Ohnivé Péro

CHAPTER 13

„No to se mi snad zdá!" spráskl ruce Theodor.

„Máme to tu vymakané, co?" rozhlédl se Neville hrdě po své ložnici.

„Ani ne. Spíš jsem se podivoval nad tím, že se vás tady mačká pět – tedy doufám, že jenom pět, že máte každý svoji postel."

„No jistě, že máme, nevidíš, že máme každý nad postelí cedulku se jménem?"

Theodor místo odpovědi vydal jakýsi zpola zadušený sten.

„A kde máte svoje plyšové medvídky?"

„No, třeba já tady pod polštářem a Seamus tady někde měl růžového slona-"

Theodor ho raději zadržel.

„Nemáme na to celý den, každou chvíli sem někdo vpadne, až přestanou řešit ten nejnovější útok. Co vlastně hledáme?"

Neville se zarazil.

„No... já nevím... Harryho..."

„Cože? A k čemu by nám jako byl?"

Neville nešťastně pokrčil rameny.

„Třeba by nám řekl, že za ty znásilnění může on..."

„Jo, a třeba by nám taky řekl číslo Brumbálova konta ve Švýcarsku a kdo vyhraje famfrpálovou ligu příští rok, už to úplně vidím. Pokud vím, hledáme nějaké důkazy. Ale jaké..."

Nevillova tvář se rozzářila.

„Už to mám! Kdysi jsem – přes babiččin zákaz – viděl mudlovský film Zvrhlý mutant z vesmíru a hlavní hrdina – to byl takový zvrhlý mutant z vesmíru - tam znásilňoval půvabné záchranářky z Pobřežní hlídky a na památku si vždy odnesl jejich kalhotky – podprsenky ne, ty nenosily, protože by asi stejně nesehnaly svoji velikost. To byl film... mělo to happyend, nakonec odletěl zpátky do vesmíru s tou nejhezčí a s největšíma-"

„Dobře, dobře," zarazil ho Theodor netrpělivě, „já sám sice dávám přednost klubovým filmům Nové vlny, když už to musí být, ale jestli to seženeš, půjč mi to. No ale tady nejsme ve filmovém klubu, takže co jsi tím chtěl říct?"

Nevillovy oči už ztratily ten lesk, který měly, když vyprávěl o jednom z nejlepších zážitků svého života, a už bez zasněného podtónu řekl:

„No, že jestli je Harry Ohnivé péro, tak si třeba taky dělá sbírku trofejí."

Theodor si zamnul neviditelnou bradku.

„To není tak špatný nápad, na tebe... takže, který prádelník patří našemu podezřelému, Watsone?"

Neville rozhodně ukázal na ten nejblíže posteli s cedulkou Harry Potter, mistr světa. (A/N: Mistr světa v čem už nebylo uvedeno.)

„No?" pozvedl Theodor tázavě jedno obočí, když se Neville nehýbal z místa.

„U-už jdu," po delší době se Neville opět zakoktal, neboť nebyl zvyklý provádět hloubkový průzkum šuplíků s cizím spodním prádlem. Nakonec se ale zhluboka nadechl, pevně uchopil úchyty inkriminované zásuvky a zatáhl.

A nic se nestalo.

„Nejde to," postěžoval si Neville Theodorovi.

Ten si znechuceně odfrkl.

„Pusť mě k tomu," vyštěkl a sám se chopil madel. K Nevillově škodolibé radosti se opět nic nestalo.

„Vždyť říkám, že to nejde," řekl se zadostiučiněním.