A jak myslíš, že mi je ?

15.

Tyler rychle doběhl k nám "Samotáři zahájili útok, musíte se schovat do domu. Dej mi ruku musíme tě jít schovat do úkrytu v domě pod sklepem, aby tě kdyby náhodou nikdo nenašel." Vzal mě za ruku a táhnul mě k domu a Alex letěl za námi." Alexi, i když vím jak tě Alfa nemá rád zůstaneš s ní, kdyby náhodou byly nějaké komplikace." "A kde je Adrien?" zeptám se ve spěchu když už scházíme schody pod sklep. "Jakmile se ozvalo útočné vytí, běžel i s Morganem do obrany i s nejsilnějšími bojovníky smečky, měl jsem bojovat s nimi, ale Adrien mě poslal hlídat tebe i Terru a odvést vás do bezpečí. Terra i se smečkovými vlčaty na nás už čekají v úkrytu. 

Terra mě objímá okolo ramen a hladí mě po vlasech. Tady v bezpečnostním úkrytu mají naštěstí teplou deku a pohovku a tak jsem se tam s ní usadila. Byla jsem vyčerpaná, Adrien se mi vůbec neozval  a Tyler chodí ze strany na stranu a je celý nervózní. I Terra se strachy třese, ale ona má štěstí v tom, že její spřízněná duše je tady s ní a bedlivě jí střeží. To já takové štěstí nemám, má spřízněná duše je někde v zuřivé válce a bojuje o svůj život. Modlím se, aby se otevřeli ty obrovské dveře a on ke mě běžel a svýma obrovskýma rukama mě obejmul. Vlčata jsou naštěstí v klidu, jejich matky jsou s nimi a starají se o ně, jediné co jim chybí jsou otcové, kteří každou chvíli mohou být mrtvý.

Ozvalo se mohutné bušení na dveře. Všichni vstali a se strachem se koukali jak se pomalu otevírají. Otevřeli se dokořán a dovnitř vstoupila obří mužská postava. Byla zahalená do velkého kabátu, ale podle pachu jsem poznala kdo to je. Moje spřízněná duše. Rozeběhl se ke mě jako já k němu. Zabalil mě do medvědího objetí a nehodlal mě pustit, ale to já ani nechtěla. A v tom jsem si to uvědomila, kdo by mě miloval víc než Adrien? Kdo by miloval Adriena víc než já? Ano, miluju ho. Adrien mě ještě víc stisknul a do ucha mi zašeptal. "Taky tě miluju"

"Co se venku stalo?" Už jsme leželi v ložnici na posteli a Adrien mě škrabkal na zádech. Povzdychnul si. "Samotáři nás napadli, byli v přesile, ale naštěstí jsme s nimi skoncovali celkem v pohodě, bohužel od nás zemřelo asi pět bojovníků, ale zachráněných 309 je úplně něco jiného, díky bohu se nedostali, přes naše hradby, takže i Helga byla v bezpečí." Helga panebože, v tom stresu mě ani nenapadlo, kde je. Musím se za ní potom stavit. "Neboj se mluvil jsem s ní a ona oni nevěděla, že něco proběhlo." 

Zasmál se a dal mi pusu na čelo. Oddechla jsem si, neodpustila bych si, kdyby jenom kvůli mému sobeckému já, Helga v mém světě umřela, jenom proto, že jsem ji tady tak hrozně chtěla. Objala jsem ho ještě víc, abych mu dala najevo, jak moc jsem ráda, že jsem tu s ním a jak moc jsem ráda, že žije a je v bezpečí. Ale on nahlas zasténal, ne vzrušením, ale bolestí. Cukla jsem sebou a vystrašeně jsem se na něj podívala. Nechtěl mi povolit mu vyhrnout tričko, a tak jsem mu dala polibek, abych ho rozptýlila, zabralo to a on ruce povolil, rychle jsem mu to tričko vyhrnula a zděsila se. 

"Sice jsme nakonec vyhráli, ale nebyl to lehký boj, jejich vůdce, který je vedl byl docela silný Beta samec, ale na Alfu nemá jak jinak" bouchla jsem ho do ramene a zasmála se. "Nic si z toho nedělej, za pár hodin se mi to zacelí a budu zase jako nový" Ušklíbnul se. "Myslela jsi to vážně?" "Co? To, že tě miluju? Ano, samozřejmě, jen mám prostě strach, že se zase něco podělá, a navíc nemůžu jen tak zapomenout na to co se stalo. Jen prostě potřebuju víc času, než zajdeme někam dál. Objímání, osahávání to ještě zvládám, ale nevím jak bych zvládla něco víc, pořád v sobě cítím určitou dávku nejistoty vůči tobě." "Já to chápu lásko, máme všechen čas vesmíru, budu čekat tak dlouho, jak jen budeš chtít, přece jen fyzická spojení není všechno. Jsem hrozně šťastný, že tě mám tady u sebe a zamilovanou."

Šel do sprchy a jsem za to ráda. Za tak malou chvilku se toho událo tolik, že mi to nahání větší a větší strach. Co když to je jenom jeho přetvářka a bude na mě zase zlej a nebo mě znásilní. Jako alfa samec to udělat může a nikdo ho soudit nebude, přeci jenom jsem jeho družka a ta má i určité povinnosti, co se týká toho, aby její spřízněná duše byla uspokojená.  Ale na přemýšlení jsem neměla moc času, už totiž vyšel z koupelny a na sobě jen ručník kolem pasu a vzrušený úsměv na tváři. Přešel k posteli na které jsem seděla a kleknul si přede mě. Vášnivě mě políbil  a rukou mi pohladil tvář. "Moc tě miluju Vick." zašeptal a hluboce se mi zahleděl do očí. "Já tebe víc." stydlivě jsem se usmála "Já tebe nejvíc." Roztomile se zaksichtil  jako obvykle a ještě jednou mě políbil. Postavil se, přešel ke skříni a navléknul si boxerky na spaní. "Jdu se umýt, za chvíli jsem zpátky." Jen kývnul  a dál si něco mumlal. 

Pustila jsem na sebe kapky horké vody a tiše vydechla. Byl to tak opojný pocit, že jsem se spustila dolů po studených kachličkách. Kapky na mě dopadaly v pravidelném rytmu jako nějaká melodie. Hladila jsem si bříško a přiložila na něj druhou ruku. Najednou jsem pod ní cítila nějaký pohyb, štěstím jsem vyjekla. Tohle bylo poprvé co jsem ty dva mohla cítit. Samozřejmě, že kopaly, ale nikdy jsem to nestihla tak, abych si mohla šáhnout na břicho. Adrien zřejmě slyšel mé vyjeknutí a tak začal hlasitě bušit na dveře. "Lásko nestalo se ti nic? Můžu dovnitř?" "Nic, nic se nestalo, jen kluci kopou a já jsem to poprvé cítila na ruce." Plakala jsem štěstím. Adrien vešel dovnitř. "Lásko neseď tam dole nastydneš" pokáral mě pomohl mi zvednout. "Ukaž mi ty drobečky" Kleknul si přede mě, když jsme stáli uprostřed koupelny.

"Panebože" a skutálela se mu slza dojetí. Položila jsem ruce na jeho a užívala si tento pocit sounáležitosti. Když přestali kopat, postavil se a spolu jsme si vyčistili zuby. Došli jsme do ložnice a společně ulehli, byl to náročný den, ale jak se říká všechno zlý k něčemu dobrý.

Doufám, že se vám část líbila....Moc vás miluju...Koment, vote moc potěší.