I hate love

1. kapitola

Táhla jsem svůj malý černý kufřík přes chodbu. Cestou jsem se stavila ještě pro jeden plný magických předmětů, které bych mohla potřebovat. Je to Klaus... budu potřebovat hodně energie. Hodně. On nebude jenom chtít, abych mu zalila kytky. On bude chtít, abych změnila svět na černo-bílo. Položila jsem ho k černému kufru a k obou hodila ještě svou kabelu. Po špičkách jsem došla do kuchyně, kde jsem mávnutím ruky naplnila dva hrnečky kávou. Oba jsem vzala a přešla do pokoje Katie.

„Dobré ráno, sluníčko," probudila jsem ji.

„Co zase potřebuješ?" pronesla znechuceně, když se pomalu začínala probírat. Pousmála jsem se. Koneckonců... nikdo nemá rád, když ho někdo probudí dříve.

„Odjíždím na víkend pryč," oznámila jsem ji. „Nemusíš se stresovat, zlato, za chvíli budu zpět tady a na tvou svatbu to stihnu!" řekla jsem a po jejím dlouhém rozmlouvání, jsem odešla. Čapla jsem své dva kufry, nasadila si své boty na podpatku, oblékla si svůj hnědý kabátek a se vším v rukou jsem vyšla z našeho velkého a prostorného apartmá.

Hlavně se uklidni, už teď chci domů. Celkem brzy, Bridget. Poznamenala jsem ironicky. To je katastrofa. Nasedla jsem do auta a pomalu nastartovala. Čeká tě dlouhá cesta...

Čas plynul vážně pomalu. Jela jsem sotva šest hodin a zhruba dvacet mi jich stále zbývalo... Narovnala jsem se v sedačce, kvůli bolesti v zádech. Když se mi opět rozezvonil mobil.

„Ano?" ozvala jsem se unaveně.

„Už dávno jsi tu měla být, kde jsi?" křičel z druhé strany hovoru.

„Ach, Klausi, zdravím," pozdravila jsem s úšklebkem. „Promiň, nedokážu se teleportovat," řekla jsem. „Vlastně počkat, umím," dodala jsem a zasmála se. „Budu tam až za den, tak se uklidni. Už jsem na cestě, nemůžu za to, že je to tak šíleně daleko,"

„Ty malá potvoro," začal naštvaně. „Prostě zrychli," rozkázal a zavěsil. Tak to je tedy fakt pěkný začátek. Povzdechla jsem si a sešlápla pedál. Pokuty mi bude platit on.

•••

Na to, že jsi čarodějka, ti to trvalo nějak dlouho.

Asi nějak takhle vypadala moje uvítací řeč od Klause. Hned jak jsem přijela z té nejdelší cesty v životě. Aspoň tak mi to připadalo a jak mě přivítá slavný Klaus Mikaelson? No... koneckonců musím si vážit toho, že na mě aspoň promluvil, nemám pravdu? No jenže moje povaha si nějak nenechala líbit, jak se do mě navážel, takže... ehm... jsme se hned pohádali. Já vím, že bych se měla krotit, je silnější a blablabla, ale víte vůbec, jak je tenhle člověk... otravný? Nevíte, tak se posaďte a brzy to zjistíte. Víte, vždycky když si myslíte, že se život nemůže zkazit víc, vždy se zkazí víc. To je prostě zákon. Nějaký udržování rovnováhy a další kecy. No a teď mě vede k němu do jeho sídla. Nemůžu říct dům, protože tohle je obrovská stavba. Mohlo by se tu zabydlet pět rodin a pořád by tu měli hodně místa pro hosty.

Stavení nebylo vůbec staromódní. Jako vůbec. Čekala jsem pavučiny, rakve, všude kostry lidí, cákance od krve a tohle všechno. Nedočkala jsem se ani jednoho, což mě velmi překvapilo. Celý vnitřek byl moderně zařízený. Bylo to tu vážně... nádherné. Lehce jsem se otřepala. Nechtěla jsem obdivovat jeho bydlení. Jediné, co jsem chtěla, bylo, abych teď s Katie vybírala její svatební šaty a dort! Ten je důležitý. Ten je vlastně nejdůležitější na celé svatbě, když nad tím tak přemýšlím.

„Jak moc velké kouzlo po mě budeš vyžadovat? Mám za sebou dlouho cestu, asi budu muset odpočívat," oznámila jsem mu a dál se vrhla do svých myšlenek. Rozhodně musí být minimálně dvoupatrový možná i víc. Čím víc tím líp... měla bych ho upéct sama, aby to bylo osobnější. Musím sehnat figurky, které budou vypadat jako James a Katie. V cukrářství se dá něco takového objednat, nebo snad ne? Přestala jsem uvažovat o tom, jestli dort bude červený nebo modrý, protože Klaus se začal svíjet smíchy. Vůbec jsem nechápala, co jsem udělala. Jenom jsem dost potají doufala, že jsem nemluvila nahlas o tom, zda figurka Jamese bude bez trika nebo ne.