Na vodě

7| Slunění

Ačkoliv mne co chvíli osvěžilo několik kapek chladné vody, když jsem máchla pádlem tak, že jsem postříkala sebe i Luka, v parném počasí mi bylo poměrně horko. Sundala jsem si mikinu. Stačily by kraťasy a tílko, jako mají ostatní, vesta hřála sama o sobě. Koho proboha napadlo se tak nabalovat?! Vždyť je léto...

"Je vážně krásně, co?" řekla Agnes a svlékla si svršky, počemž s ní mužské osazenstvo nemohlo než souhlasit. Natáhla si nohy na příď a jenom v plavkách se opřela o loďák. Opalujíc se nechala na Kaidenovi, aby řídil loď. Ten, s výrazem důležitosti, vůbec neprotestoval.

Nadzdvihla jsem obočí a dál se věnovala úkolu háčka. Od toho tu, koneckonců, přeci jsem. Lukovi to však nedalo:

"Klidně si taky hoď relax. Zvládnu to."

Chtěla jsem říct "Díky, ale v pohodě.", pravda však byla, že ustavičná námaha si vybrala svou daň a já odpočinkem neopovrhla.

"Tak jo," souhlasila jsem. Položila jsem pádlo podélně tak, aby bezpečně zajištěné nemohlo skočit přes palubu, a uvelebila jsem se jak nejpohodlněji to na tvrdém sedátku šlo. Paráda, nechala jsem se kolébat zurčením vody a pozorovala její proudící tok.

"Musí ti být vedro. Klidně si taky odlož," začal mě nenápadně přemlouvat Luke.

"Ta vesta teď není nutná, žádnej jez nás dneska nečeká," přidal se Kaiden.

Nechápu, proč se jejich pozornost tak stočila ke mně. Ať si hledí Agnes a o mě starosti nemají.

"Nenuťte ji, když nechce," pravila na mou obranu, "I když já si teda nestěžuju." Kaiden na ni šplíchnul trošku vody, ona zapištěla a pohodila hřívou vlasů. Mohl na ní oči nechat.

"Kaiden má pravdu. Nemusíš tak lpět na té vestě. Uvolni se. To k vodáctví patří," přesvědčoval mě můj kormidelník.

Upřímně řečeno, při pohledu na dokonale štíhlou postavu Agnes se mi do plavek moc svlékat nechtělo. Ne že bych byla oplácaná, ale přiznejme si to, něco by se shodit dalo a zrovna modelka tedy nejsem. Samozřejmě jsem se před létem snažila trošku vyrýsovat siluetu, ale co si budeme namlouvat, je snazší zbavit se obsahu sklenice nutelly než těch pár kil.

"Caitlin není ten typ, co by se uměl uvolnit," vyjádřil se Kaiden.

Celkem mě to namíchlo. Kdo si myslí, že je, že mě takhle komentuje? Nezná mě zas tak dobře. Že jsem se nechtěla uvolnit v jeho blízkosti ještě neznamená, že to neumím.

Luke a Agnes se toho navíc chytli:

"S náma se ale nemusíš cítit nějak napjatě."

"Jo, nechtěl jsem na tebe nějak tlačit, jestli se stydíš nebo tak něco..."

Možná přesně o to Kaidenovi šlo, chtěl mě vyprovokovat. Minimálně tuhle mou stránku zná velmi dobře a ví, jak zareaguju.

A taky že jo. Aniž bych se na kohokoliv z nich podívala, rozepla jsem si vestu, položila ji na loďák a následně si vyzula boty a svlékla tričko i legíny, až jsem zůstala jen v plavkách. Loď se při tom zakymácela, naštěstí do vody nic nespadlo a rovnováhu jsem udržela.

Luke užasle hvízdl, Agnes zatriumfovala nad Kaidenem, že byl jeho úsudek mylný. Ten mlčel, ale poraženecky si rozhodně nepřipadal. Spíš dosáhl přesně toho, co chtěl. Cítila jsem jeho pohled v zádech. Nemluvě o Lukovi. Nestála jsem o to, aby si mě ti dva prohlíželi. Kaiden mě ovšem kdysi viděl ještě obnaženější. Ale to už je dávno. Snad na to zapomněl. To já můžu jen stěží.

Při vzpomínce na onen trapas mi bylo v tuhle chvíli líp. Nastavila jsem tvář slunci a opalovala se.

Po čase mi přišlo hloupé nechat Luka pádlovat samotného. Agnes s Kaidenem, to je něco jiného, jsou pár, ale já bych se neměla nechávat tak drze vozit.

Ke konci odpoledne kluci oznámili, že se blížíme do kempu. Pro dnešek to údajně stačilo a s ohledem na začátečníka (pohled na mě) si následující divočejší úsek řeky necháme až na zítřek. Uvítala jsem to, vzhledem k umdlévajícím rukám. A taky mě to už pomalu přestávalo bavit.

Ačkoliv jsem si po celý den uchovala boty suché, při výstupu na břeh jsem si je namočila do vody, takže mi při přenášení kánoe pěkně čvachtaly. Umístili jsme lodě obrácené do mírného svahu a odebrali si z nich věci. Zamířili jsme do prostranství, kde se to hemžilo vodáky okolo stanů. Při pohledu na budovu s občerstvením mi zakručeno v břiše, ale mé kroky prvně směřovaly na vzdálenější toalety u lesa. Kdybych věděla, že se zítra budu vracet v poměrně horším stavu, víc bych si vážila suchého oblečení a vlasů vyhřátých sluncem.