Na vodě

5| Do proudu

Netroufala jsem si založit ruce a přestat pádlovat. Už tak jsem tady za naprostého začátečníka a amatéra mezi samými zkušenými vodáky. Na tomhle se, alespoň dle mého, nedalo nic zkazit. Možná jsme vyloženě nepluli závodní rychlostí, ale nějak jsme se posouvali.

Ani jsem si nestěžovala na nepohodlí. Dřevěné sedátko pěkně tlačilo, nejradši bych se byla protáhla, to bych však možná převrhla i loď. Ne, rozhodně neriskovat.

Okolní scenérie se téměř neznatelně měnila. Řeka se stáčela do roztodivných zákrutů, břehy byly prorostlé křovisky i stromovím, leckdy se dalo dohlédnout do otevřené pastvinaté krajiny či mírně obydleného venkova.

Luke mistrně udržoval směr, společně s Kaidenem si doporučovali, kde je zrovna nejlepší proud, přičemž se nikdy nezajíždělo příliš blízko mělkým břehům. Když se to totiž jednou udělalo, málem mi v hustých travinách a větévkách uvízlo pádlo, a to vůbec nemluvím o příšerném skřípotu, jaký provázel situace, kdy jsme drhli dnem o loď. Raději jsem si odpustila otázku, zda je možné kánoj proděravět.

"Hlavně se nikdy nechytej větví stromů, který se sklánějí nad řekou, když pod nimi projíždíte," moudroval směrem ke mně Kaiden, "Pak bys tam třeba zůstala viset, zatímco by ti odplula loď."

Představila jsem si takovou situaci a rozesmála se. Já bych snad něčeho takového i byla schopná...!

"Ale hlavně v žádném případě nepouštěj pádlo," dodal Luke. Inu, pádlo je taková svátost, že se mi tahle poučka bude vybavovat snad i ve snu.

No, tak hlavně aby pak puštění pádla nebylo to jediné, co pořádně zvládnu v okamžiku potíží, povzdychla jsem si v duchu.

Posléze se mi i občas podařilo rozpoznat kámen ve vodě, okolo něhož či nad nímž vytvářela voda drobné peřeje. Co už se mi ovšem tak nevedlo, bylo upozornit včas kormidelníka, kterému zacláním ve výhledu. Taková chvíle pak již tradičně probíhala tímto způsobem:

"Jo, to jsem právě chtěla říct, že-"
- drh, drh kánoe o šutr - "No. Kámen."

"Caitlin, víš, nerad ti to říkám, ale když mě o šutráku informuješ ve chvíli, kdy už je pod náma, těžko stačím otočit loď."

Někdy jsem si ho zase všimla až na poslední chvíli, čili jsem raději předstírala, že jsem stejně překvapená jako on:

"Tyjo, tak o tomhle šutru jsem vážně nevěděla. Kde se tam, u všem čertů, vzal!?"

Našim milým hrdličkám, většinou plovoucím před námi, naopak spolupráce nedělala problém. Co chvíli se ozývalo "Nalevo kámen!" a "Deset metrů před námi čouhá něco z vody!", načež Kaiden briskně zakormidloval do hladce tekoucího proudu. Nepochybovala jsem o tom, že Luke svému kamarádovi šikovného háčka závidí.

"Kde jste se vlastně vy dva poznali?" nadhodila jsem k páru, když ticho narušovalo jen nepravidelné šplouchání vody.

Kaiden se po mně na zlomek vteřiny ohlédl a odpověděl:

"Máme s Lukem brigádu v prodejně se sportovním vybavením a když na jaře nastaly posezónní slevy, přišla si tam Agnes vybrat lyže. Pomohl jsem jí s výběrem a jak jsme se tak zakecali, začali jsme si dost rozumět. Tak jsem jí navrhl, že bychom se někdy mohli sejít venku a ona souhlasila."

Agnes se zářivě usmála:

"Z procházky se stalo rande a najednou jsme byli spolu. Šlo to celkem rychle." Mrkla na mě a dodala:

"Přeskočila jiskra a bylo to tam. Však to jistě znáš."

Polkla jsem. Kaiden se k tomu naštěstí nevyjádřil, ačkoliv to ví. Ten fakt, že já jsem léta letoucí single. Či jak to vyjádřit kulantně: pořádný vážný vztah se mi pořád vyhýbá.

"Takže vás v podstatě daly dohromady lyže?" ujišťovala jsem se pobaveně.

"Vlastně ne," mávl Kaiden rukou, "Ona si je nakonec nekoupila. Však byly taky ty nejlepší už dávno vyprodaný, no kdo by si kupoval lyže po zimě?"

"Třeba ten, kdo chce ušetřit," vyplázla na něj Agnes jazyk.

"Na dobrých lyžích šetřit nemůžeš."

Totéž si myslím o snowboardu. Bodla mne myšlenka, že kdyby si Agnes bývala lyže kupovala před sezónou, Kaiden by pravděpodobně raději jel na hory s ní než s rodiči. To bychom se vlastně vůbec nepoznali. A nebyla bych teď tady.

"Lyže jsou nuda," vložil se do hovoru Luke, "Snowboard je mnohem větší sranda. Aspoň pro mě."

Zbystřila jsem. Po takových slovech stouply mé sympatie k tomu týpkovi za zády.

"Caitlin je taky snowboarďačka," informoval ho Kaiden, "Možná jsem to měl zmínit předem, hned by si tě oblíbila. Ale udělala by si na tebe unáhlený názor ještě před tím, než by tě poznala. Stejně jako na mě."

"Hej, vždyť ty ses choval úplně stejně!"

"Já o tobě aspoň věděl pravdu. Nikdy nezapomenu na tvůj výraz na tom kopci, když ti to začalo pomalu docházet..."

"Myslím, že mi to pak došlo celkem rychle."

"No to bych teda..." Kaiden se náhle zastavil, jako by si uvědomil, že se věnuje víc své kamarádce než zamlklé naslouchající přítelkyni, a tak to uzavřel:

"Každopádně máme dobře rozvržené lodě, takhle nebude tak snadno docházet ke sporům. Teď se ti to, Caitlin, splnilo. Konečně se snowboarďákem, sic teda na vodě. Jseš určitě ráda, že nejedeš se mnou."

Tak tím jsem si tak jistá nebyla.