I hate love

10. kapitola

Mlčel, zkoumal mě pohledem, já se místo toho koukala na své ruce, které jsem měla na klíně.

„Bridget," oslovil mě tiše. Zabroukala jsem něco nesmyslného. „Bridget," zopakoval moje jméno, když ani na podruhé jsem nezvedla pohled, tak mě lehce chytl pod bradou, který mi opatrně zvedl. Zhruba před pěti hodinami bych křičela bolestí, ale účinky jeho krve byly doslova kouzelné. „vím, jaké to je," dodal. Posměšně jsem si uchechtla.

„Ty nevíš nic o tom, co jsem prožívala," odsekla jsem. „Já věděla, že ti nemám nic říkat," řekla jsem naštvaně, zvedla se a stoupala do druhého patra. Nevím, kam jít, ale do ložnice se mi nechce.

„Bridget," zastavil mě na schodech chytnutím za ruku. Překvapeně jsem se koukla na naše spojené ruce. Brzy bude tohohle všeho konec. Nemůžu si pomoci, ale mám pocit, že mezi námi něco doopravdy je, že ne všechno jenom předvádí. Je to takové... už nerozeznávám, co je divadlo a co je realita. Dřív to bylo snadné, když mě a já jeho nenáviděla. Divadlo bylo: Ty moje lásko jediná a realita: Ty jeden idiote, fakt tě nasnáším! Tohle je nejhorší den mého života... Teď je to oboje sluníčko moje jediné...

„Prosím, teď mě nech," zašeptala jsem tiše a vymanila se z jeho sevření.

***

Loudavým krokem jsem došla ke dveřím. Váhavě jsem zvedla ruku, položila ji na kliku, ale hned vzápětí jsem ji zase stáhla. Mám? Co když to bude chyba? Co když se mi opět vysměje? Na co to zase myslíš, Bridget? Prošla jsem mezi dveřmi, které jsem ihned za sebou zavřela.

„Omlouvám se ti, já jsem se ti chtěla omluvit," zašeptala jsem. Poté jsem chvíli stála pouze opřená o dveře a on stál před postelí. Atmosféra mezi námi houstla. Už by se dala i krájet nožem. Byla všude kolem nás, všude přítomna. Chtěla jsem to a z jeho pohledu bylo jasné, že on je na tom stejně. Byli jsme zahlesnuti do sebe svými toužebnými pohledy. Už to nevydržím. Prostě jsem chtěla, abychom konečně splynuli v jedno tělo, to chci toho tolik? Pořád jsem na něj civěla a stejně, tak i on na mě.

Pousmál se a loudavým krokem se ke mně přibližoval, když byl těsně přede mnou, až se skoro naše hrudě dotýkaly, zvedl pravou ruku, kterou položil těsně vedle mého levého ucha, druhou rukou zamkl dveře. Zrychleně jsem dýchala. Vypadalo to, že i on má problém zvládnout svůj dech uklidněný. Já jsem mezitím nedočkavě kmitala přes jeho oči k jeho rtům a zpět. Lehce naklonil hlavu, zlehka a provokativně se otřel o mé rty. Slastně jsem přivřela oči. Nechtěla jsem teď nic jiného, než aby mě už konečně políbil. Ani on se už neovládl a bez sebemenší provokace mě drsně políbil. Neprotestovala jsem, naopak se mi to až přehnaně líbilo. Stiskla jsem jeho spodní ret mezi zuby a lehce si ho přitáhla k sobě. Přirazil svými boky proti těm mým, čímž mě totálně přilepil ke dveřím, vzdychla jsem do polibku. Naše jazyky se proplétaly ve vášnivém tanci a jeho dlaně mi drtily boky. Naše polibky byly drsné, vášnivé a dravé, bez slitování. Najednou se ode mě Klaus absolutně odtrhl. Chtěla jsem jeho rty cítit všude, chtěla jsem, aby se dotýkal mé odhalené pokožky. Takový chtíč jsem ještě nikdy necítila, ale to mi bylo jedno, znovu jsme se spojili v polibku. Své malé dlaně jsem, které jsem měla doteď na jeho bocích, pomalu sunula po jeho pevné hrudi až na jeho ramena, abych mu sundala bundu, kterou na sobě neustále měl. Protentokrát on nahmatal len mého černého tílka, nijak se nezdržoval a roztrhl ho napůl. Jeho ruce si teď našly novou cestu k mé podprsence, přes kterou dlaněmi dráždil mé ňadra. Vzrušeně jsem chytla jeho triko a udělala to samé, co on mě. Chytl mě za obě zápěstí a přirazil ke dveřím, hluboce jsme si hleděli do očí, pak se sklonil a jazykem mi přejel po krční tepně. Podlomila se mi kolena, ale byli jsme u sebe, tak natěsno, že mi nedovolil spadnout. Jeho pokožka byla stejně rozpálená jako ta moje. Srdce mi tlouklo jako o život. Zatímco mě Klaus skousával a líbal na krk, jsem si připadala bezbranná. Uvězněná ve víru vášně, která mezi námi panovala.