I hate love

7. kapitola

Chodila jsem kolem chaty a snažila si pročistit hlavu. Proč já se vždycky zamiluju do nějakého kreténa, kterému jsem absolutně ukradená? Jelikož se hodně ochladilo, tak jsem se šouravým krokem sunula k chatě. Moje papuče byly už celé promočené jako celé moje kalhoty. Jediné, co je suché, bylo triko, co mi dal Klaus. Pomalu se mi začaly kutálet slzy po tváři. Připadám si jenom jako ubrečená holka, co nic jiného neumí. Otřela jsem si tváře. Přestaň už. Vedle chaty byl zlomený strom. I hned jsem si to k němu namířila. To jsem se naučila teprve nedávno. Vytáhla jsem své zmrzlé ruce z kapes a položila je na přelomený strom. Zavřela oči a myslela pouze na to, jak se strom narovná, jak v létě bude celý zelený a až povyroste, budou na něj lézt děti, jak bude symbolizovat svobodu. Cítila jsem, jak se začíná narovnávat. Usmála jsem se. Aspoň k něčemu si dobrá. Pochválila jsem se. Jsi dobrá i jako snoubenka ke Klausovi. Problesklo mi hlavou, myšlenky tohoto typu jsem zahnala do koutku mysli. Nechci na to myslet. Otevřela jsem dveře a v téměř dobré náladě vplula dovnitř.

„Venku je opravdu zima," poznamenala jsem s úsměvem všem přítomným.

„Dá si někdo kafe?" zakřičela z kuchyně Beky.

„Já," ozvala jsem se a šla do pokoje, abych se lehce zkulturnila. V koupelně jsem si vyčistila zuby, rozčesala jsem si vlasy, které jsem následně dala do vysokého drdolu, nakonec jsem se použila řasenku a oční linky. Jelikož tady v chatě je teplo, tak jsem si vzala černé tílko, přes které jsem natáhla modrý svetr. Natáhla jsem na sebe černé legíny a nazula se do obyčejných balerínek. Když jsem se oblékla, vyšla jsem z pokoje a připojila se ke všem v obýváku.

„Tady máš," řekla Beky a dala mi kafe, které jsem si objednala. Všude bylo obsazeno, tak jsem si buď mohla sednout na zem, nebo na Klause. Druhá varianta se mi líbila víc, a tak jsem i udělala. Klaus se jenom potutelně usmál, ale nic nenamítal, a kdyby jo, tak je to ještě větší idiot než předtím.

„Co budeme dělat?" prolomila jsem ticho.

„Rozhodla jsem se vzít všechny," začala Beky a ukázala prstem na každého přítomného, až na místo, kde jsem seděla jak já, tak Klaus. „na nákupy. Přece jenom jsme tu přes Vánoce a určitě nikdo nemá dárky," dopověděla vítězně. „A vy dva budete mít celou chatu jenom pro sebe," řekla jenom tak náhodou. Věnoval jsem ji úsměv a otočila se na Klause, naklonila jsem se k jeho uchu a zašeptala stejnou otázku jako předtím, ale tentokrát určenou jenom pro něj. Pousmál se se slovy, co budeš chtít, má princezno. Lehce jsem se začervenala a podívala se zpět na zbytek party. Damon vypadal, že každou chvíli bude zvracet. Matt s Rebekou se na nás spokojeně usmívali. Caroline koukala na své dokonale upravené nehty a Stefan vypadal, že se každou chvíli rozpláče a to doslova. „Jdeme," zavelela Beky a po dobré půl hodiny zmizli z chaty. Hned jak tak učinili, tak jsem se okamžitě zvedla z Klause a sedla si na pohovku.

„Ne vážně, co budeme dělat?" zeptala jsem se za dnešek již po třetí.

„Můžeme si jenom tak povídat," navrhl.

„Jakože ty položíš otázku, já odpovím a pak se zeptám zase já tebe?" ujišťovala jsem se. Nevím, proč, ale tenhle nápad mi přišel geniální. Chtěla jsem ho poznat.

„Ale odpovídat jenom pravdu," dal jedinou podmínku, proč bych mu měla lhát? Spíš to vypadalo, že přemlouval sám sebe, aby mi říkal pravdu.

„Dobře," odpověděla jsem nadšeně.

„Co ráda děláš?" začal. Pousmála jsem se nad primitivní otázkou.

„Hm... ráda píšu příběhy většinou ze svého života. Neměla jsem moc příjemné dětství – neměla jsem vůbec hezké dětství. Dále ráda zpívám," odpověděla jsem. „Oblíbená barva?" ptala jsem se. Ano, lepší otázka mě nenapadla.