přeskočilo," vysvětlila jsem a silně ho objala. Zabořila jsem mu hlavu do ramene a nepřála si nic jiného, než aby tohle bylo napořád.

„Nechcete toho nechat, jste nechutní," poznamenala Elena.

„Nechceš, alespoň na tyhle sváty předstírat, že nás máš ráda?" ptala se mile Beky.

„Jak asi, Klaus mě zabil," odsekla.

„Mě přijdeš živá až moc, a i kdyby to byla pravda, tak si to zasloužíš," začala jsem okamžitě bránit Klause. Jojo snažil jsem se zabít víckrát než jednou. „cože?" otočila jsem se na něj s otázkou v očích.

„Já nic neříkal," bránil se.

„Ale jo, teď jsi řekl, že ses ji snažil zabít víc než jednou," řekla jsem rozhodně. „Říkal jsi to," tvrdila jsem.

„Bridget, nikdo nic neříkal," vložila se do toho Katie. „Asi je toho na tebe trochu moc, tak pojď. Půjdeme se projít," nechápavě jsem kmitala mezi Katie a Klausem, nakonec jsem mlčky přikývla, vzala si bundu a boty, a poté za ni vyběhla ven. „Chtěl někdy Klaus dítě?" ptala se po chvíli, když jsme byly z jejich doslechu.