A jak myslíš, že mi je ?

7.

Ráno jsem vstala asi špatnou nohou z postele, protože každého, kdo na mě promluvil, jsem chtěla roztrhat. Sešla jsem dolů za ostatními. Všichni tady lítali jako splašení. "Co se to děje?" Zeptala jsem se kolemjdoucí Terry. "Připravujeme na večerní ples, Adrien ti to neřekl?" Vykulila jsem na ní oči. Já toho Adriena roztrhám. " Kde je?" zavrčím na ní a ona vystrašeně ukáže nahoru po schodech.

Vlkodlačím tempem jsem začala prohledávat všechny pokoje a s velice rozzuřeným obličejem jsem skončila v ložnici před polonahým Adrienem chystající si oblek. 

"No to si snad ze mě děláš srandu. Kdy si mi to jako chtěl říct ty polomozku!" už dávno jsem se přeměnila do vlčí podoby a pomalu se k němu přibližovala. " Klídek lásko, všechno stihneš. Nedělej tady scény. Šaty máš na posteli a o ostatní se nestarej" Taky se přeměnil a kousl mě do ucha. Ohnala jsem se po něm a přeměnila se zpátky.

"Nesnáším tě" "Miluju tě" s tímhle jsme se rozloučili a já se šla převléknout do těch krásných šatů. Je půl druhé...COŽE!! Já spala tak dlouho? Proč mě nikdo nevzbudil? Ani ne do minuty tu byla kosmetička s kadeřnicí a začaly si mne upravovat k obrazu svému.

Je hluboká noc a já scházím schody z patra. V krásných černých šatech a zlatých lodičkách. Adrien na mě už čekal s nastavenou paží a mužným úsměvem. Zajímalo by mě co má za lubem. Začal se ještě víc usmívat " To by si chtěla vědět, kdyby si přijala pouto, už by si to věděla" Mrkl na mě a začal se mnou tančit ploužák. " Slíbil si, že se mi nebudeš hrabat v hlavě" Zakřičela jsem potichu. " Já vím, ale je to sranda vědět, jak moc si bezbranná. Nemůžeš myslet na nic.... o každém tvém kroku vím. A taky vím, že se na něco chytáš, ale máš ráda spontánnost a uděláš to kdy to nejméně čekám, nemám pravdu lásko?"

Vykulila jsem na něj oči. " No já..." "Nic neříkej. Vážně sis myslela, že bych tě nechal jen tak utéct a nechal tě jít si svou cestou a našel si jinou družku, tak to opravdu ne. Neutečeš mi, hlídám tě na každém kroku zapomněla si?" Otočil mě k sobě zády a ukázal rukou ke dvou vlkům u vchodu"Vidíš je zlatíčko? Já vím, že jo ... nejsou tu od toho, aby hlídali ostatní nebo dělali majordomy. Hlídají tebe, vidí každý tvůj pohyb, hlídají s kým mluvíš, jak se chováš a to všechno nahlašují mě. Takže ne nemáš šanci se odsud nebo ode mně dostat a smiř se s tím, že tady se mnou zůstaneš, zamiluješ se do mě, budeme mít spolu spousta dětí a zestárneme spolu. Zašeptal mi do ucha a zákeřně až rošťácky se usmál, vím že by mi nic neudělal, ale začínala jsem mít strach z toho co chystá.

Dál jsme spolu beze slova tančili, než mě nakonec pustil, že mi dá chvíli odpočinku. Přestává se mi to líbit. Mluví s ostatními muži a pořád pokukuje mým směrem. Usmívá se jako měsíček na hnoji. Co mu to dneska je? Je nějaký šťastný. 

Zatím jsem mluvila jen s Terrou, jelikož jsem byla stydlivější člověk, a tak jsem ostatní vždy jen pozdravila a šla dál svým směrem. Seděla jsem s ní u baru a pila jen jahodový džus, protože alkohol mi Adrien nepovolil, a Terra měla pomerančový. Povídali jsme si o všem možném, přes Tylera po Adriena. Až jsem se nakonec omluvila, že si musím odskočit. Víte co je dobré na tom když vám někdo čte myšlenky? Musí na vás vidět... To jsem zjistila hned potom co jsem se převlékala na záchodě do černých džín a černé mikiny (které jsem tam měla už nachystané  s ostatními věcmi ve skříňce pod dřezem ve sportovní tašce, kterou jsem si tam dala hned jak si mě označil a znásilnil) a prolezla oknem ven a Adrien si tam ještě v klidu povídal s Tylerem. Jinak by tady už dávno byl.

Když jsem už byla venku, v Adrienově novém autě a jela po dálnici přímo na západ k Frigg, Zavolal jsem své Adrienovi. Zvedl to prakticky hned. "Lásko kdepak si nemůžu tě po domě nikde najít." Měl si pravdu miláčku, opravdu miluju spontánnost a proto teď sedím v tvém novém lamborghini na cestě za svobodou. Bez jakéhokoli plánu, aby si to náhodou nezjistil. Vážně sis myslel, že se nechám zastrašit? Papa" zasmála jsem se do telefonu a zavěsila. Vím, že se mě pokusí vystopovat, ale na tak dalekou vzdálenost se mu to nepodaří. Alespoň v to doufám... neumím si představit, co by mi udělal, kdyby mě chytil.

Dorazila jsem na benzínku a musela jsem natankovat, šla jsem zaplatit a potom přeparkovat za benzínku, abych si mohla dojít ještě pro jídlo a přitom nezdržovala ještě někoho dalšího v tankování. Koukala jsem na jídlo v regálech a zpozorovala, že na benzínku přijel ještě někdo další. Proboha, to je Adrien.... jak může být tak rychlý. Začala jsem se třást a doufala, že nebude tak důkladný, aby prohledával celý obchod. Musela jsem se vyplížit zadním vchodem u záchodků, vzala jsem si tašku z auta a běžela do lesa. Mohlo mě napadnout, že to auto bude mít sledovací zařízení. Jsem pitomá, běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla a doufala, že neběží za mnou. Schovala jsem se za strom a sledovala Adriena a prohledává vůz. 

Naštěstí pro mě chtěl natankovat taky řidič autobusu a tak zastavil u pumpy. Teď jen k němu dojít, aby si mě Adrien nevšimnul.....Tak fajn na tři. Raz, dva, tři....