I hate love

2. kapitola

Zbytek dne ubíhal více méně normálně. Celkem mě překvapilo, že po mě Klaus nic nechce a popravdě jsem z toho byla nervózní. Seděla jsem už tři hodiny v ložnici, kterou mi přidělil, a nedělala vůbec nic. Chvíli jsem teda četla ve své knize kouzel, ale tím to tak končilo. Hledala jsem ono kouzlo lásky, abych lehce urychlila mojí dovolenou zde. Konečně jsem na straně 513 našla řešení mého problému.

Není snadné připravit tento nápoj správně, protože hranice mezi láskou a nenávistí je pouze nepatrná a velmi proměnná. Nápoj lásky je nejsložitější a zároveň nejúčinnější lektvar, který byl zatím stvořen.

Přečetla jsem si úvod k tomuto nápoji a rychle prolétla přísady. Poté jsem se otočila na záda ve své posteli a přemýšlela, jakým směrem se vlastně dostal můj život. Ne moc dobrým. Místo toho, abych teď ležela na pohovce zahrabaná v tisíci časopisech o svatbách s Katie, jsem ležela v domu Klause Mikaelsona. S odfrknutím jsem pozorovala strop. Z mého nic nedělání mě vyrušily dvě věci. SMS, která přišla od Katie, a bouchnutí dveří, takže se Klaus konečně rozhodl přijít. Ve zprávě od ní bylo pouze MF = Bennetovic. Rozhodla jsem se to zatím neřešit. Vím, že jsou mocní čarodějové Bennettů, ale měla jsem za to, že umřeli. Třeba tady koluje jejich síla a ona mě pouze varuje, to by ji bylo podobné. Neřešit, připomněla jsem si a vyšla jsem z pokoje opět dolů.

„Hej Klausi, jestli nedostanu něco k jídlu, tak tu padnu hlady," křičela jsem při cestě dolů. Avšak v obývacím pokoji nebyl Klaus, ovšem s hlasitým povzdechem, další blondýna. V tady tom městě jsou na to všichni úplně ujetí, ne? Měřila si mě pohledem a vypadala, že se na mě chce každou chvíli vrhnout a vyrvat mi srdce. Jo, někdy to chci taky udělat. Než jsem stačila říct něco dalšího, tak jsem se praštila hlavou o zeď, jak mě na ni vrazila a drsně mě držela pod krkem.

„Kdo že jsi ty?" vyprskla a nevypadala jako by měla náladu na cokoli. Hah, občas jsem si sama říkala, kdo jsem. Mlčela jsem a pouze se ji hrdě dívala do očí. V těch jejích, zářivě modrých mimochodem, to plálo vzteky.

„Okamžitě ji pusť," ozval se za námi Klaus. Stále jsem mlčela a čekala, až udělá, co ji můj úžasný snoubenec řekl. Chvíli to trvalo, ale nakonec doopravdy povolila stisk kolem mého krku a udělala pár kroků ode mě.

„Milá osoba," poznamenala jsem a Klaus se na mě ušklíbl. Byl očividně v dobré náladě, protože ke mně přešel a chytl kolem pasu.

„Lásko, tohle je moje drahá sestřička, Rebekah," představil mi ji.

„Nemusím znát všechny tvé kurvy," prskla naštvaně bloncka.

„Co prosím?" ozvala jsem se. Jako stačí, že jsem mimo své rodné město za tímhle debilem, a ještě mi bude nadávat do kurvy?! Její nenávistný pohled jsem ji vracela a přemýšlela, které kouzlo by se mi teď nejvíce hodilo. To, co jsem udělala na našem prvním setkání Klausovi? To začíná být ohrané? Utopit ji v její krvi? To by zničilo koberec.

„Není žádná kurva," zavrčel naštvaně Klaus a jeho obličej se změnil. Na jeho tváři kolem očí mu vystoupily žilky a barva jeho očí se též změnila, zbarvila se do žluta, a jeho zuby se nebezpečně prodloužily a zaostřily. Nemohla jsem si pomoci, ale byla jsem fascinována. Byla to první přeměna hybrida, kterou jsem viděla. Ovšem na Rebeku to žádný dojem neudělalo, protože nezaujatě koukala, jak se Klaus vzteká. Asi tohle dělá často. Nečekaně, co by asi dělal jiného než, že zastrašuje ostatní. „Moje dráha sestřičko," opět hrdelně zavrčel. „tahle, podle tebe děvka, je moje snoubenka," dokončil a stále zrychleně dýchal. bylo to poprvé, co to řekl nahlas a vážně... pronesl to s takovým citem... líbilo se mi, jak mě bránil a jak řekl, že to já jsem jeho snoubenka. Zněl tak ochranářsky... Bridget, ne! Svatba, víkend, slib, nenene! Byla jsem zabrána do svých myšlenek, když po mě opět Rebekah skočila. Ovšem tentokrát mě málem umačkala v objetí. Sakra, ta holka má, ale změny nálad.