A jak myslíš, že mi je ?

3.

Vzbudila jsem se uprostřed noci na pohyb vedle mě. Pomalinku se otočím a spatřím siluetu Adriena jak si lehá do postele jen v pyžamových kalhotách s vlhkými vlasy. Neříkal, že si lehne na zem. "Neříkal si, že si lehneš na zem?" Nevypadal zrovna nadšeně, že jsem ho přichytila při činu. "Promiň, myslel jsem si, že už spíš a tolik ti to vadit nebude. Zem přeci jen není moc pohodlná a stejně bych si na tu postel s tebou zítra lehl, takže nevím co tady řešíme." Na konci svého proslovu na mě nepříjemně zavrčel a lehl si do postele za mnou. Ten parchant.... řekl, že mi dá čas!

"No to si snad děláš srandu, slíbil jsi mi, že na mě nebudeš tlačit a místo toho děláš tohle....to...to kurva nemůžeš! " Zakřičela jsem a vzlykla. Bylo toho na mě už moc. " Tak za prvé lásko, nemluv sprostě a za druhé proč bych nemohl? Zvykej si, jsi moje družka, má Luna, Viktorie. Z toho plynou určité povinnosti, třeba jako společné spaní v posteli, i když je to velmi brzy. Dneska tě nechám,ale zítra budu usínat s tebou v náručí v naší posteli, jinak si mě nepřej." Byl na mě natěsnaný a koukal mi zhluboka do očí. Šel z něj strach. "D-d-dobře" odpověděla jsem roztřeseným hlasem a zpátky si lehla do postele, protože jsem si během našeho menšího rozhovoru stoupla. Sebral si peřiny a šel si lehnout na zem vedle postele. 

"Dobrou" pípla jsem neočekávajíc odpověď. Co se mnou bude? Přijme mě smečka a nebo ještě hůř....Přijmu je já? Já teď vážně přemýšlím nad tím, že bych tu zůstala? Co se to se mnou děje? Že by pouto začalo působit? Moje myšlenkové pochody přerušilo tiché zašeptání slova dobrou a já tak ulehla do bezesného spánku.

Ráno jsem se probudila na to,  že mi bylo strašné horko v celém těle. Pokusím se otevřít oči. Až na druhý pokus je doopravdy otevřu a první co vidím je tetování vlka na mužském hrudníku. Nehorázně jsem se lekla a dotyčného tím praštila do tváře. " Co to ksakru je? Víš vůbec význam slova nechat někoho na pokoji?" " Nehysterči šípková Růženko, spala jsi tak tvrdě, že jsi ani nevěděla ke komu se tak roztomile tulíš, a že to bylo hodně příjemné. Jen sis mě přitáhla blíže, když jsem si chtěl lehnout do postele, protože mě z té země boleli záda i jako vlka."

Trošku jsem se zklidnila, ale stejně, když jsem vzhůru tak se třesu jako ratlík jen ho vidím a ve spánku se k němu tisknu. Nechápu své tělo a mysl.... Vstal, protáhl si záda a mě najednou ovál studený vzduch. Koukala jsem na něj jako na zjevení, je nádherný.... to bude tím poutem, protože jinak nevím, proč by mě tak přitahoval. Jen na mě mrkl a šel do koupelny. Já se sebou švihla zpátky do postele a povzdychla si. Co jen budu dělat? Nějaký rozmazlený parchant  si myslí, že mi bude určovat co budu dělat a s kým budu. O tom ať si nechá zdát.

Dnes večer mu uteču, sice ještě nevím jak, ale nějak to zvládnu. Jen najít vhodnou chvíli, kdy nebude dávat pozor. Třeba jako teď, ale dveře od ložnice jsou zamčené. Musíme třeba jít na procházku nebo alespoň vyjít z tohohle pokoje. "Jdeme se nasnídat lásko" Ani jsem nepostřehla, že přišel." Nevím jak ty, ale já se jdu umýt. Nepůjdu před celou smečkou jen v saténových šortkách a tílku. Obešla jsem ho vydávajíc se do koupelny. 

Pomalu jsem scházela schody do spodního patra a Adrien jako věrný pes mi byl v patách. Teď by byla má šance, kdybych věděla, že u hlavních dveří z venčí nikdo nestojí, a že jsou odemčené. Ale i kdyby stejně by mě zadržel, má o mnoho větší sílu a je asi o 2 krát rychlejší než já, neměla bych šanci.

S myšlenkami na dnešní útěk jsem se vydala do kuchyně a sedla jsem si za barový pultík s Adrienem po pravé ruce. Neustále mě pozoroval a to mě znervózňovalo a zneklidňovalo. "Potřebuješ něco? Já jen, že koukáš neustále na mou osobu, které se to nelíbí" Zavrčela jsem nepříjemně a u toho jsem se na něj zamračila. "Jsi nádherná" Vypadlo z něj ignorujíc fakt, že bych mu právě něco řekla. Protočila jsem očima a následně sykla reagujíc na bolest v mém pravém zápěstí.

"Neprotáčej oči miláčku, to není hezké od budoucí ochránkyně smečky a mé Luny" zašeptal mi před obličejem a snažil se mě políbit. Ani jsem to nepostřehla a moje levá ruka letěla k jeho tváři. Přesně u jeho líce ji zachytil, bolestivě ji sevřel a začal zuřivě vrčet. Já na místo toho se mu snažila vykroutit a dostat se co nejdál od něj. Ještě více mi obě zápěstí sevřel a já se rozbrečela.

"Ještě jednou něco podobného zkusíš, odtáhnu si tě nahoru a označím si tě. A ty víš co to znamená" Zařval a pustil mě. Sedla jsem si zpátky na své místo a s neustupujícími vzlyky jsem odpověděla hospodyni co bych si dala ke snídani. Takhle se chová ke své spřízněné duši? Co to je potom za vůdce, když by své Luně ublížil. " To není ublížení, jen aby si věděla komu patříš a jak se máš chovat" jako by mi četl myšlenky. Zasmál se. Čemu se sakra směje? Rozchechtal se ještě víc. " Ty toho ještě hodně nevíš co? Alfa a Luna jsi můžou navzájem číst myšlenky, ale jen pokud přijmou pouto, neboj o tom tvém plánovaném útěku vím a udělám všechno proto, aby se to nestalo."

Vyvalila jsem na něj oči a zakuckala se . Snažila jsem se moc nemyslet na to, že už ví ,že se mi líbí. " Není to tak, že bych ti myšlenky četl pořád, jen když chci a nebo to potřebuji neboj, ale kdyby si nad tím opravdu teď nepřemýšlela, tak ani nevím, že se ti líbím a to je moc dobře" na konci zavrněl jako kočka a začal jíst nachystanou snídani a já s růžovými tvářemi taky začala.

"Rád bych tě představil ostatním vlkům, ale jsou ještě na lovu. A já musím do práce, takže tady buď hodná. A neboj myslel jsem na to aby si neutekla. Tyler tě bude hlídat" začal se oblékat a vydal se do šatny na chodbě. "Kdo je Tyler?" "Můj osobní bodyguard a zároveň nejlepší bojovník hned po mě a ještě k tomu můj nejlepší přítel, který má za držku mou sestru. "