A jak myslíš, že mi je ?

12.

"Lásko vstávej" někdo mě jemně šťouchal do boku. "Mě se ještě nechce" Otočila jsem se na druhý bok od mého narušitele spánku. "Ty se už nechceš jít proběhnout?" Řekl laškovně a začal mě šimrat na bříšku. Hned jsem si na stoupla, ale z toho rychlého pohybu se mi zatočila hlava a tak jsem zase zpátky spadla na záda na postel. Adrien se začal smát a vzal mě za nastavené ruce. Pomohl mi vstát a chtěl mě obejmout, ale já ho odstrčila s tím, že chci jít co nejdřív ven. Je to strašně dlouho co jsem neměla možnost se proběhnout jako vlk.

 Adrien ale ke mě znovu přešel a sevřel mě v medvědím objetí. "Jsi teď tak krásně kulaťoučká.. a je hrozně roztomilé jak mě tlačíš bříškem" Rozplýval se nade mnou. Rozesmála jsem se pokroutila nad ním hlavou. Kleknul si přede mě a políbil mě na už tak velké břicho. "Jak se tam dole máte miláčci? Nezlobí vás maminka? Moc jste mi chyběli, nevím co bych bez vás dělal.." Ukápla mi slza dojetím. Postavil se a dal mi pusu na čelo. "Tak pojď lásko"  Stála jsem úplně zamrzlá a koukala na něj. Musela jsem si přikrýt pusu rukou abych nezačala nahlas vzlykat. "Copak je lásko, co se stalo? Bolí tě něco? Ublížil jsem ti nějak?"

"Ne to ne, ale já...já to.. Jen je toho na mě trochu moc. Tenhle rok byl pro mě trochu složitější víš a a já nevím jestli to všechno zvládnu. Porod, nás dva, potom i děti, smečku. A ty teď tady přede mnou klečíš a mluvíš s našimi dětmi." "Lásko moje, spolu všechno zvládneme ano? Jen mi musíš věřit. Tak moc tě miluju, že to až není možný. Spolu to všechno zvládneme."

"Spolu to všechno zvládneme" "To je ono lásko, musíš se uvolnit. Teď si půjdeme zaběhat  a potom si dáš bublinkovou koupel, a půjdeme spát ať si před porodem odpočineš, ano?" "Dobře máš pravdu, potřebuju se dát dohromady." Políbil mě na čelo ještě jednou. Vzal mě za ruku a vyšli jsme z domu, přeměnili se a běželi vstříc lesu. Bylo tu krásně. Slunce prosvítalo mezi stromy. A kapky rosy se třpytily na pavučinách. Přeskočili jsme spolu padlý strom a doběhli na nádherný palouk. Byla jsem celá udýchaná a funila jako lokomotiva. 

Adrien si pře mě stoupnul a laškovně se na mě usmál " Už nemůžeš zlatíčko?" " Mlč" a snažila se vydýchat. Otřel se o mě čumákem a začal mi šťouchat do boku. " Co je!" Vyjekla jsem na něj, protože jsem pořád nemohla popadnou dech. Úšklebek mu to ale nevymazalo" Lehni si na záda" Povzdechla jsem si, ale nakonec jsem si pod sebe stočila tlapky lehla si na na bříško tak jak to moc jak to moje děti dovolily a přetočila se na záda. Sice není nejlepší nápad si lehat na záda před Alfou a to ještě s vlčaty, ale je to můj druh, neublížil by nám, nebo alespoň ne vlčatům.

Adrien má oproti mě daleko statnějšího vlka, a tak když si lehne z boku na mé bříško, mám jako hlavu skoro jako deku a pomalu usínal... nebo se mi to asi jen zdálo a on se snažil relaxovat. Tak jsem šla do toho s ním. Poslouchali jsme zpěv ptáků. Dnešní den byl obzvláště teplý. Slyšela jsem srnky na palouku za lesem jak se pasou. Bylo to nádherné.

Adrien se ale pomalu zvedal a tak zkazil ten krásný okamžik." Rád bych si zalovil, ale nechci tě tady nechávat samotnou.. Půjdeš se mnou?" Sice jsem tady chtěla ještě být a užívat si podzimního slunce, ale nechtěla jsem mu kazit radost. "Tak dobře přemluvil si mě." 

Srnky si nás ještě nevšimli, ale my už na ně číhali asi 10 m od nich.. Adrien po nich vystartoval a já jen na něj zmateně koukala. Ale to už ke mě přiklusal se srnou v tlamě. "Neměli jsme náhodou lovit spolu? " Jen se zašklebí a srnu ke mě popostrčí. "Pro tebe a naše děti" A začne vrtět ocasem

Zavětřím jestli kolem nás nejsou nějací samotáři, a jakmile nic nezavětřím, tak se na srnu vrhnu a začínám trhat ještě teplé maso. Když Adrien ještě pořád stojí za mnou, tak se za ním otočím. "Ty nebudeš jíst?" "Ale jo jen chci abyste měli hlavně vy, já se můžu najíst potom"  " Pojď se najíst nechci aby si hladověl jenom kvůli nám. Stačí nám málo." "Tak dobře." Přešel k srně zezadu a odtrhnul jí zadní nohu. Jakmile jsem dojedla, odstoupila jsem a začala si čistit packy. 

Přešel ke mě a olíznul mi čumák. "Už půjdeme nerad bych s tebou potkal samotáře." Smutně jsem zaknučela. "Už teď, škoda... Chtěla jsem si to tady užít." "Můžeme někdy jindy, ale teď je to tady obzvlášť nebezpečné. Ten incident s Alfou Eduardem a jeho rodinou. Mám strach aby na nás teď někde nečíhali. Byl bych na ně tady sám... ty s vlčaty bojovat nemůžeš, nechci nic riskovat. " "Dobře, půjdeme, ale slib mi, že se sem tento týden ještě vydáme" "To se nemusíš bát, ale vezmeme si s sebou ještě pár bojovníků na obranu a můžeme tu být celý den, dobře ?

 " Dobře" Pomalu jsme doklusali až domů. Cestou jsme naštěstí nikoho nepotkali. Ale Adrien byl pořád hrozně nervózní, a tak jsem ho poté co jsme zastavili před barákem a přeměnili se do lidské podoby obejmula. " Co se děje? Od toho našeho rozhovoru jsi celý napjatý." "Hrozně se o vás bojím, víš. Samotářů je čím dál víc a já nevím jestli vás dokážu ochránit." Ale ty to dokážeš, protože jsi ten nejsilnější alfa, co kdy žil a všichni to ví, ale hlavní je aby si to věděl ty. " To už jsem ho držela za tváře a koukali jsme si z očí do očí. "Děkuju ti za to, že tu pro mě pořád jsi Vick, vím že jsem si to u tebe pořád posral a vím že se k tobě taky nechovám zrovna ukázkově, ale já to spravím... To všechno, slibuju" Klekl si přede mě a políbil mě na bříško, potom vstal a políbil mě na rty. "Tak moc tě miluju" nic jsem mu na to neřekla, nebyl ještě ten správný čas. " Mám pro tebe překvapení ." S údivem jsem se na něj podívala. Dveře se otevřeli "Ahoj koblížku" Toho jsem tady opravdu nečekala a běžela ho obejmout.

Takže po 2 měsících další část miláčci... Užijte si to 😘

Vote a coment popřípadě i sdílení...budu moc ráda