Rodiče se jí nedávno rozvedli a ona teď žije se svými třemi mladšími bratry u mámy. Máma je každou noc pryč o ona se o ně musí starat. Tenhle život nemá ráda. Závidí svým kamarádkám a už několikrát se pokusila zabít. Co se ale stane, že se změní?
Probudila jsem se kolem třetí. Byla ještě hluboká a tmavá noc. Stále jsem ležela opřená hlavou o Stefana na gauči. Usmála jsem se nad tím a opět zavřela oči.
Ráno mě probudila sladká vůně, linoucí se z kuchyně. Myslela jsem si, že se mi to jenom zdá a mám živý sen. Pro ujištění otevřu oči a nosem nasaji vůni. Hned se mi začaly sbíhat sliny. Porozhlédnu se a zjistím, že ležím v posteli. Jak jsem se sem sakra dostala? Zakroutím nad tím hlavou, ustelu si postel a převléknu se do pohodlného a nezmačkaného oblečení. V koupelně se alespoň trochu zkulturním a jdu ke kuchyni. Tady slyším spokojené mlaskání a cinkot příborů o talíře. Elixír si mě všiml jako prví a hned ke mně přiběhl. Udělal kolem mě kolečko, jako to dělává, a zase šel hlídat kuchyňskou linku, jestli náhodou něco nespadne na zem.
„Dobré ráno." Pozdravím a zahanbeně se podrbu na zátylku. Přeci jenom, je tu na návštěvě a dělá nám snídani.
„Dobré. Dáš si?" Otočí se na mě s obracečkou v ruce a dál si všímá pánvičky.
„Ráda. Ale nechceš vystřídat? Jsi tu na návštěvě a vaříš nám." Už se chci zvednout, ale jeho rychlý a ladný pohyb mě zase usadil.
„Ne. Udělám to sám. Kluci mi tady trochu vyprávěli, jak okolo nich pořád pobíháš, tak jsem si řekl, že tě překvapím."
Neměla jsem co namítnout. Jeho ochota mě udivuje. Ale proč se takhle chová jenom v mé přítomnosti a ve škole jako debil? Tahle otázka mi v hlavě probíhá pořád dokola a já neznám odpověď. Asi se budu muset, opět, zeptat.
K snídani jsme měli palačinky s jahodami a tvarohem. Mňamka, tohle už jsem neměla dlouho. Společně jsme se rozhodli, že umyji nádobí a půjdeme se projít. Ještě před obědem. Jakmile jsem domyla poslední kus, šla jsem se převléknout. Udivilo mě, že už jsou všichni venku a čeká se pouze na mě. Když si to tak promítnu v hlavě, udivuji se nějak často. A to jenom kvůli klukovi, ke kterému začínám prociťovat.
Venku se mi za ruce chytnul z jedné strany Pepa a z druhé Vojta. Radim pobíhal před námi společně s Elixírem. Stefan šel kousek před námi. Za tu dobu neprohodil slovo. Pustila jsem kluky a došla ho.
„Jsi v pohodě?" Zeptám se a přiblížím se blíže.
„Jasně. Můžu se tě na něco zeptat?" Přikývnu.
Upřímně jsem měla obavu z toho, co z něj vypadne, ale když to řekl, zůstala jsem stát na místě, jakoby do mě udeřil blesk.
„Můžu tě chytit za ruku?"
Když zjistil, že vedle něj nejdu, zastavil se a podíval se za sebe. Já tam stále stála a zpracovávala. On mě chce chytit za ruku? Cítí snad to samé, co já? V břiše se mi rozlétlo, milion motýlků a srdce se rozbušilo tak, jako bych právě doběhla maraton.
„M - můžeš." Opravdu jsem právě zakoktala?
Nad mou odpovědí se usmál a opatrně se mě dotkl. Má tak hebké a teplé ruce. Ano, jsem namrzlá. Dost lidí mi to říká. Naše ruce ještě zpevním a jdeme dál. Pořád tomu nemůžu uvěřit, ale je to hezký pocit. Pocit, že někomu na mě záleží. Možná moc předbíhám, je to jenom držení za ruku, ale holka, co nikdy neměla kluka. Pro tu je to jako, jako dar z čistého nebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Došli jsme až k místnímu rybníku. Elixíra jsem nemusela ani pobízet a už přiběhl s klackem v tlamě. Vyndám ho a hodím do vody. Dneska není taková zima, sluníčko pálí jak vzteklé a fouká jemný větřík. Hupsnul do vody, je vidět jenom hlava a špička ocasu. Chytne klacek a přiběhne zpět. Položí se na zem předními packami a zadek vystrčí do světa. Takhle nás pokaždé vyzývá, aby si s ním někdo hrál. Tentokrát čučí na Stefana a provokuje. Začne vrčet a vrtět ocasem. Stefan se rozběhne a nažene ho na kluky, kteří tvoří jakousi bariéru. Chudák, a je v pasti. Jeho však nepřechytračí, je natolik hbitý, že vyskočí a dopadne na přední packy přímo na břeh bahnité hráze rybníka. Zadní nohy vyšvihne a tím uvolní seknuté přední. Je to hlubší než vypadá. Bílý pes je rázem nahnědlý. Jsem zvědavá, kdo ho asi bude koupat. Vytáhnu mobil a začnu fotit a natáčet. Fotím okolní krásu krajiny, jak se za jednoho teplého dne probouzí k životu. Stromy a keře začnou pučet a vylézají první jarní květinky. Zpod listí vystrkuje svou bílou hlavičku sněženka a vedle ní bledule. Je to nádhera. Po chvíli ke mně přišel Pepa a zatahal mě za rukáv, abych si ho všimla.
„Copak?" Zeptám se a otřu mu bahno z čela.
„Já už mám hlad." Jakmile to prohlásí, přijde i zbytek a začne kývat ve znamení souhlasu.
Jenom protočím očima a vydáme se společně k domovu.
Udělám rychlovku. Těstoviny s tuňákem a zeleninou. Po tom se můžou utlouct. Poté nadešel čas odpoledního spánku. Kluci zalezli do postelí a tři hodiny jsme o nich nevěděli. Probrali se až na svačinu, kdy dostali jogurt s křupinkami a odešli do pokoje. Já si tak mohla v klidu povídat se Stefanem a připravovat u toho společně večeři. Musím uznat, že jsme dobrá dvojice. Každý měl rozdělené úkoly a dokonale jsme se vyhýbali. Asi to moc prožívám.
„Kluci, večeře!" Zavolala jsem na bratry a odnášela jídlo na stůl.
Kluci v momentě přiběhli, zasedli, snědli, rozloučili se a šupali spát. Tak takhle rychlé jsem je snad ještě nikdy neviděla. Stefan se jenom šklebil a mě tak mohlo dojít, že v tom má prsty. Chtěla jsem se zeptat na to dnešní držení za ruce, ale hodila jsem to za hlavu. Však ono se to postupem času vysvětlí samo. Když jsem umyla nádobí a Stefan ho otřel a uklidil, promluvil.
„Nekoukneme dneska na nějaký film?"
„Jasně, ráda." Řekla jsem a automaticky vyndala misku na nachos.
„Já jenom, aby to nedopadlo jako včera." Zašklebil se.
Já ho ze srandy šťouchla loktem do boku a začali jsme se oba smát. Připravila jsem, ještě, salsa omáčku a šli ke mně do pokoje. Lehli jsme si do postele a na noťasu jsem vyhledala super filmy. Nakonec jsme si pustili nějakou romantiku. Překvapilo mě, když to nabídl sám, ale neprotestovala jsem, spíše naopak, byla jsem moc ráda.
Po nějaké hodince, kdy byla milostná scéna, jsem se z nějakého, mně neznámého důvodu, podívala na Stefana. Nenápadně jsem ho sledovala koutkem oka a přitom si skousla ret. Nevím, proč jsem to udělala. On se na mě podíval taky. Usmál se a začal se ke mně přibližovat. Když jsme byli od sebe pár milimetrů, a cítili dech na tváři toho druhého, rozletěly se dveře dokořán.
„Co to má sakra znamenat?!"
A je tady pokračování. Tak co, kdo myslíte, že je načapal? Pište své nápady do komentářů, budu za ně moc ráda.
