1.

4.5K 90 1
                                    

Na obrázku Victoria ▲

Běžím....ani nevím kam a jak dlouho. Jediné co se mi ozývá v hlavě je má vlčice Arwen, která je už tak dost vystresovaná. Zatáčím doprava do temné uličky mezi stromy. Vetřelec je moc rychlý a chytrý. Vytí mého bratra zpovzdálí mi přináší úsměv na mé vlčí tváři a vlk zpomalí až úplně zastaví. "Překročily jsme jižní hranice" ozve se mi v hlavě Arwen a já s ní musím souhlasit. Území nikoho, pomyslím si. Místní Alfa o nás naštěstí ještě neví. Bohužel se o nás asi brzy dozví, protože za mnou běžel jeho Beta. 

Schovám se mezi stromy a doufám, že tu útočník nezůstane.  A měla jsem pravdu a po půl hodině to vzdal. Bety nesmějí na území nikoho, jen v případě války nebo po boku svého vůdce. Vůdce by to mohl považovat za zradu. "Alfa si pro tebe přijde Victorie." uchechtne se a s bleskovou proměnou se vytratí. Zhluboka se nadechnu a vyrážím pro svého bratra i když vím, že mě to bude stát krk.

Běžím podél řeky, tam kde ho cítím nejvíce. Cítím jeho pach, který se mísí s pachem s jedním z Alfovy smečky. Najednou se ozvalo nedaleko za mnou bolestné kňučení. Rychlostí světla se posunu za strom, aby mě nikdo nebyl schopný zahlédnout a sleduji, jak můj bratr bezostyšně zabíjí Alfě jeho hlídkaře.

"Jdeš pozdě. Už jsem si začínal myslet, že tě dostal" ani se na mě neotočil. " Kdyby si mi přišel pomoct přišla bych dříve." Vyjela jsem na něj a potom se začala smát. " To víš, že jo nevidíme se šest měsíců a první co budu dělat je, že ti budu zachraňovat krk" Otočil se na mě a začal se taky smát." Moc rád tě vidím sestřičko" Stiskne mě v medvědím objetí. " Kdyby si běžel za mnou, netrvalo by naše odloučení půl roku" zamumlám mu do hrudi a pomalu se od něj oddaluji.

Betu jsme už nikde nepotkali, a tak jsme vyrazili na jídlo do naší oblíbené restaurace na tomto území. " Jak dlouho chceš tady zůstat?" Zeptá se mě a usedá si za kulatý stůj pro dva."To ještě nevím. Potřebuji se někde utábořit, aby mě matka a ani Alfa s Betou nenašli. Mířím na západ za mojí starou známou, u které bych mohla bydlet." odvětila jsem mu a nadiktovala číšníkovi svoji objednávku.

"Teda já zírám Victorie. Jen se bojím, aby tě nechytili, víš jaká matka je, když si něco usmyslí a být tebou už nevěřím nikomu ." Podezíravě jsem se na Deana podívala a pomalu se zvedala a on se mnou. Zrychlila jsem krok a vyběhla z restaurace na kraji města, kde už za ní stál les. Ani chvíli jsem neváhala a chtěla se proměnit ale něco nebo spíše někdo mi to znemožnil." Odpusť mi to Vick, ale jde o bezpečí naší rodiny." Držel mě pevně vzadu za ruce a u toho volal matce, jak už jsem podle tónu jeho hlasu, kterým s ní mluvil poznala. Podařilo se mi na půl roku utéct od této proklaté rodiny, bez jediné chybičky a bez úhony provlékala mezi hlídkaři a strážnými. Ale potom udělám takhle obrovskou chybu a věřím svému bratrovi. I když máme mezi sebou dobré vztahy, naše rodina nás donutí se pozabíjet navzájem.

"Nikdy nikomu nevěř" to mi namlouvala moje vlčice do duše během toho co jsem vylézala se sportovní taškou přes rameno z okna z mého pokoje v druhém patře. Teď sedím na zadních sedačkách našeho rodinného vozu, který mě odváží na to zpropadené místo, které jsem věřila, že už nikdy neuvidím. 

Vůbec nic se nezměnilo. Stejně nudný nábytek se stejně nudnou historií. V obývacím pokoji už na nás čekala má matka s otcem a bedlivě si mě prohlíželi.

"Vítej doma Victorie, dlouho jsme se neviděli, že?" Pronesla ironicky a rychle vstala. Svým tělem jsem se natiskla více k bratrovi s dojmem, že mě ochrání. Nestalo se tak. Hrubě mě od sebe odstrčil na pospas té rozzuřené sani. Nemám mu to za zlé, dlužím mu to, jeho bezpečí za mě . Když jsem se tenkrát rozhodla být samotářem, nic nikomu nevyzradil a když jsem utekla dostal za to pár bezesných nocí, kdy mu rodina nedovolila se proměnit a trpěl strašnými bolestmi.

"Po celých sedmnáct let tvého života si byla vzorná mé dítě. Co se stalo, že se ráno probudím má dcera nikde není a můj syn musí trpět ve strašných bolestech? Do ničeho jsme tě zatím nenutili a potom tohle? Celá naše rodina teď musí do domu Alfy i s tebou. Sice tam může jen vyspělý vlk, ale Alfa se od své Bety o tobě dozvěděl už teď a je naší povinností mu tě představit. Bála se o tebe celá smečka Vick. Půl roku jsme tě hledali. A až po půl roce se mi ozve Dean, že tě viděl přebíhat hranice domů. Neumíš si představit tu radost, že se ti nic nestalo. Řekla jsem Deanovi, aby tě nevystrašil, ale připletl se do toho Beta. Bála jsem se o vás, že vás Morgan (Beta) dostane k Alfě Adrienovi."rozpláče se matka.

"Naštěstí se tak nestalo" Nešťastně se usměji a obejmu ji. Pevně mě tiskne k sobě a rozpláče se ještě víc. Se svými 175 centimetry jsem v rodině zdaleka nejmenší. Začala mě hladit po mých hnědých vlasech a obě jsme začaly vzlykat.

Večer už jsem klidně ulehala do své postele. Nevím co se mnou bude. Alfa vždy trestá, když se někdo rozhodne býti samotářem a ještě k tomu vlčice. Nikdo nesmí opustit smečku bez povolení své rodiny a svého vůdce. A toho jsem se já dopustila. Mladá šestnáctiletá vlčice Victoria Castle se rozhodne vzít svůj nudný život do vlastních rukou. Tenkrát jsem moc nepřemýšlela co se stane mému bratrovi. Vlkodlačí sourozenci mají mezi sebou jakési pouto. Cítí když se tomu druhému něco stane nebo se mu něco nelíbí. A navíc celá smečka a každý její člen mohou mezi sebou mluvit přes myšlenky. Když tenkrát Deanovi začali ubližovat, protože mě měl hlídat, cítila jsem to samé co on. Deset dnů jsem se nemohla proměnit a byla o hladu, jelikož jsem nemohla lovit.

"Zítra v poledne jdeme za Alfou" Otevřel dveře můj otec a smutně se zachmuřil." Ublíží mi?" Zeptám se tiše. "Musel by se stát zázrak kdyby ne." Odvětí a potichu za sebou zavře dveře. Teď už neusnu určitě.......



A jak myslíš, že mi je ?Kde žijí příběhy. Začni objevovat