Ohnivé Péro

CHAPTER 9

Měsíc svítil jako rybí oko a jeho odraz zvolna plul po lehce zčeřených vlnách jezera. Z dálky se ozýval smích, nezřetelné hlasy a útržky melodií.
Prase zachrochtalo.
„Ten měsíc je krásný," vydechla Sadako.
„To je," odpověděl Severus, „ale ty jsi krásnější."
Chvíle ticha. Zachrochtání. Pak Severus jemně odhrnul Sadako vlasy z obličeje a políbil ji.

...

Hned druhý den večer po školním plese byla mimořádně svolána schůze ÚPOZS, ačkoliv – oficiálně – nedošlo k žádnému dalšímu znásilnění.
Schůzi svolala Luna, která si teď náležitě vychutnávala vyčkávavé pohledy plné pozornosti, které se na ni upíraly.
„Takže," začala a chystala se udělat dramatickou pauzu, ale když ředitel Brumbál výhružně zakoulel očima a pozvedl své kladívko, radši hned pokračovala:
„Svolala jsem tuto schůzi, protože v našem případě došlo k zásadnímu obratu. Už nemusíme spoléhat na nejasná, kouzly zamlžená svědectví ubohých zneužitých obětí. Nyní se nám naskytla opravdová příležitost - pachatel neúspěšně zaútočil a po nedokončeném aktu udělal svou první chybu – nepoužil paměťové kouzlo a tak nám snad naše svědkyně – troufám si říci korunní – odhalí některá klíčová fakta... "
Theodor potlačil zívnutí.
„A kdo to je, ta, hm, korunní svědkyně ?" zeptal se se zdviženým obočím.
V tu chvíli se začaly otevírat dveře; dělo se to ale velmi pomalu, jako by se příchozí bál do místnosti vstoupit.
Konečně se tak stalo a schůzovní místností se ozval sborový výkřik:
„Sadako!"
Když se všichni vzpamatovali, Ernie McMillan otráveně zakroutil hlavou.
„Tahle že nám má něco říct? Tak o tom silně pochybuju..." Pak se jeho tvář rázem rozjasnila, když cosi vylovil z kapsy.
„Mám tady ale šipky, mohli bychom si zahrát..." vrhl na Sadako žádostivý pohled. Hned v příštím okamžiku nechápavě sledoval, jaktože mu hoří hábit.
Madam Pomfreyová se vyčítavě ohlédla po profesorovi Snapeovi.
„To snad nemuselo být, Severusi," povzdechla si a sundala ze stěny kouzelný hasící přístroj.
Generál McGonagallová se obdivně zadívala na Ernieho, který měl celou dobu, co byl středem pozornosti (tentokrát ovšem neúmyslně, a dokonce si to ani patřičně nevychutnával), ve tváři pouze mírně překvapený výraz.
„Tedy musím uznat, vojíne McMillane, že jste velmi statečný. A za to se v armádě odjakživa odměňovalo...bohužel nemám po ruce žádné vhodné vyznamenání, ale alespoň vás povyšuji – svobodníku."
Uznale pokývala hlavou.
„Opravdu, hořel jste a ani jste..."
V tu chvíli ji Ernie přerušil, když výraz mírného překvapení nahradil výraz nesmírné hrůzy.
„COŽE?! Já jsem hořel???!!! Áááááááá!!!!" rozkřičel se Ernie, vyskočil od stolu a začal poskakovat sem a tam a mávat kolem sebe rukama.
„Vy jste si toho nevšiml?" zavrčel profesor Snape.
Během několika příštích okamžiků generál McGonagallová znechuceně zrušila Ernieho povýšení, madam Pomfreyová píchla Erniemu kouzelné valium, aby se uklidnil, a profesor Snape se zvedl a donesl Sadako židli, což by nikoho jiného pochopitelně ani nenapadlo.
Sadako se nervózně posadila a když se všichni víceméně uklidnili, promluvila:
„Hmmm bfmm mmmnn huuh huh blmblm bbbh."
Ředitel Brumbál nadzvedl své huňaté obočí.
„Můžete to zopakovat?"
„A prosili bychom trochu srozumitelněji, ano?" řekla generál McGonagallová.
„Huhly huhly huh-"
„To stačí! Svobodníku Lovegoodová, ta vaše korunovaná svědkyně je pěkně k ničemu! S takovou vás nejspíš degraduji na vojína."
Severus Snape vstal ze židle.
„Počkejte, něco zkusím," ucedil nevrle, přistoupil k Sadako, naklonil se k ní a něco jí pošeptal.
Následně si Sadako odhrnula vlasy z obličeje. Pak sklonila hlavu a znovu promluvila:
„Sedm dní. Je to sedm dní, co se to stalo. Utíkala jsem před skupinou mrzimorských prváků, kteří mě chtěli zabít, když v tom na mě někdo skočil a začal mi vyhrnovat hábit. Pak toho ale najednou nechal a místo toho mě hodil do studny, jako obvykle. Nějak se mu to ale nepovedlo a spadl tam za mnou. Pak...pak se zase o něco pokoušel, ale opět si to rozmyslel a vyšplhal ze studny ven."
„To je zajímavé," pokýval hlavou Theodor, „viděla jsi jeho tvář?"
„Ne, ani nic jiného. Ve studně byla tma."
„Tma?" zopakoval Ernie, aby taky něco řekl.
„Ano, tma a taky zima a taky mokro, protože je tam voda, hnusná mokrá voda která smrdí, a hnusné oslizlé šutry pokryté zeleným hnusným slizem a hnusné velké krysy a..."
„...zdechlí koně!" vykřikl Ernie s hrůzou v očích.
„Ale ne, ti tam nejsou," ohradila se Sadako, „ale je tam tma a zima a mokro a..."
„Děkujeme, to stačí," uzavřel to raději ředitel Brumbál.
„Tak nevím, svobodníku Lovegoodová, vojín Yamamurová nám toho zrovna moc neřekla...jistě, víme teď, jak to vypadá ve studni, ale kvůli toho tady nejsme. Zřejmě vás budu nucena opravdu degradovat za to, že tady maříte náš čas," řekla generál McGonagallová.
„Počkejte ještě, generále," zarazila ji Hermiona a obrátila se k Sadako.
„Takže jsi nic neviděla... nemůžeš nám přesto o útočníkovi něco říct? Nepromluvil na tebe?"
Sadako přikývla.
„No a co říkal?" vyštěkla Hermiona netrpělivě.