Ohnivé Péro

CHAPTER 4

Bylo pozdní odpoledne. Vítr ohýbal koruny staletých stromů před hradem a shazoval z nich hromady barevného listí.
Pod vzdáleným kaštanem stála zády opřená postava se založenýma rukama. Jeden z chladných listopadových slunečních paprsků na okamžik dopadl na chlapcovu sklopenou hlavu a odrazil se od jeho plavých vlasů.
Luna Lovegoodová šla pomalu po pěšince směrem ke kaštanu. Zhluboka se nadechla. Objekt její mise stál jen kousek před ní, ale ani se po ní nepodíval. Prudký závan větru způsobil, že mu několik pramenů vlasů slétlo do obličeje. Pohybem ruky si je odhodil z tváře, ale jeho zrak stále pevně směřoval do země, takže se Luně nenaskytl pohled na jeho nádherné šedé oči, které září jako naftová jezírka vteřinu předtím, než do nich odhodíte zápalku.
Zastavila se krok od něho a pozorovala ho s hlavou nakloněnou na stranu. Draco, který celou dobu věděl, že se k němu blíží, konečně otevřel oči.
„Jdi pryč," řekl chladně.
„Ne."
Luna se vesele usmála a usadila se na pařez přímo naproti němu.
Draco ji sjel znechuceným pohledem. Ta mu tady opravdu chyběla, Luna Kuna Fuente Ovejuna (A/N: No dobře, no, tak Lenka Střelenka, ale aspoň jsme to zkusily :)) z Havraspáru. Dnes na sobě aspoň neměla žádný ze svých pověstných outfitů typu oranžové kalhoty do zvonu v kombinaci s fialovým kabátkem z umělé hadí kůže, ale i odpoledne zůstala ve školním kouzelnickém hábitu.
Zapomněla jen na jednu drobnost – na své náušnice. V levém uchu jí visel malý meloun a v pravém malý banán. No potěškoště, pomyslel si Draco. Rozhodl se udělat jedinou rozumnou věc a to vetřelkyni ignorovat.
Luna na to ovšem byla připravená a vzala si s sebou něco na čtení – samozřejmě nejnovější číslo časopisu Jinotaj.
Se zájmem pročítala návod k tomu, jak si vyrobit vlastní spolehlivou spiritistickou tabulku jen ze tří dřívek od nanuku a rolky toaletního papíru, a poočku přitom sledovala Draca.
Ten měl na tváři svou obvyklou kamennou masku, ale ve skutečnosti začínal být nervózní. Tohle se mu snad nikdy nestalo. Co tím ta holka sleduje?
Kromě toho ho začaly docela bolet nohy, už takhle stál dost dlouho. Přešlápl a sykl bolestí, jak ho bodlo v koleně.
Luna k němu zvedla své oči modré jako modříny nebo modřiny, vyberte si :o) a řekla:
„Tebe bolí nohy? Tak proč si nesedneš?"
„Tak. Nechce se mi," řekl a sám sebe udivil tím, že jí vůbec odpověděl.
Luna se na něj znovu usmála.
„Ale no tak, mně můžeš klidně všechno říct, představ si, že jsem... vrba."
„Vrba?" zopakoval pochybovačně a očima přitom přejížděl po jejích náušnicích.
„No dobře, tak si představ, že jsem melounovník s naroubovanými banány," odpověděla Luna a rozesmála se. Draco se k ní proti své vůli přidal.
Najednou se cítil mnohem líp než za celý uplynulý týden, a možná i déle... měl pocit, že s touhle osobou, kterou až dodneška pohrdal, se vlastně dá docela dobře bavit.
A on měl o čem mluvit.... nejdřív si myslel, že bude lepší, když o tom, co se mu stalo, nebude s nikým mluvit, ale cítil se čím dál hůř.
Když o mnoho později Ernie McMillan zabloudil očima k osamělému kaštanu, spatřil tam v padajícím šeru dvě nehybné postavy, které se dlouze a beze slova objímaly. Záviděl jim.

...
„Že se vůbec ptáš soudruhu! O této roli jsem vždy snila...už kvůli té replice." Cho Changová celá zářila.
„Cože? Kvůli jaké replice?" nechápal Severus.
„Kvůli té s rudým měsícem..."

...

Cho Changová se s hrdostí rozhlédla po hledišti, které bylo až na několik členů divadelního souboru prázdné. Pak se otočila ke své herecké kolegyni nebo spíš kolegovi Crabšenkovi, který hrál vílu Zubatku.
„Pohleď na ten krásný měsíc, sestro, jak rudě září. Stejně jako tvář nejmilovanějšího předsedy Maa," zvolala a teatrálně pozvedla ruce k pomyslné obloze.
Víla Zubatka v odpověď změnila výraz z tupého na ještě tupější.
Zvláštní, tohle tam loni nebylo, pomyslel si ředitel Brumbál, který nakukoval dovnitř, jestli se na zkoušce neděje něco nepřístojného. Bohužel nedělo.
Severus Snape se zvedl z režisérské stoličky a začal zuřivě aplaudovat.
„Bravo!" vykřikl a dmul se pýchou nad svou svěřenkyní. Pak se nenápadně ohlédl po Sadako, která seděla v hledišti, jestli je i ona uchvácena ohnivostí Choina projevu.
Ta však měla (ostatně jako vždycky) své dlouhé černé vlasy v obličeji.
No, ale, určitě se jí to líbí, jinak by tady přece neseděla, že jo? ptal se Severus sám sebe a už si neodpověděl, že tohle je jedno z mála míst, kde se Sadako nikdo nepokoušel zabít.

...

Ředitel Brumbál zuřivě praštil kladívkem o stůl, až všichni členové ÚPOZS nadskočili.
„Takže, shrňme si to," začal, až všem odlehlo v uších, „nesporným faktem je, že všechny dosavadní oběti byly ze Zmijozelské koleje. Slečno Lovegoodová," obrátil se na Lunu, „provedla jste šetření?"
„Jistě, pane řediteli. Draco Malfoy rozhodně patří mezi oběti. K útoku na něj došlo 9. listopadu o velké přestávce, tedy mezi 10:20 a 10:40 na chlapeckém WC ve třetím patře. Myslím, že podrobnosti uvádět nemusím-" Ernie McMillan teď vypadal, jako by spolknul citron, „nevyplývaly z nich žádné nové informace. Pachatel opět použil stejný modus operandi."
Tady někdo moc žere německé krimiseriály, pomyslel si nakvašeně Ernie.
Ředitel Brumbál byl ovšem nadšen, stejně jako generál McGonagallová, která okamžitě povýšila Lunu do hodnosti svobodníka.
Theodor žárlivě pozoroval, jak generál McGonagallová připíná Luně na hábit stejný prýmek, jako měl on sám.
Ředitel Brumbál opět všechny na okamžik ohlušil svým kladívkem.
„Takže, jak jsem již před chvílí řekl, všechny oběti byly ze Zmijozelu. Můžeme z toho učinit nějaký závěr?" se zdviženým obočím se rozhlédl po zúčastněných.
„Mohl by to být někdo z Nebelvíru, protože ti nás zmijozelské odjakživa nesnášejí," pronesl temně Theodor, stále ještě rozrušený z toho, že už nebyl jediný s vyšší hodností než je vojín.
Hermiona zuřivě svraštila obočí.
„Já bych naopak řekla, že je pachatel taky ze Zmijozelu, protože znal zvyky obětí. A kromě toho, všichni zmijozelští se navzájem nesnášejí."
„To je sprostá lež!" vykřikl Theodor.
„Vážně? No tak řekni, koho ze Zmijozelu máš opravdu rád?" ušklíbla se Hermiona.
Theodor na ni zíral s otevřenými ústy.
„No tak, aspoň jedno jméno," pobízela ho Hermiona ironicky.
„Ehm...Světlanu!"
„Svit- koho?" Hermiona vypadala, že špatně slyšela.
„Světlanu, Světlanu Petrovovou z Ukrajiny..." odpověděl Theodor zasněně a dokonale tím Hermionu uzemnil.
V tom okamžiku se náhle dveře schůzovní místnosti rozletěly a dovnitř vpadl udýchaný a očividně rozrušený Dean Thomas.
„Moji!" vykřikl a všichni se po něm ohlédli s krajním nepochopením.
„Tvoji?" zeptal se ředitel Brumbál.
„Holku!" pokračoval Dean.
„Holku?" zopakovala profesorka McGonagallová.
„Moji holku!"
„No, a co s ní sakra?" neudržel se profesor Snape. Plánoval dnes ještě jednu zkoušku dramaťáku a tohle ho dost zdržovalo. Upřímně pochyboval, že tenhle patetický výbor poskládaný z degenerovaných věčně nadržených studentů a senilních militaristů by byl schopný odhalit třeba jen krádež rohlíku v samoobsluze.
„Znásilnili ji..."

To, že Dean chodil s Levandulí Brownovou bylo všeobecně známé, protože čas od času dostali školní trest za to, že provozovali nepřístojnosti na veřejně přístupných místech, například ve Velké síni nebo v učebně přeměňování.
Theodor se pohrdavě ohlédnul po Hermioně.
„Nějaké další teorie o Zmijozelu?"
Hermiona se naštvaně dívala do země. Tak dnes se vojenského postupu nedočkám...
Když dala madam Pomfreyová Deanovi něco na uklidnění a pak se odešla postarat o Levanduli, dozvěděli se od něj detaily o nejnovějším útoku.
Stalo se to v Prasinkách v zastrčeném dvorku za Prasečí hlavou. Taky bychom se mohli bavit o tom, co jste vůbec dělali u Prasečí hlavy, což je jediný lokál, který nalévá studentům, pomyslela si profesorka McGonagallová, ale nahlas neřekla nic.
Pak ještě Dean mumlal cosi o roztrhnutých růžových tangách, ale na to generál McGonagallová vykřikla: „Odchod, vojíne Thomasi, směr ošetřovna!", k velkému zklamání generalissima Brumbála.
Dean chabě zasalutoval a pak se vyklopýtal ven a nevědomky se přitom pokoušel o vojenský krok.
Poté se členové ÚPOZS znovu pustili do diskuze, která ovšem přesně podle očekávání profesora Snapea nepřinesla žádné ovoce (ani zeleninu ani nic jedlého obecně a vlastně ani nic jiného :o).
„Počkat," zarazil se náhle Ernie a náležitě si vychutnal pozorné pohledy, které se na něj upřely, než pokračoval:
„Luno, říkala jsi, že útok na Malfoye proběhl 9. listopadu? A stalo se to na záchodech v třetím patře?"
Když Luna dvakrát po sobě přisvědčila, prohlásil vítězoslavně:
„Mám podezřelého."
„A?" zeptal se ředitel Brumbál, když už Ernieho dramatická pauza trvala několik minut.
„Je to..."
„No tak už to vyklop nebo neprojdeš z Lektvarů," zavrčel profesor Snape a Ernie se raději rozhodl na dramatické pauzy rezignovat.
„Ron Weasley. Viděl jsem ho, jak běží na začátku velké přestávky chodbou směrem k záchodům a ruce si přitom držel v kalhotách!"
Ředitel Brumbál se podíval na Hermionu.
„Slečno Grangerová, vy máte k podezřelému přátelský poměr. Můžete říct něco na jeho obhajobu?"
Hermiona si znechuceně povzdechla.
„Asi budu muset... víte, kam ještě se dá dojít chodbou v třetím patře?" rozhlédla se po přítomných.
„Nikam," odpověděla Luna, „snad jen...do Sovince."
„Přesně tak, musím vám bohužel říct, že Ron Weasley směřoval tam. A co tam dělal-"
„...si domyslíme, děkuji vám, slečno Grangerová," přerušila ji profesorka McGonagallová.
„I ty si to domyslíš, Albusi," sykla na bradavického ředitele, který chtěl očividně slyšet pokračování.
Severus Snape pomalu stravoval novou informaci.
„Tak proto," začal pomalu, „tak proto moje ubohá sova teď vypadá tak, jak vypadá...no to snad...proč jsem ji jen dával do společného sovince?" teď už se neudržel a nahlas zuřil.
„Jo, společné vlastnictví to je krásná věc, ale jsem si jistý, že když to předseda Mao doporučoval, tak ho ani nenapadlo že-"
Náhle si uvědomil, jak na něj v naprostém tichu všichni zírají a zmlkl.

...

Když později Deana i Levanduli madam Pomfreyová propustila z ošetřovny, usadili se ve společenské místnosti. S Levandulí ale nebyla žádná zábava a naštvaný Dean chodil kolem dokola jako lev v kleci.
Pak jeho pohled padl na Nevilla, který se kolem nich snažil nenápadně proklouznout, čímž na sebe přilákal Deanovu pozornost.
„Byl's to ty, Neve," pronesl temně.
„Ale n-no tak D-Deane n-neblázni n-nebyl jsem to já že n-ne Levandule?"
„Já nevím, já sakra nevím kdo to byl!" vykřikla Levandule a schovala si hlavu v dlaních.
„Ale stejně..." zavrčel Dean, „mám chuť dát někomu na budku. Neve pocem!"
„Aaaaale támhle je Sadako!" ukázal Neville prstem na Sadako, kterou se právě skupina prvňáků pokoušela oběsit na lustru.
„No dobře teda."

...

20. listopadu


Oběť: Levandule Brownová, 16 let
Lokace: Dvorek za Prasečí hlavou, Prasinky
Čas: 14:30-15:45
Způsob: Klasický+orál
Počet čísel: 2

Zkusil jsem to v Prasinkách na takovém hnusném placu plném starého harampadí a rybích kostí. Donutil jsem tu štětku L. k věcem, o kterých se tomu idiotovi D. ani nesnilo. Zdráhala se, ale l. akt. nezklamalo a pak mi ho vykouřila tak, že jsem si myslel, že se proměním v dým a odletím do nebe. Jo, bylo to dobré, ale s D.M. to bylo lepší. Sakra, nějak se mi to začíná vymykat... Já přece nejsem...