Na vodě

43| Šokující

"Došlo pití," prohlásil Luke a v rámci dalšího úkolu poslal Kaidena s Agnes k výdejnímu okénku v kempu. Byla jsem přesvědčena o tom, že už mají všichni vypito dost, navíc se blížilo k půlnoci, nechala jsem si však svůj názor pro sebe.

Když se Kai se svou přítelkyní vyštrachali pryč ze stanu, oblékla jsem si zase své tričko, přičemž mě Luke zkoumavě pozoroval.

"No co, jedno kolo uběhlo, nebudu tu do konce hry polonahá, ne?" chtěla jsem říct, ale Luke mě předběhl:

"Nemáš se za stydět, Cait. Seš krásná."

Nesouhlasně jsem se uchechtla stylem sarkastického "no jasně", ale když jsem pohlédla do Lukovy tváře, bylo jasné, že ten kompliment myslel  vážně. Tentokrát jsem nezrudla, ale do rozpaků jsem upadla:

"Eh... mm, děkuju."

Pořád na mne hleděl, ticho a prostor mezi námi jako by zhoustl. Těch několik vteřin mi mělo být varováním, mě však nenapadlo nic předvídat.

Tudíž mne velmi zaskočilo, když se ke mně náhle naklonil a začal mě líbat.

Byla jsem tak překvapená, že jsem se nezmohla na odpor. V mozku se zozezněl poplach: líbám-se-s-Lukem!! A jelikož šlo o přitažlivého kluka, který věděl, co dělá, nebylo to nic nepříjemného, takže jsem se snad mimoděk i přidala, aniž bych nad tím nějak přemýšlela.

Jenže to si on vyložil jako souhlas k pokračování.

Pokračování, kterému jsem já tedy nakloněna nebyla.

Luke si mě přitáhl blíž, prohloubil líbání a zajel mi rukou do vlasů, což doprovodil druhou rukou, která mi vjela pod tričko.

Zkoprněla jsem a odtáhla se. Veškeré propadnutí chvilkové vášni opadlo, jako bych náhle vystřízlivěla.

"Co to děláš?" vypadlo ze mě bez dechu, jako bych si až v tu chvíli naplno uvědomila, co že to tady provozujeme. Já. S Lukem.

Oslnivě se na mě usmál a v očích mu mírně pobaveně zajiskřilo:

"Jako co to vypadá?"

Byla jsem totálně mimo, skrz naskrz zmatená. Na tak krátký okamžik to nabralo nějak nečekané obrátky. Ještě před chvílí jsme tu hráli flašku a najednou... Luke. Panejo.

"Totiž... tohle..." koktala jsem.

Seber se, Cait!

"Jak můžeš... Vždyť přece..." Nadechla jsem se. "Kaiden s Agnes se můžou coby dup vrátit."

"Vidělas předtím tu frontu na pivo?" povytáhl obočí, "Budou rádi, když to stihnou za hodinu."

Dobrá. To nebyl ten nejlepší argument.

"Cait," pravil jemně, jako bych byla absolutně vystresovaný uzlíček nervů, což jsem mimochodem byla, "Uvolni se trochu. Chceme se přece jenom trochu pobavit, no ne?"

"Pobavit?!" vyletělo ze mě, "Zeptám se stručně a jasně - to ses se mnou chtěl vyspat?"

Neodpověděl, ovšem ani nemusel. Souhlas mu čišel z tváře.

Fíjo. Tak to je teda síla.

"Vážně tě to tak překvapuje?" divil se, "Líbila ses mi od začátku. A z tvý strany bylo tolik náznaků..."

"Jakejch proboha náznaků?"

"Prosím tě, neříkej mi, že to nebylo uvědomělý flirtování... Třeba dneska večer. Mohlas jenom někomu brnknout, ale ty ses radši svlíkla... Věděl jsem, že ti nahraju, když pošlu ty dva pryč."

Setrvávala jsem v úžasu. Bylo mi záhadou, co všechno si  mužský mozek slibuje od pouhých úsměvů z rozpaků, smíchu nad jeho vyřčenými vtipy či laškování v běžném rozhovoru (a pak tu máme ten včerejší tanec, kdy jsem mu neodtáhla ruku, ale to snad k ploužáku patří, ne?)... Dobře, tím tričkem jsem to asi přepískla, ale byla to jenom hra...!

"Já... nemůžu uvěřit, že sis fakt myslel, že bych..."

"No dobře, dobře! Uznávám, že jsem na to šel moc rychle. Prostě jsem se nechal unést. Ale," zasmál se, "Neber si to tak, Cait, děláš, jak kdybych tě chtěl teď a tady znásilnit."

Zafuněla jsem a vyhýbala se mu pohledem. Kam se na tohle hrabou moje předchozí trapasy. Tahle situace si je všechny strčila do kapsy.

Bože. Vždyť Luka zas tak dobře ani neznám. Od začátku se ke mně choval mile, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že s ním zažiju tuhle chvíli. Možná jsem se taky trochu opila, to je jediné možné vysvětlení.

"Fajn, prostě jsem se spletl," pokračoval, když ze mě pořád nevymámil odpověď (neměla jsem slov), "Zapomeň na to. Myslel jsem, že se ti líbím."

Začal mě provrtávat očima, jako první den, kdy jsem se seznámila s Kaidenovým nečekaným doprovodem - přítelkyní. Jako by se mu rozsvítilo:

"Ledaže by se ti líbil někdo jinej."

Vyděšeně jsem po něm střelila očima, jako někdo, koho přistihli při trestném činu.

"Luku, seš fakt... sexy týpek a vůbec, holky po tobě určitě šílí..." maskovala jsem svou reakci, "Ale co se týče mě, beru tě prostě jako kamaráda. Pěknýho, ale zcela mimo můj level," dodala jsem, abych ho obměkčila.

Jenže to se mi nepovedlo.

"Je mi to jasný," pravil vítězoslavně, "Seš zabouchlá do Kaidena!"

"To je nesmysl! Kaiden... Ještě před několika měsíci byl mým nepřítelem číslo jedna a do dneška mi leze na nervy tím svým-"

"Dává to smysl. To jak ses tvářila zpočátku na Agnes, a jak vždycky obracíš oči v sloup, když se spolu muckají... Jo, Agnes ti byla od začátku trnem v oku."

"Agnes je-"

Tady. Ano, právě strčila do stanu hlavu a přiopile zatrylkovala:

"Kdo tu mluvil o Agnes?"

Zhrozila jsem se, že snad zaslechla něco z našeho rozhovoru, nebo ještě hůř, že to zaslechl Kaiden, ovšem ten s ní nebyl.

"Potřebuju na vzduch," vypálila jsem a soukala se ven. Můžu jenom doufat, že jí Luke nic nevyslepičí.

Klopýtajíc tmou pryč od stanu jsem zaslechla už jen Agnes, jak se ptá Luka, jestli jsem v pohodě, a Luka, jak se ptá, kde nechala Kaidena. Já jsem si říkala, kde jsem dneska nechala hlavu.