Ohnivé Péro

CHAPTER 5

„LidipředstavtesitocosemprávěslyšelavodprofesorkyMcGonagallovýzadvatýdnybudeškolníples!!!!" vychrlila ze sebe vzrušeně Parvati hned po tom, co vpadla do společenské místnosti.
Hermiona zvedla oči od svých poznámek.
„Ehm, co jsi říkala?"
„NovždyťtoříkámprávěsemslyšelavodprofesorkyMcGonagallovýžezadvatýdnybudeškolníples!" Parvati nějak nemohla vypnout z kulometného módu.
„Nešlo by to trošku...pomalejc?" navrhl Seamus.
Parvati zavrtěla hlavou, jakože nechápe, jak jí někdo nemůže rozumět. Levandule, která na toto byla zvyklá, začala překládat:
„Prý od profesorky McGonagallový slyšela, že za dva týdny bude školní ples."
„Jak prý to mi snad nevěříš nebo co?" dopálila se Parvati tak, že z toho začala mluvit normálně.
„To ne, ale – cože? Ples?! To je úžasný fantastický bombovní!!!" začala se radovat Levandule, když si konečně uvědomila význam Parvatina sdělení.
„To je ale tragédie!" vykřikla pak zhrozeně. „Nemám co na sebe!" dodala když už její dramatická pauza trvala víc než pět minut.
Toho si ale v podstatě nikdo nevšiml, protože všichni nadšeně vykřikovali „Ples! Bude ples! Hurá!"

...

Světlana graciézně přijala Theodorovo rámě a společně se procházeli po lucernami osvícené cestě k jezeru.
Po cestě se k nim přidružil Draco Malfoy. Galantně Světlaně políbil ruku a Theodora pozdravil úklonem hlavy.
„Už jste to slyšeli?" zeptal se.
Theodor s gustem potáhl ze svého doutníku.
„A co přesně jsme měli slyšet?"
Draco si pohrával s vycházkovou holí, která byla zmenšenou kopií té, kterou měl jeho otec.
„Za dva týdny se chystá výroční ples," oznámil jim.
„Výroční?" opáčila Světlana.
„K výročí smrti kouzelníka Merlina...u vás to neslavíte?" Draco na ni pohlédl poněkud přezíravě.
„Niet, my slavíme výročí smrti kouzelníka Ivana Ivanoviče Fjodora Fjodoroviče Sergeje Sergejeviče Dimitrije Dimitrijeviče Leonida Ledvinoviče Anina Kareninoviče Gončarova Gogolo-"
Theodor jemně stiskl Světlaninu paži.
„Ale no tak drahá, my vám to věříme," usmál se.
Draco Malfoy si uvědomil, že by mohl zavřít ústa, neboť se to ve slušné společnosti nehodí.
Theodor znovu vytáhl své pouzdro s doutníky.
„Dáte si?" nabídl Dracovi.
„Zajisté, velmi rád," souhlasil Draco.
„Jinak, přátelé, proč vlastně hovoříme jako v nějakém společenském románu z devatenáctého století?"
A/N: Ale ne! Odhalili nás! Mysleli jsme si, že si toho nevšimnou...


...

Ředitel Brumbál praštil kladívkem o stůl.
„Takže, pane Crabšen- tedy, pane Crabbe, můžete nám říct, kdy a jak se to stalo?"
Všichni členové ÚPOZS se ohlédli směrem k oknu. Pod ním stála osamělá židle, která se momentálně prohýbala pod vahou toho, kdo na ní seděl. Vincent Crabbe mlčel a tupě zíral před sebe.
„Poppy, dala jsi mu něco?" ředitel se obrátil na bradavickou lékouzelnici.
„Dala, ale nic nepomohlo. Prostě úplně přestal komunikovat."
Luna vstala ze židle a přešla k oknu. Položila Crabšenkovi ruku na rameno. Neucukl, ale ani nevypadal, že by registroval její přítomnost.
„No tak Crabšen- totiž Vincente jsem chtěla říct," začala konejšivě, „řekni nám, co se stalo. Nám můžeš věřit, chceme ti pomoct a najít toho, hm, chlípníka, který ti to udělal."
Stále žádná odezva.
Hermiona si povzdechla.
„Vypadá to, že se od něj nic nedovíme. Našly se na místě činu nějaké stopy? Nějaký corpus delicti?" zeptala se a Ernie si kysele pomyslel, že kdyby si Hermiona nechala narůst knírek, nikdo by ji nerozeznal od Hercula Poirota.
Pak se ale hlouběji zamyslel nad jejími slovy.
„Korpus, říkáš? Vlastně jo, ten se tam našel – dortový korpus. Vlastně celý dort – se šlehačkou, banány, oříšky a bůhví co na tom dortu ještě bylo; nepodařila se úplná rekonstrukce, ale víme, že měl minimálně metr v průměru a metr a půl na výšku a-"
V tu chvíli ho přerušil dutý, bezvýrazný hlas.
„Dortíček, můj dortíček. Rozšlapal mi dortíček."
Všichni zatajili dech. Oběť zločinu promluvila. A když už promluvila, nedala se zastavit:
„Dortíček, můj krásný ubohoučký maličký dortíček. Dortíček se šlehačkou a banány a oříšky a čokoládou můj dortíček rozšlapal mi ho zničil ho i šlehačku a banány a oříšky a čokoládu je napadrť hajzl jeden můj dortíček nadýchaný růžovoučký se šlehačkou a..."
„...banány, oříšky a čokoládou, my víme," řekla generál McGonagallová.
„Kapitáne Pomfreyová, dejte mu ještě něco na uklidnění. Už ho nepotřebujeme," nařídila stroze. (A/N: Madam Pomfreyová byla povýšena potom, co dala generálovi McGonagallové prášky proti bolení hlavy.)
„Přesné informace neznáme, ale útok se pravděpodobně odehrál dnes odpoledne v blízkosti kuchyní, ze kterých si pan Crab...be odnášel dort, který mu skřítci upekli k narozeninám," informoval je ředitel Brumbál.
„Chdáček,měl narozeniny..." řekla Luna rozlítostněle a vysloužila si pohrdavý pohled vedle sedícího Theodora.
„Nějaká podezření?" zeptal se ředitel Brumbál.
Chvíli bylo ticho a pak Hermiona váhavě začala:
„Harry Potter měl dřív podezření na Draca Malfoye, ale myslím, že ten už je mimo hru."
Ostatní souhlasně přikývli a Hemriona pokračovala:
„Další podezření, které jsem zaslechla, je spíše pro pobavení – Dean Thomas podezírá – teď se podržte – Nevilla Longbottoma."
Schůzovní místnost se jako na povel začala otřásat hurónským smíchem. Zvláště profesor Snape se smál, až mu tekly z očí slzy.
Když se dosmála i generál McGonagallová, byla Hermiona okamžitě povýšena do hodnosti svobodníka.
„A to jako proč?" zavrčel Ernie.
„Vojín- tedy teď už svobodník Grangerová nás skvěle pobavila," objasnila mu generál McGonagallová.
„Udělal jste to snad někdy vy, vojíne?" Jeho nízká hodnost zněla jako výsměch, čímž také byla.
Ernie zrudnul vzteky.
„Nevěděl jsem, že je za to povýšení!" argumentoval.
„Když chcete, abych vás pobavil, tak prosím: To jednou takhle čaroděj, troll a domácí skřítek letěli v letadle-"
„Co je to letadlo?" zeptala se bezelstně Luna a odrovnala tím Ernieho tak, že zapomněl pointu a vzdal to.
„Vidíte, vidíte vojíne. Nebažte po povýšení, když na to nemáte, nebo vás ještě degraduji na... podruha," vyhrožovala grenerál McGonagallová, když si vzpomněla na svou krátkou známost s podruhem Bártou.
Severus Snape si významně odkašlal a přerušil tím militaristické intermezzo.
„Tento útvar odhaluje a potírá zločinný sex, mám pravdu?" zeptal se.
„Ano, Severusi, ale to přece víme, nechápu, kam tím směřuješ," řekl ředitel Brumbál. Profesor Snape se nenechal vyrušit.
„To znamená, že nevyšetřujeme jenom útoky toho nymfomana, ale i jiné typy zločinného sexu, nebo snad ne?"
„No, to asi ano...ty ještě o něčem víš?" zeptal se ředitel Brumbál se špatně skrývanou dychtivostí.
„Vím – ale vy to víte taky. Týká se to i vás. Jde o..." začal s dramatickou pauzou, ale pak si uvědomil, že sám sebe nemůže nenechat projít z Lektvarů a pokračoval:
„...Rona Weasleyho. To, co dělá v našem společném Sovinci, je nepřípustné!"
Doufám, že zase nezačne o tom podpraporčíkovi Májovi nebo jak se jmenoval, pomyslela si generál McGonagallová, ale profesor Snape se tentokrát nenechal tak unést.
„To je pravda, takovou sodomii nemůžeme připustit," řekl nahlas ředitel Brumbál a v duchu si pomyslel: Bohužel.
„Ano, je to nechutné a zvrhlé, musíme tomu zabránit," přidal se Theodor.
„Ale jak?" zeptal se Ernie.
„Pouhý zákaz by nestačil, myslím, že bude nezbytná odborná léčba," řekla madam Pomfreyová.
„Myslíš, že bys ho dokázala vyléčit?" zeptal se profesor Snape.
„Já ne, ale znám jednoho vynikajícího sexuologa...jdu mu hned napsat," řekla a opustila místnost.
„To je pěkné, ale co bude s našimi sovami do té doby, než se vyléčí?" zeptala se Luna.
„Musíme mu k nim zamezit přístup," řekla profesorka McGonagallová.
„Ale jak?" zeptal se znovu Ernie.
Hermioně se rozzářily oči.
„Věděla bych o jednom kouzlu..." Hermiona udělala dramatickou pauzu během níž si vychutnala zaujaté pohledy všech přítomných, ale raději ji moc nepřetáhla, aby nepřišla o svou nově nabytou hodnost, a pokračovala:
„Je to takzvané zapovídací kouzlo, které znemožní určité osobě přiblížit se na dané místo. Nejsem si jistá přesnou formulací, ale je to v Kletbách a protikletbách na straně 928."
Ředitel Brumbál souhlasně přikývl a generál McGonagallová Hermionu znovu povýšila, tentokrát do hodnosti desátníka.
„Máte to na starost, slečno Grangerová; věřím, že dokážete provést kouzlo i v praxi," řekl ředitel Brumbál a Hermiona se nadmula pýchou.
Ernie a Theodor jen bledli závistí.

...

Hermiona vtrhla do Nebelvírské společenské místnosti jako velká voda. Hned zamířila ke kouzelnému zrcadlu na stěně a v jeho odrazu si zálibně prohlížela hned dva nové prýmky na svém hábitu.
„Zasalutovalo bych, kdybych mělo ruce," prohlásilo zrcadlo.
Harry a Ron vzhlédli od partie šachů.
„Co se ti stalo, přišla jsi o panenství?" otázal se Ron, když uviděl Hermionino nadšení.
„Něco lepšího – byla jsem povýšena hned o dva hodnostní stupně."
„Aha," řekl Ron.
„A za co?" zajímal se Harry.
Hermiona se zarazila. Rozhodně jim nemohla říct to, že napomohla zatrhnout Ronovi jeho zvrhlé aktivity; to by ho asi moc nepotěšilo. Vůbec si o tom s ním chtěla promluvit, ale zatím nevěděla jak. Víš Rone, nelíbí se mi, že šukáš sovy nebyl zrovna nejlepší začátek hovoru...
„Pobavila jsem ÚPOZS tím, že jsem jim řekla o jednom podezření, co jsem zaslechla."
„Vážně? A kdo byl ten podezřelý? Já?" ušklíbl se Harry Potter.
„Ne, to kupodivu ještě nikoho nenapadlo," zasmála se Hermiona.
„Ale Dean si myslí, že to dělá Neville."
Harry a Ron se rozesmáli, až se za břicha popadali.
„Tak..to...je...gól!" vyrážel ze sebe Ron.
„Větší kravinu jsem jaktěživ neslyšel."
Postava ve stínu nebezpečně přimhouřila oči.
Tak to si jenom myslíte...

...

Rudá záře zapadajícího slunce osvětlovala dvě postavy, které se procházely po bradavických pozemcích.
„Krásný večer, že?" zahájila rozhovor Cho Changová.
„Ano, ano..." souhlasil Severus Snape, ale neznělo to moc nadšeně.
„Copak, soudruhu, něco tě trápí?" zeptala se Cho starostlivě.
„Popravdě – ano. Velmi toužím po Sadako, ale nevím jak ji získat. Poradíš mi, soudružko?" svěřil se jí Severus.
„Nevím, co třeba...společné zájmy. Máte nějaké společné zájmy?"
„Já..." Severus se zarazil.
„Nevím," přiznal se.
„Vůbec nemám představu o co se zajímá. Ty o něčem víš, soudružko?"
„Nikdy jsem s ní nemluvila, takže ne. Ty jsi s ní někdy mluvil?"
„Ehm...ne. Když se nad tím zamyslím, tak jsem jí vlastně nikdy neslyšel cokoliv říct, ty ano?"
„Ne, asi ne," řekla Cho, „anebo...počkat! Jednou jsem zaslechla něco jako: ,Ne, nezabíjejte mě!'"
„No, alespoň víme, že umí mluvit," prohlásil Severus, „vlastně jsem ji původně chtěl obsadit do role Víly Mužatky, ale pak se jí stala ta ošklivá nehoda..."
„No vidíš, soudruhu, to je ono! Divadlo!" rozzářila se Cho.
„Sadako přece chodí na všechny zkoušky, ne?" pokračovala, když viděla Severusův nechápavý výraz.
Jeho obličej se začal rozjasňovat.
„Ano, máš pravdu, taky si myslím, že by to nedělala, kdyby ji to nezajímalo..."
Cho si povzdechla.
„Škoda, soudruhu, že už pro ni nemáš roli..."
„Ne, to nem- počkat! Slyšela jsi o nejnovějším znásilnění?"
„Ano, stalo se to Crabšenkovi, že? Nevím, jak na tom je, ale Pansy přece byla taky znásilněná a chodí na zkoušky dál..." namítala, když si uvědomila, co má Severus na mysli.
„To je pravda," usmál se Severus, „jenže Crabšenko teď není schopný říct nic jiného než ,Dortíček, můj ubohý dortíček' - a to rozhodně nemá ve scénáři."
Oba se rozesmáli.
Pak se Severus náhle zarazil a pozorně se rozhlédl kolem sebe. Kolem nich se až k dalekému obzoru táhly nekonečné rýžové lány.
„Kde to jsme, soudružko?" zeptal se udiveně.
„To je rýžové pole, které jsem zde po nocích tajně vysázela, soudruhu. Potřebovala jsem něco, co by mi připomínalo domov..."
„Ach tak. Chci tě poprosit – promluv se Sadako. Zjisti, co by řekla na roli Víly Zubatky..."
Poslední rudé paprsky ozářily rýži, která působením magických sil rostla celoročně.

...

27. listopadu


Oběť: Vincent Crabbe řečený Crabšenko
Lokace: Chodba ke kuchyním
Čas: 13:52-14:18
Způsob: Anál
Počet čísel: 1

Musím přiznat, že tohle se mi nepovedlo. Když jsem uviděl, že zpod toho obřího dortu čouhá plášť se zeleným lemem, vzpomněl jsem si na jeden (co jeden, vlastně dva) vzrušující zážitek na záchodech ve třetím patře. Neovládl jsem se a vrhnul jsem se na něj...ovšem samozřejmě to nebyl D.M., ale W.C... nestálo to za nic. Bylo to jako dělat to do díry po suku. Místo aby po l. akt. křičel rozkoší, pořád jenom opakoval něco o rozšlapaném dortíčku...to mi připomíná, že mi pak trvalo celé hodiny smýt tu šlehačku, banány, oříšky a čokoládu a bůhví co dalšího v tom ještě bylo.