I hate love

epilog

„Tady to je," řekla nadšeně a předala mi balíček, který jsem ihned lehce otevřela. Byly tam přesně, jak jsem si je vysnila. Naše fotka rozjasňovala celý vzhled a tichý tikot byl kouzelný.

„Díky, že jsi pro to došla," zašeptala jsem a omámeně přejela prstem přes nás dva. Na fotce jsme se oba usmívali, byli jsme v objetí.

„Kdy mu to řekneš?" ptala se zvědavě.

„Katie, pšt!" sykla jsem.

„Tak kdy?" nedočkavě poskakovala na místě.

„Až bude správný čas,"

***

Všichni byli dole v obýváku a vesele si vyměňovala dárky. Chvilku jsem zůstala sedět na schodech. Mám už odejít? Teď? Na Vánoce? Měla bych. Vypadají šťastně... pomyslela jsem si, když jsem viděla, jak Klaus otírá Caroline pěnu ze rtů. Byli by spolu pěkný pár, ale co já? Nebuď sobecká. Napomenula jsem se ihned. Prostě se zvedni, jdi do pokoje a něco dělej. Je jedno co, ale něco co by mohlo vyvolat hádku, ale chci se s ním hádat tu poslední chvilku, co se spolu uvidíme? Nebude snazší mu říct, jak to vidím, ale hlavně jak to všechno cítím? Neměla bych mu říct, že já jsem ta pitomá, která ho miluje? Odhodlaně jsem se zvedla, vběhla do pokoje, kde jsem rychle hledala zavazadla. Do kufru jsem rychle naházela vše, co jsem viděla.

„Bridget," vykřikl a vběhl za mnou do místnosti. „ty odjíždíš?" ptal se tiše, když mě spatřil, jak sedím před svým kufrem a snažím se ho zavřít.

„Promiň, já to už nezvládnu, já prostě, já nemůžu..." kuckala jsem ze sebe.

„V čem je problém?" ptal se nasupeně. Mlčela jsem. Neměla jsem, co na to říct. Ani nevím, teda vím, ale nevím, jak to zformulovat. „Tak v čem je sakra problém?" zakřičel přes celou chatku.

„Víš, jak ses mě ptal, jednou v noci, čeho se ještě bojím?" začala jsem. Tohle bude patrně ten nejlepší způsob. Nepatrně přikývl, ale neustále naštvaně supěl. Věděla jsem, že mu to musím říct teď nebo nikdy. „Tebe," řekla jsem jednoduše.

„Lásko, ty se mě bojíš?" ptal se klidně a přistoupil ke mně ve snaze mě uchopit za rameno.

„Ne, tebe se nebojím," odsekla jsem a vytrhla se z jeho sevření, s čímž jsem ustoupila o pár kroků. „Bojím se toho, že mě opustíš," dodala jsem na vysvětlenou. Hleděl na mě nechápavým pohledem. Nevěděl, jestli je tohle divadlo nebo skutečnost. Proto mi položil jedinou otázku ve tvaru proč. „Protože tě miluju, Klausi Mikaelsone, a nedá se přehlédnout, že ty miluješ jinou," zašeptala jsem tiše a zamrkala, abych zahnala proud slz. Teď ne. Až odejdu, teď buď silná, alespoň dnes.

„Bridget, jestli je tohle nějaký divadlo, tak mi dej aspoň znamení, abych hrál s tebou," zamumlal tiše, že jsem měla problém porozumět, ale věděla jsme přesně, co chce říct. Jeho myšlenky mluvily za vše.

„V tom je ten problém," odpověděla jsem. „Já tě doopravdy miluju," vysoukala jsem ze sebe.

„Tohle je vtip, že?" ptal se už celý zmatený. Kdyby tak mohl být. Ani nevíš, kolikrát jsem si tuhle scénu představovala, ale u mě končila happy endem, kde mě obejmeš, se slovy už tě nikdy nenechám jít. To se krutě lišilo od reality.

Smutně jsem se na něj podívala s lehkým úsměvem. „Klausi," zašeptala jsem mile jeho jméno. „Já to chápu. Nemusíš se omlouvat. Miloval si mě, jsem si tím naprosto jistá, ale přišla jiná a mezi tebou a jí to jiskřilo více. Opakuju to, protože jsem chtěla, abys věděl, že mi na tobě záleží. Víš, říká se, že bys pro milovanou osobu udělal cokoliv. Konečně chápu ten výraz. Nemůžu přehlížet, jak moc jsi šťastný s ní, a když si se mnou odpočítáváš minutky, kdy ji uvidíš, abys jí věnoval letmý úsměv. Jediná věc, kterou teď doopravdy chci je, abys byl šťastný, a to budeš s ní," dokončila jsem svoji dlouhou řeč a ze svého slabého prstu sundala prstýnek. „Měl bys ho dát jiné," řekla jsem. „Veselé Vánoce," zašeptala jsem, věnovala mu letmý polibek na tvář, do ruky mu dala dárek ode mě a nechala ho překvapeného stát v pokoji. To už jsem proud slz nemohla zastavit a proběhla kolem všech sedících v obýváku. Slyšeli to. Nebylo to plánované, ale aspoň to bude mít Klaus lepší. Nejlepší pro mě bude, na tohle všechno zapomenout a snažit se žít dál. Jediný problém je... jak na něj mám zapomenout, když nosím jeho dítě v břichu? Ani neví, že je otec.