Co se mi to zase stalo?

11.

Jak jsem říkala, jeli jsme k mým bratrům a mámě. Přivítali nás s otevřenou náručí. Celou dobu nám kluci vyprávěli, jak se měli báječně a co všechno prožili. My jsme se, se Stefanem, ani nedostali ke slovu, proto jsme u nich přespali a odvyprávěli své zážitky z ostrovů následující den.

Letní prázdniny utekly jako voda. Za tenhle rok máme všichni spoustu krásných zážitků, ale je na čase, připravovat se zpět do školy. Se Stefanem jsme jeli poslední týden v srpnu k jeho rodičům. Panovala tam zvláštní atmosféra. Rodiče, jakoby svého syna neviděli rádi. Zajímalo by mě, co se tak přihodilo, ale nechtěla jsem to ještě zhoršovat. Když přál Stefan matce k narozeninám, ona se ani neusmála, a to se tak moc snažil. Chtěl, abych si nepřipadala blbě, ale moc se mu to nedařilo. I když se tvářili, jak moc se jim zamlouvám, stejně jsem ten odpor u nich cítila. Ať už z pohledů, chování nebo jenom z té napjaté atmosféry. Byla jsem ráda, že jedeme zase zpět, do Prahy, do našeho útulného bytečku.

Čeká nás poslední rok a opět se budeme loučit se skvělou partou. Za poslední roky mi v hlavě probíhá, že nejhorší zážitky se třídou jsou ze základky. Ale tak to mají asi všichni. Se spolužáky ze střední se ještě občas sejdu, ale už to taky není takové. Jsem zvědavá, jak to bude tady. Poslední rok je asi ze všech nejtěžší. Čekají vás jenom samé zkoušky, seminárky. Nevíte kam dřív skočit a co dřív si brát do hlavy. U mě je výhodou, že si to přečtu a umím to. Ale to bohužel neplatí u všech.

S kamarádkami jsme si jednou zašly do baru. Chtěly zapít ten neúspěch. Já to uměla na 99%, holky na tom však byly o 98% hůře. Ano, až tak to neuměly. Přitom mi přijde, že to z toho minulého ročníku bylo to nejjednodušší, co mohlo být. Hráli tam samé super pecky, takže jsme si ani jedna neuvědomila kolik je hodin. Když se mi začala celkem motat hlava, z množství alkoholu v krvi, někdo mě chytil za ruku. Podívám se tím směrem, a koho nevidím.

„ Stefane? Co ty tady?" byla jsem tak moc namazaná, že jsem ani nevnímala okolí.

Hodil na mě ustaraný výraz, myslím, že jsem i zahlédla slzy. Za ruku mě začala vyvádět ven. Já s holkama v závěsu šla poslušně za ním, jako nějaký dobře vychovaný pejsek. Naložil nás do auta a jel k nám domů. Pomohl nám se dostat z bot a oblečení. Hodil nás do postele a přikryl. Probudila jsem se ráno s totální kocovinou.

Pomalu jsem začala vylézat z postele. Jakmile se bosé nohy dotkly ledové podlahy, zapluly zase zpátky do tepla. Strašně mě bolela hlava a celý svět byl jako kolotoč. Zaslechla jsem vrzání dveří. Podívala jsem se tím směrem a stál tam Stefan. V rukou držel tác se třemi skleničkami s vodou a prášky na bolest. Potichu si sedl vedle mě, tác odložil na noční stolek. Podíval se na mě a lehce se usmál, jenom nadzvedl koutky rtů. Skočila jsem mu kolem krku a začala brečet.

„ Moc se omlouvám. Úplně jsem ztratila pojem o čase. V kolik jsi nás sem vůbec dostal?"

„ Kolem páté."

Jenom jsem si povzdechla a zapila prášek.

„ Ještě spi." pohladil mě po tváři a zastrčil neposedný pramen vlasů za ucho.

Zase se zvedl a odešel. Věděla jsem moc dobře, že je zklamaný a unavený. Nespal kvůli mně, kvůli mé hlouposti. Našla jsem telefon a rozsvítila displej. Dvacet šest nepřijatých hovorů od Stefana. Bože, měl hodně velký strach. Musím mu to nějak vynahradit. Už se mi ani nechtělo spát. Vzala jsem si ze skříně čisté oblečení a zaplula do koupelny. Všechno v naprosté tichosti, jelikož holky ještě spaly. Osvěžila jsem se vlažnou sprchou a odešla do kuchyně. Krásně to tady vonělo.

„ Co to děláš?" zeptala jsem se přítele v zástěře.

„ Snídani." Odpověděl studeným tónem, úplně mě z toho zamrazilo.

Přišla jsem blíže k němu a objala ho kolem pasu, hlavu položenou na rameni.

„ Vím, že mi tohle dlouho neodpustíš, jestli vůbec někdy. Ale opravdu mě to strašně moc mrzí."

„ Měl jsem o tebe hrozný strach. Nebrala jsi mi telefon. Bylo hrozně pozdě v noci, vlastně už začalo pomalu svítat a ty nikde."

„ Já vím. Promiň."

Konečně se na mě otočil a hleděli si do očí. V rádiu začala hrát naše oblíbená kapela s ještě oblíbenější písničkou, Balada o špinavejch fuseklích. Vztek jakoby opadl a už jsme tancovali po celé kuchyni. Smáli jsme se jako malé děti. Otočka a následné vpadnutí do náruče. Už aby byly zase koncerty. V náruči mě políbil a odnesl ke stolu, kde mě posadil před hotovou snídani. Když jsme měli dojedeno, uklidili jsme ze stolu a přesunuli se do obýváku. Lehl si na gauč a já na něj. Přikryl nás dekou a začal mě hladit po zádech. Připadala jsem si jako v ráji. Jeho jemné dotyky mě uspaly.

Probraly mě kroky a hlasy v kuchyni. Otevřela jsem oči a zjistila, že objímám polštář. Stefan obíhal holky s jídlem. Vstala jsem a přešla k nim. Holky vysmáté od ucha k uchu sledovaly kluka, co se snažil dostat palačinku ze stropu. Neudržela jsem se a vybouchla smíchy. Jakmile se dojedlo, rozloučili jsme se a holky odešly. Jo, volný byt, jenom já a můj přítel. Přeběhla jsem do ložnice a skočila do postele. Stefan s údivem přešel ke mně. Já svůdně ležela na posteli a lákala ho nadzvedávajícím obočím. Jenom se zasmál a už byl u mě.

Večer jel jeden za druhým, romantický film a seriál. Snad celou noc jsme byli vzhůru. Jenom jsme se střídavě líbali, a tak....

Bohužel tyhle poklidné a nádherné večery jednou končí. Nastalo zkouškové období a my s nervy až v p****i se začali připravovat. Veškeré zkoušky jsem dala na 1, asi jenom jednou mám 2. Stefan na tom byl podobně a o holkách radši ani nemluvím. Na místo toho, aby se šprtaly, lezly po barech a diskoškách. Každopádně musí opakovat. Jediné dvě neudělaly poslední ročník a zbytek třídy si už začíná shánět práci snů. Já mám jasno. Nějaká kancelář s vyjížďkami. Ještě to tak někde sehnat. Stefan má sice vysokou, ale rozhodl se pro úplně jiný obor a typ práce. Zjistil, že se dá skvěle uživit na truhlářských pracích. Když je někdo šikovný, proč ne?

O rok později, jsme se už jako výborně vydělávající pár, stěhovali do domku se zahradou na kraji města.

Ahojky, další kapitolka je tady, tak snad se bude líbit :D.

Jinak, začínáme se pomalu chýlit ke konci a já vám chci strašně moc poděkovat, že to čtete a i po tak dlouhé době, co jsem tady nebyla,  jste vydrželi.

Děkuji za komentáře k minulému dílu. Budu se těšit na další. Mějte se hezky.

Datlovnice02